Zákon č. 100/1994 Sb.

PŘEDMLUVA

přesvědčeny o tom, že nebezpečné odpady a jiné odpady by měly být, pokud je to slučitelné s ekologicky správným a účinným nakládáním s nimi, zneškodněny ve státě, v němž vznikly,

vědomy si rovněž, že pohyb těchto odpadů přes hranice států jejich původu do kteréhokoliv jiného státu lze povolit pouze za podmínek, které neohrozí lidské zdraví nebo životní prostředí a které jsou v souladu s ustanoveními této úmluvy,

berouce v úvahu, že zvýšená kontrola pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států bude působit jako podnět pro environmentálně vhodné nakládání s nimi a k omezení množství odpadů přepravovaných přes hranice států,

přesvědčeny, že státy by měly přijmout opatření pro náležitou výměnu informací o pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes své hranice a jeho řízení,

věnujíce pozornost tomu, že řada mezinárodních a regionálních dohod se týkala otázky ochrany a zachování životního prostředí s ohledem na přepravu nebezpečného zboží,

berouce na vědomí deklaraci konference Spojených národů o životním prostředí člověka (Stockholm 1972), Káhirské směrnice a principy zacházení s nebezpečnými odpady environmentálně vhodným způsobem, přijaté řídící radou programu životního prostředí Spojených národů (UNEP) rozhodnutím 14/30 ze dne 17. června 1987, doporučení výboru odborníků Spojených národů pro přepravu nebezpečného zboží (formulované v roce 1957 a aktualizované každé dva roky), příslušná doporučení, deklarace, listiny a předpisy, přijaté v rámci systému Spojených národů, práce a studie, provedené v rámci jiných mezinárodních a regionálních organizací,

majíce na paměti ducha, principy, cíle a funkce Světové charty přírody, jež byla přijata Valným shromážděním Spojených národů na jeho třicátém sedmém zasedání (1982) jako etická norma ochrany životního prostředí člověka a zachování přírodních zdrojů,

prohlašujíce, že státy jsou zodpovědné za plnění svých mezinárodních závazků, týkajících se ochrany lidského zdraví a ochrany k zachování životního prostředí a jsou v souladu s mezinárodním právem,

uznávajíce, že v případě podstatného porušení ustanovení této úmluvy nebo jakéhokoliv s ní souvisejícího protokolu budou použity příslušné dohody mezinárodního práva,

vědomy si neustálého vývoje a realizace spolehlivých technologií s malým množstvím odpadů v zájmu životního prostředí, koncepcí recyklace a vhodných systémů pro manipulaci a zacházení s odpady s cílem snížit na minimum vznik nebezpečných odpadů a jiných odpadů,

Smluvní strany této úmluvy

vědomy si rovněž roustoucího mezinárodního zájmu na přísné kontrole pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států a potřebě, pokud je to možné, snížit tento pohyb na minimum,

znepokojeni problémem nezákonného obchodování s nebezpečnými odpady a jinými odpady přes hranice států,

berouce v úvahu také omezenou způsobilost rozvojových zemí nakládat s nebezpečnými odpady a jinými odpady,

uznávajíce potřebu podporovat předávání technologií environmentálně správného nakládání s nebezpečnými odpady a jinými odpady místní produkce, zejména rozvojovým zemím v souladu s duchem Káhirské směrnice a rozhodnutí 14/16 řídící rady UNEP o podpoře a předávání environmentálních technologií,

uznávajíce rovněž, že nebezpečné odpady a jiné odpady by měly být přepravovány v souladu s příslušnými mezinárodními úmluvami a doporučeními,

přesvědčeni rovněž o tom, že pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států by měl být povolen jen tehdy, když přeprava a konečné zneškodnění těchto odpadů jsou environmentálně vhodné,

rozhodnuty chránit přísnou kontrolou lidské zdraví a životní prostředí před škodlivými účinky, které mohou být způsobeny vznikem a nakládáním s nebezpečnými odpady a jinými odpady,

SCHVÁLILY NÁSLEDUJÍCÍ ÚMLUVU:

vědomy si nebezpečí poškození lidského zdraví a životního prostředí způsobeného nebezpečnými odpady a jejich pohybem přes hranice států,

pamětlivy vzrůstajícího ohrožení lidského zdraví a životního prostředí vyvolaného nárůstem produkce a složitostí nebezpečných odpadů a jiných odpadů a jejich pohybem přes hranice států,

majíce rovněž na mysli, že nejúčinnějším způsobem ochrany lidského zdraví a životního prostředí před nebezpečím, vyvolaným těmito odpady, je omezování jejich vzniku na nejmenší míru z hlediska jejich množství a/nebo možného rizika,

přesvědčeny, že státy by měly přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že nakládání s nebezpečnými odpady a jinými odpady včetně jejich pohybu přes hranice států a nakládání s nimi je v souladu s ochranou lidského zdraví a životního prostředí, ať místo nakládání s nimi je kdekoliv,

berou na vědomí, že státy by měly zajistit, aby původce odpadů plnil povinnosti spojené s přepravou a zneškodňováním nebezpečných odpadů a jiných odpadů způsobem, který je v souladu s ochranou životního prostředí, ať místo nakládání s nimi je kdekoliv,

plně uznávajíce, že každý stát má svrchované právo zakázat dovoz nebo nakládání s nebezpečnými odpady nebo jinými odpady zahraničního původu na svém území,

uznávajíce rovněž vzrůstající úsilí o dosažení zákazu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a nakládání s nimi v jiných státech, zejména rozvojových zemích,

Článek 1

Rozsah úmluvy

1. Následující odpady, které jsou předmětem pohybu přes hranice států, budou pro účely této úmluvy nazvány „nebezpečné odpady“:

(a) odpady patřící do kterékoliv kategorie uvedené v dodatku I, pokud nemají některé z charakteristik uvedených v dodatku III;

(b) odpady, které nejsou zahrnuty odstavcem (a), ale jsou definovány nebo posuzovány jako nebezpečné odpady domácími právními předpisy státu vývozu, dovozu nebo tranzitu.

2. Pro účely této úmluvy jsou „jinými odpady“ ty odpady, které patří do kterékoli kategorie uvedené v dodatku II.

3. Odpady, které v důsledku své radioaktivity jsou předmětem jiných systémů mezinárodní kontroly, včetně mezinárodních listin týkajících se speciálně radioaktivních materiálů, jsou vyloučeny z rozsahu působnosti této úmluvy.

4. Odpady, které pocházejí z běžného provozu lodí a jejichž vypuštění je upraveno jinou mezinárodní úmluvou, jsou vyloučeny z působnosti této úmluvy.

Článek 1

Pokud dohoda uvedená v článku 20 úmluvy nestanoví jinak, postup smírčího řízení musí být proveden v souladu s níže uvedenými články 2 až 10.

Článek 2

Definice

9. „Oblast pod národní jurisdikcí státu“ znamená každé území, mořské pásmo nebo vzdušný prostor, ve kterých stát vykonává správní a řídicí ručení v souladu s mezinárodním právem ve vztahu k ochraně lidského zdraví a životního prostředí.

10. „Stát vývozu“ znamená smluvní stranu, z níž je plánováno zahájit nebo je zahájen pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice státu.

11. „Stát dovozu“ znamená smluvní stranu, do které je plánován nebo uskutečněn pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice státu za účelem jejich zneškodnění (využití) nebo za účelem jejich přeložení před uložením v oblasti, která není pod národní jurisdikcí žádného státu.

12. „Tranzitní stát“ znamená kterýkoliv stát jiný než stát vývozu nebo stát dovozu, přes který je plánován nebo již probíhá pohyb nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů.

13. „Zúčastněné státy“ znamenají strany, kterými jsou státy vývozu a dovozu nebo státy tranzitu, ať jsou či nejsou smluvními stranami.

14. „Osoba“ znamená kteroukoliv fyzickou nebo právnickou osobu.

15. „Vývozce“ znamená jakoukoliv osobu v jurisdikci státu vývozu, která sjednává vývoz nebezpečných nebo jiných odpadů.

16. „Dovozce“ znamená jakoukoliv osobu v jurisdikci státu dovozu, která sjednává dovoz nebezpečných nebo jiných odpadů.

17. „Dopravce“ znamená jakoukoliv osobu, která provádí přepravu nebezpečných nebo jiných odpadů.

18. „Původce“ znamená jakoukoliv osobu, při jejíž činnosti vznikají nebezpečné odpady nebo jiné odpady. Jestliže tato osoba není známa, pak je to ta osoba, která tyto odpady vlastní nebo za ně odpovídá.

1. „Odpady“ jsou látky nebo předměty, které jsou odstraňovány nebo se uvažuje s jejich odstraněním nebo jejichž odstranění je požadováno podle ustanovení národních zákonů.

19. „Zneškodňovatel odpadu“ znamená jakoukoliv osobu, která je oprávněna k zneškodňování převzatých nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů.

20. „Politická a hospodářská nebo ekonomická integrační organizace“ znamená organizaci, tvořenou svrchovanými státy, na kterou členské státy přenesly odpovědnost za záležitosti řízené touto úmluvou a která byla řádně zplnomocněna v souladu s jejími vnitřními procedurálními pravidly, aby podepisovala, ratifikovala, přijímala, formálně potvrzovala nebo k těmto záležitostem přistupovala.

21. „Nezákonný obchod“ znamená jakýkoliv pohyb nebezpečných nebo jiných odpadů přes hranice států, jak je uvedeno v článku 9.

2. „Nakládání“ znamená sběr, přepravu a zneškodnění nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů včetně následné péče o místo zneškodnění.

3. „Pohyb přes hranice státu“ znamená jakýkoliv pohyb nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů z oblasti, na kterou se vztahuje národní jurisdikce jednoho státu, do oblasti nebo přes oblast, na kterou se nevztahuje národní jurisdikce žádného státu, s podmínkou, že na tomto pohybu se podílejí alespoň dva státy.

4. „Využití nebo zneškodnění“ znamená jakoukoliv činnost specifikovanou v dodatku IV této úmluvy.

5. „Schválené místo nebo zařízení“ znamená místo nebo vhodné zařízení pro zneškodňování nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů, které je oprávněno nebo je mu povolena činnost za tímto účelem příslušnými úřady státu, v němž se toto místo nebo zařízení nachází.

6. „Kompetentní úřad“ znamená jeden státní úřad určený smluvní stranou jako odpovědný v rámci takové zeměpisné oblasti, jakou strana může považovat za vhodnou pro příjem oznámení o pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států a jakýchkoli s tím spojených informací a pro odpovědi na taková oznámení, jak předpokládá článek 6.

7. „Ohniskový bod“ znamená subjekt smluvní strany uvedený v článku 5, odpovědný za příjem a předkládání informací, jak předpokládají články 13 a 16.

8. „Správné nakládání s nebezpečnými odpady a jinými odpady z hlediska životního prostředí“ znamená provedení všech praktických kroků k zabezpečení stavu, kdy s nebezpečnými odpady a jinými odpady se nakládá způsobem chránícím lidské zdraví a životní prostředí před škodlivými účinky, které by mohly být těmito odpady způsobeny.

Článek 2

Reklamující strana musí oznámit Sekretariátu, že strany se dohodly předložit spor smírčímu řízení podle odstavce 2 nebo odstavce 3 článku 20, a zahrnout konkrétně články úmluvy, jejichž výklad nebo použití je předmětem sporu. Sekretariát musí zaslat takto obdrženou informaci všem smluvním stranám úmluvy.

Článek 6

Pohyb přes hranice států mezi smluvními stranami

9. Smluvní strany musí vyžadovat, aby každá osoba, která odpovídá za pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice státu, podepsala průvodní list o pohybu buď při odeslání, nebo příjmu příslušných odpadů. Musí také požadovat, aby odstraňovatel informoval jak vývozce, tak i kompetentní úřad státu vývozu o přijetí příslušných odpadů a služebním postupem o ukončení zneškodnění, jak je uvedeno v oznámení. Jestliže tuto informaci stát vývozu neobdrží, odpovědné úřady státu vývozu musí informovat stát dovozu.

10. Oznámení a odpovědi, požadované tímto článkem, musí být předány odpovědným úřadům smluvních stran nebo tomu státnímu úřadu, který by mohl být vhodný v případě nesmluvní strany.

11. Jakýkoliv pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států musí být kryt pojištěním, zárukou nebo jiným ručením, které může být požadováno státem dovozu nebo kterýmkoliv tranzitním státem, který je smluvní stranou.

1. Vyvážející stát musí oznámit nebo musí oznámení vyžadovat od původců odpadů nebo od vývozců, aby písemnou formou prostřednictvím příslušného odpovědného úřadu podali kompetentnímu úřadu příslušných států zprávu o veškerých navrhovaných pohybech nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států. Toto oznámení musí obsahovat prohlášení a informace stanovené v dodatku V A, napsané v jazyce přijatelném pro stát dovozu. Postačuje zaslání pouze jednoho oznámení každému ze zúčastněných států.

2. Stát dovozu oznámí písemnou formou souhlas s pohybem, s podmínkami nebo bez podmínek, odmítnutí povolení pro pohyb nebo vyžádání doplňujících informací. Kopie konečné odpovědi dovážejícího státu musí být zaslána odpovědným úřadům zúčastněných států, které jsou smluvními stranami.

3. Stát vývozu nedovolí původci nebo vývozci zahájit přepravu přes hranice státu, dokud neobdrží písemné potvrzení, že:

(a) oznamující obdržel písemný souhlas státu dovozu; a

(b) oznamující obdržel od státu dovozu potvrzení o existenci smlouvy mezi vývozcem a zneškodňovatelem, které musí specifikovat správné zacházení s příslušnými odpady z hlediska životního prostředí.

4. Každý stát tranzitu, který je smluvní stranou, bez odkladu potvrdí oznamujícímu příjem jeho oznámení. Musí následně sdělit oznamujícímu písemně během 60 dnů souhlas s pohybem s podmínkami nebo bez podmínek, odmítnutí povolení pohybu nebo vyžádání dodatečných informací. Stát vývozu nedovolí zahájit pohyb přes hranice státu, dokud neobdržel písemný souhlas státu tranzitu. Avšak kdykoliv se smluvní strana rozhodne, že nebude předem vyžadovat písemný souhlas buď obecně, nebo za určitých podmínek, pro tranzitní pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice státu, nebo v tomto ohledu změní svoje požadavky, musí bez odkladu informovat ostatní smluvní strany o svém rozhodnutí v souladu s článkem 13. V případě, že stát vývozu neobdrží žádnou odpověď během 60 dní od přijetí oznámení od státu tranzitu, stát vývozu může povolit zahájení vývozu přes stát tranzitu.

5. Pouze v případě pohybu odpadů přes hranice státu, kde odpady jsou právně vymezeny nebo jsou považovány za nebezpečné odpady, platí:

(a) u státu vývozu požadavky odstavce 9 tohoto článku, které se týkají dovozce a odstraňovatele, musí platit mutatis mutandis (s příslušnými, nutnými změnami) pro vývozce a stát vývozu;

(b) u státu dovozu nebo u států dovozu a tranzitu, které jsou smluvními stranami, požadavky odstavců 1, 3, 4 a 6 tohoto článku, jež platí pro vývozce a stát vývozu, budou platit mutatis mutandis pro dovozce nebo odstraňovatele a stát dovozu, nebo

(c) u každého státu tranzitu, který je smluvní stranou, se opatření odstavce 4 musí vztahovat na tento stát.

6. Stát vývozu může na základě písemného souhlasu zúčastněných smluvních států povolit původci nebo vývozci odpadů použití obecného oznámení tam, kde jsou pravidelně dopravovány nebezpečné odpady nebo jiné odpady se stejnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi stejnému zneškodňovateli, stejnou výjezdní celnicí státu vývozu, stejnou vstupní celnicí státu dovozu a v případě tranzitu stejnou vstupní i výstupní celnicí státu nebo států tranzitu.

7. Zúčastněné státy mohou dát svůj písemný souhlas k použití obecného oznámení uvedeného v odstavci 6 s podmínkou dodání určitých informací, jako jsou přesná množství nebo pravidelné seznamy nebezpečných odpadů a jiných odpadů, které mají být zasílány.

8. Obecné oznámení a písemný souhlas, uvedené v odstavcích 6 a 7, mohou zahrnout opakované dodávky nebezpečných odpadů a jiných odpadů v nejdelším období 12 měsíců.

Článek 6

1. Rozhodnutí smírčího soudu jak o postupu, tak i podstatě, musí být přijímána podle většiny hlasů jeho členů.

2. Smírčí soud může použít všechny potřebné kroky za účelem zjištění daných skutečností. Může, na žádost jedné ze stran, doporučit zásadní vnitřní ochranná opatření.

3. Strany zúčastněné ve sporu musí poskytnout všechny nezbytné prostředky pro účinný průběh jednání.

4. Neúčast nebo zmeškání strany ve sporu nesmí být na překážku dalšímu postupu řízení.

Článek 8

Povinnost zpětného dovozu

Když pohyb nebezpečných nebo jiných odpadů přes hranice států, ke kterému byl dán souhlas zúčastněnými státy v souladu s ustanoveními této úmluvy, nemůže být dokončen podle podmínek smlouvy, stát vývozu musí zajistit, aby dotyčné odpady byly vývozcem vráceny státu vývozu, jestliže nemůže být provedeno jejich alternativní zneškodnění způsobem vhodným z hlediska ochrany životního prostředí, a to během 90 dní od doby, kdy stát dovozu informoval stát vývozu a Sekretariát, nebo v takovém časovém období, které bylo dohodnuto zúčastněnými státy. Stát dovozu a žádná z tranzitních smluvních stran nesmí odporovat, překážet nebo bránit vrácení těchto odpadů do státu vývozu.

Článek 8

Pokud smírčí soud nestanoví vzhledem ke zvláštním okolnostem případu jinak, náklady smírčího soudu včetně odměny jeho členům musí být hrazeny spornými stranami rovným dílem. Smírčí soud musí vést záznamy o všech nákladech a musí o nich předložit stranám závěrečnou zprávu.

Článek 11

Dvoustranné, mnohostranné a regionální dohody

1. Nehledě na ustanovení článku 4 odst. 5, smluvní strany mohou uzavírat dvoustranné, mnohostranné a regionální dohody nebo úmluvy, týkající se pohybu nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů přes hranice států, se smluvními stranami nebo nesmluvními stranami s podmínkou, že takové dohody nebo úmluvy nezlehčují správné hospodaření s nebezpečnými odpady a jinými odpady z hlediska životního prostředí, jak je vyžadováno touto úmluvou. Tyto dohody nebo úmluvy musí obsahovat opatření, která nejsou méně účinná z hlediska životního prostředí než ta, která poskytuje tato úmluva, se zvláštním zřetelem na zájmy rozvojových zemí.

2. Smluvní strany musí informovat Sekretariát o jakýchkoliv dvoustranných, mnohostranných a regionálních dohodách nebo úmluvách, ve vztahu k odstavci 1, a těch, které uzavřely předtím, než pro ně vstoupila tato úmluva v platnost, za účelem řízení pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států, ke kterým dochází výlučně v rámci smluvních stran na základě takovýchto dohod. Ustanovení této úmluvy nesmí ovlivnit pohyb přes hranice států, který je prováděn podle těchto dohod za předpokladu, že takové dohody jsou v souladu se správným nakládáním s nebezpečnými odpady a jinými odpady z hlediska životního prostředí, jak vyžaduje tato úmluva.

Článek 12

Konzultace o finančních závazcích

Smluvní strany musí spolupracovat, aby co nejrychleji mohl být přijat protokol určující vhodná pravidla a postupy v oblasti finančních závazků a náhrad škod, vzniklých při pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování.

Článek 13

Předávání informací

1. Smluvní strany musí, kdykoli se to dozvědí, zajistit, aby v případě nehody, ke které dojde jak při pohybu nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů přes hranice států, tak při zneškodňování odpadů, které pravděpodobně mohou představovat nebezpečí pro lidské zdraví a životní prostředí v ostatních státech, byly tyto státy okamžitě informovány.

2. Smluvní strany se musí vzájemně informovat prostřednictvím Sekretariátu:

(a) o změnách týkajících se určení kompetentních úřadů a/nebo ohniskových bodů podle článku 5;

(b) o změnách ve svém národním pojmovém vymezení nebezpečných odpadů podle článku 3;

a co nejdříve:

(c) o rozhodnutích neschvalovat vůbec nebo částečně dovoz nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů za účelem zneškodňování v rámci oblasti v jejich národní jurisdikci;

(d) o rozhodnutích, přijatých k omezení nebo zákazu vývozu nebezpečných odpadů a jiných odpadů;

(e) jakýchkoliv jiných skutečnostech, požadovaných podle odstavce 4 tohoto článku.

3. Smluvní strany v souladu s národními zákony a předpisy musí sdělit prostřednictvím Sekretariátu konferenci smluvních stran, ustavené podle článku 15, před koncem každého kalendářního roku zprávu za uplynulý kalendářní rok, obsahující následující informace:

(a) kompetentní úřady a ohniskové body, které jimi byly ustanoveny podle článku 5;

(b) informace, týkající se pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států, na kterých se podílely, včetně:

(i) množství vyvezených nebezpečných odpadů a jiných odpadů, jejich kategorií, charakteristik, místa určení, všech tranzitních zemí a způsobů zneškodnění, jak bylo uvedeno v odpovědi na oznámení,

(ii) množství dovezených nebezpečných a jiných odpadů, jejich kategorií, charakteristik, původu a způsobů zneškodnění,

(iii) zneškodnění, která neproběhla tak, jak byla zamýšlena,

(iv) úsilí k dosažení snížení množství nebezpečných odpadů a jiných odpadů, které jsou předmětem pohybu přes hranice států;

(c) informace o přijatých opatřeních při zavádění této úmluvy;

(d) informace o dostupných kvalifikovaných statistikách, které jimi byly sestaveny, o účincích vzniku, přepravy a zneškodňování nebezpečných odpadů a jiných odpadů na lidské zdraví a životní prostředí;

(e) informace, týkající se dvoustranných, mnohostranných a regionálních dohod a ujednání, které uzavřely podle článku 11 této úmluvy;

(f) informace o nehodách, ke kterým došlo během pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, a o opatřeních přijatých k jejich řešení;

(g) informace o variantách zneškodňování, provozovaných v oblasti jejich národní jurisdikce;

(h) informace o opatřeních přijatých pro vývoj technologií se snížením a/nebo vyloučením vzniku nebezpečných a jiných odpadů;

(i) jiné záležitosti, které konference smluvních stran bude považovat za důležité.

4. Smluvní strany v souladu s jejich národními zákony a předpisy musí zajistit, aby kopie každého oznámení týkajícího se každého jednotlivého pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států a odpovědi na ně byly zasílány Sekretariátu, jestliže se smluvní strana domnívá, že požadovaným, případně uskutečněným pohybem přes hranice států může být její životní prostředí ohroženo, a požádá-li, aby toto hlášení bylo prováděno.

Článek 14

Finanční hlediska

1. Smluvní strany souhlasí, že podle specifické potřeby různých regionů a subregionů by měla být zřízena regionální a subregionální střediska pro výuku a předávání technologií, týkajících se nakládání s nebezpečnými odpady a jinými odpady a minimalizace jejich vzniku. Smluvní strany musí rozhodnout o vhodném mechanizmu financování na základě dobrovolnosti.

2. Strany musí uvážit zřízení oběžného fondu pro pomoc na mezivládní úrovni v případě stavů ohrožení ke snížení škod z nehod vzniklých při pohybu nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů přes hranice států nebo během zneškodňování těchto odpadů.

Článek 15

Konference smluvních stran

1. Konference smluvních stran se ustavuje takto. První zasedání konference smluvních stran musí být provedeno výkonným ředitelem UNEP ne později než jeden rok po vstoupení této úmluvy v platnost. Potom musí být prováděna pravidelná zasedání konference smluvních stran v řádných intervalech, které určí konference na svém prvním zasedání.

2. Mimořádná zasedání konference smluvních stran musí být svolána tehdy, když může být svolání konference posouzeno za nezbytné, nebo na písemnou žádost kterékoliv smluvní strany za předpokladu, že během šesti měsíců od podání jejího požadavku na Sekretariát je tento požadavek podpořen alespoň třetinou smluvních stran.

3. Konference smluvních stran musí odsouhlasit a přijmout pravidla postupu pro své jednání a pro jakýkoliv pomocný útvar, který může zřídit, stejně jako finanční řád rozhodující zejména o finanční účasti smluvních stran v této úmluvě.

4. Smluvní strany na svém prvním zasedání budou zvažovat jakákoliv doplňková opatření přispívající k plnění jejich povinností se zřetelem na ochranu a zachování životního prostředí v souvislosti s touto úmluvou.

5. Konference smluvních stran bude nepřetržitě sledovat a hodnotit účinnost provádění této úmluvy a mimo to bude:

(a) napomáhat souladu příslušných koncepcí, strategií a opatření ke snížení poškození lidského zdraví a životního prostředí nebezpečnými odpady a jinými odpady;

(b) zvažovat a přijímat podle potřeby změny této úmluvy a jejích dodatků berouce v úvahu, mimo jiné, dostupné vědecké, technické a ekonomické informace a informace o životním prostředí;

(c) zvažovat a provádět jakékoliv dodatečné činnosti, které mohou být požadovány pro dosažení účelu této úmluvy ve světle zkušeností získaných s jejím působením, s působením dohod a úmluv předpokládaných v článku 11;

(d) zvažovat a přijímat podle potřeby protokoly;

(e) zřizovat takové pomocné útvary, které považuje za potřebné pro plnění této úmluvy.

6. Spojené národy, jejich specializované agentury, stejně jako kterýkoli stát, který není členem této úmluvy, se mohou zúčastnit jako pozorovatelé na zasedáních konference smluvních stran. Jakékoliv jiné skupiny a agentury, ať národní nebo mezinárodní, vládní nebo nevládní, kvalifikované v oblastech týkajících se nebezpečných odpadů anebo jiných odpadů, které informovaly Sekretariát o svém přání být zastoupeny jako pozorovatelé na zasedání konference smluvních stran, mohou být přijaty, pokud alespoň třetina přítomných smluvních stran nemá námitky. Připuštění účasti pozorovatelů musí podléhat pravidlům přijatým konferencí smluvních stran.

7. Konference smluvních stran musí provádět tři roky od vstoupení v platnost této úmluvy a potom nejméně každých šest let hodnocení její účinnosti, a pokud je to nezbytné, zvažovat přijetí úplného nebo částečného zákazu pohybu nebezpečných a jiných odpadů ve světle posledních vědeckých, technických a ekonomických informací a informací o životním prostředí.

Článek 16

Sekretariát

1. Funkce Sekretariátu jsou:

(a) uspořádat a zabezpečovat zasedání, prováděná podle článků 15 a 17;

(j) spolupracovat se smluvními stranami a s příslušnými kompetentními mezinárodními organizacemi a agenturami při zajišťování expertů a zařízení za účelem rychlé pomoci státům v případě havarijní situace;

(k) provádět takové další činnosti v duchu úmluvy, které mohou být určeny konferencí smluvních stran.

(b) připravovat a rozšiřovat zprávy založené na informacích získaných v souladu s články 3, 4, 6, 11 a 13, stejně jako na informacích získaných ze zasedání pomocných útvarů zřízených podle článku 15 a rovněž, pokud je to vhodné, na informacích poskytnutých příslušnými mezivládními a nevládními organizacemi;

(c) připravovat zprávy o své činnosti, vykonávané při plnění svěřených funkcí v rámci úmluvy, a předkládat je konferenci smluvních stran;

(d) zajistit nezbytnou koordinaci s příslušnými mezinárodními organizacemi a zejména uzavírat takové administrativní a smluvní dohody, které mohou být potřebné pro účinné vykonávání jeho funkcí;

(e) být ve styku s ohniskovými body a kompetentními úřady zřízenými ve smluvních stranách podle článku 5 této konvence;

(f) shromažďovat informace, týkající se schválených národních lokalit a zařízení smluvních stran, která jsou k dispozici pro zneškodňování nebezpečných odpadů a jiných odpadů, a rozšiřovat tyto informace mezi smluvními stranami;

(g) přijímat informace od smluvních stran a sdělovat těmto stranám informace:

- o zdrojích technické pomoci a zaškolování,

- reakce v případě havárie;

- o dostupných technických a vědeckých informacích (know-how),

- o zdrojích rad a odborných posudků,

- o dosažitelnosti prostředků se zřetelem na poskytnutí pomoci na požádání v takových oblastech jako:

- používání oznamovacího systému této úmluvy,

- nakládání s nebezpečnými odpady a jinými odpady,

- použití účinných technologií z hlediska životního prostředí, které se týkají nebezpečných odpadů a jiných odpadů, jako jsou např. maloodpadové a bezodpadové technologie,

- zhodnocení vhodnosti zvolených lokalit pro zneškodňování odpadů,

- sledování nebezpečných odpadů a jiných odpadů,

(h) poskytnout smluvním stranám na požádání informace o konzultantech a konzultačních firmách, které mají potřebné technické znalosti v tomto oboru a mohou jim pomoci posoudit oznámení o pohybu přes hranice států (návaznost v přepravě nebezpečných odpadů a jiných odpadů s příslušným oznámením) a/nebo skutečnost, že navržená zařízení pro zneškodňování nebezpečných odpadů a jiných odpadů jsou správná z hlediska životního prostředí, jestliže smluvní strany mají důvod se domnívat, že s příslušnými odpady nebude zacházeno řádným způsobem z hlediska životního prostředí. Žádné z těchto posouzení nebude na náklady Sekretariátu;

(i) pomáhat smluvním stranám na požádání v jejich zjišťování případů nezákonného obchodu a okamžitě zasílat dotyčným smluvním stranám jakoukoliv nformaci, již obdržel o nezákonném obchodu;

2. Funkce Sekretariátu budou prováděny na prozatímní bázi UNEP až do ukončení prvního zasedání konference smluvních stran, provedeného podle článku 15.

3. Na svém prvním zasedání konference smluvních stran musí určit Sekretariát z těch existujících kompetentních mezivládních organizací, které projeví svoji ochotu vykonávat funkce Sekretariátu na základě této úmluvy. Na tomto zasedání konference smluvních stran bude rovněž zhodnoceno zavádění příslušných funkcí přípravného Sekretariátu, zejména podle výše uvedeného odstavce 1, a rozhodnuto o vhodné struktuře těchto funkcí.

Článek 17

Změny úmluvy

1. Každá smluvní strana může navrhnout změny této úmluvy a každá smluvní strana protokolu může navrhnout změny tohoto protokolu. Tyto změny musí brát v úvahu, mezi jiným, důležité vědecké a technické poznatky.

2. Změny této úmluvy musí být přijaty na zasedání konference smluvních stran. Změny každého protokolu musí být přijaty na zasedání smluvních stran k dotyčnému protokolu. Text každé navrhované změny k této úmluvě nebo ke kterémukoliv protokolu, s výjimkou odlišných podmínek pro takový protokol, bude sdělen smluvním stranám Sekretariátem nejméně šest měsíců před zasedáním, na kterém je navrženo jejich přijetí. Sekretariát bude také oznamovat navržené změny signatářům této úmluvy pro informaci.

3. Smluvní strany vynaloží veškeré úsilí k dosažení souhlasu s každou navrženou změnou této úmluvy schválením. Když bylo veškeré úsilí o schválení vyčerpáno a nebylo dosaženo dohody, změna bude při posledním pokusu přijata alespoň většinou tří čtvrtin hlasů smluvních stran přítomných při hlasování na zasedání a bude předložena depozitářem všem smluvním stranám k ratifikaci, schválení, formálnímu potvrzení nebo přijetí.

4. Postup uvedený v odstavci 3 bude platit pro změny jakéhokoliv protokolu s výjimkou, kdy dvoutřetinová většina smluvních stran tohoto protokolu, přítomná a hlasující na zasedání, bude postačovat k jeho přijetí.

5. Listiny k ratifikaci, schválení, formálnímu potvrzení nebo přijetí změn musí být uloženy u depozitáře. Změny přijaté podle odstavců 3 nebo 4 vstoupí v platnost mezi smluvními stranami, které je přijaly, devadesátý den po přijetí depozitářem ratifikačních listin, schválení, formálního potvrzení nebo přijetí alespoň třemi čtvrtinami smluvních stran, které přijaly změny příslušného protokolu, kromě případů, kdy může být v protokolu přijat jiný postup. Změny vstoupí v platnost pro každou jinou smluvní stranu devadesátý den ode dne, kdy tato smluvní strana předala svoji ratifikační listinu, schválení, formální souhlas nebo přijetí změn.

6. Pro účely tohoto článku „přítomné a volící smluvní strany“ znamená smluvní strany přítomné na zasedání, které daly kladný nebo záporný hlas.

Článek 18

Přijetí změn dodatků

1. Dodatky k této úmluvě nebo jakémukoliv protokolu budou tvořit nedílnou součást této úmluvy nebo takového protokolu, podle toho, o který případ se jedná, pokud není výslovně uvedeno jinak, odvolání na tuto úmluvu nebo její protokoly znamená také současné odvolání na jakýkoliv dodatek. Tyto dodatky musí být omezeny na vědecké, technické a administrativní záležitosti.

2. Pokud není stanoveno jinak, v jakémkoliv protokolu ve věci jeho dodatků bude použit následující postup při navržení, přijetí a vstoupení v platnost doplňkových dodatků této úmluvy nebo dodatků k protokolu:

(a) dodatky k této úmluvě a jejím protokolům musí být navrženy a přijaty podle postupu stanoveného v článku 17 odst. 2, 3 a 4;

(b) každá smluvní strana, která nemůže přijmout doplňkový dodatek k této úmluvě nebo dodatek k jakémukoliv protokolu, jehož je členem, musí toto oznámit depozitáři písemně během šesti měsíců od data sdělení o přijetí depozitářem. Depozitář musí bez prodlení informovat všechny smluvní strany o jakémkoliv takovém přijatém oznámení. Smluvní strana může kdykoliv nahradit předchozí oznámení námitek souhlasem, a dodatek tímto musí vstoupit v platnost pro tuto smluvní stranu;

(c) po uplynutí šesti měsíců od data cirkulace oznámení depozitáře se dodatek stává platný pro všechny smluvní strany této úmluvy nebo kteréhokoliv příslušného protokolu, které nepředložily oznámení v souvislosti s opatřeními výše uvedeného písmene (b).

3. Návrh, přijetí a vstoupení v platnost doplňků k dodatkům této úmluvy nebo kteréhokoliv protokolu musí být provedeny stejným postupem jako při návrhu, přijetí nebo uvedení v platnost dodatků k úmluvě nebo dodatků k protokolu. Dodatky a jejich změny musí brát v úvahu, mimo jiné, i důležité vědecké a technické poznatky.

4. Jestliže další dodatek nebo změna dodatku představuje úpravu této úmluvy nebo kteréhokoliv protokolu, doplňující dodatek nebo korigovaný dodatek nesmí vstoupit v platnost do té doby, než vstoupí v platnost dodatek této úmluvy nebo protokolu.

Článek 19

Ověření

Kterákoliv smluvní strana, která se domnívá, že jiná smluvní strana jedná nebo jednala v rozporu se závazky v rámci této úmluvy, může o tom informovat Sekretariát, a v tomto případě musí současně a bezodkladně informovat přímo nebo prostřednictvím Sekretariátu smluvní stranu, vůči které bylo vysloveno podezření. Všechny příslušné informace by měly být předloženy Sekretariátem smluvním stranám.

Článek 20

Urovnání sporů

1. V případě sporů mezi smluvními stranami ve věci výkladu, použití nebo dodržení této úmluvy a kteréhokoliv jejího protokolu, se smluvní strany budou snažit o urovnání sporů jednáním nebo jakýmikoliv jinými mírovými prostředky podle jejich vlastní volby.

2. Jestliže dotčené smluvní strany nemohou urovnat svoje spory způsobem uvedeným v předcházejícím odstavci, spor, pokud sporné strany souhlasí, bude předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo smírčímu řízení za podmínek, stanovených v dodatku IV o smírčím řízení. Avšak neúspěch při hledání společné dohody předáním sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo smírčímu řízení nezbavuje smluvní strany odpovědnosti pokračovat v hledání řešení prostředky uvedenými v odstavci 1.

3. Při ratifikaci, přijímání, schvalování, formálním potvrzování nebo přistupování k této úmluvě nebo kdykoliv potom, stát nebo politická a/nebo ekonomická integrační organizace může prohlásit, že uznává už tímto vše za povinné, a to bez zvláštních dohod ve vztahu ke každé straně, která přijala stejné závazky:

(a) předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a/nebo

(b) smírčímu řízení v souladu s postupy stanovenými v dodatku VI.

Takové prohlášení musí být oznámeno písemně Sekretariátu, který je rozešle smluvním stranám.

Článek 21

Podepsání

Tato smlouva bude otevřená k podpisu státy, Namibií zastoupenou Radou Spojených národů pro Namibii, a politickými a/nebo ekonomickými integračními organizacemi v Basileji 22. března 1989, na Federálním ministerstvu zahraničních věcí Švýcarska v Bernu od 23. března 1989 do 30. června 1989 a v sídle Spojených národů v New Yorku od 1. července 1989 do 22. března 1990.

Článek 22

Ratifikace, přijetí, formální potvrzení anebo schválení

1. Tato úmluva musí být podrobena ratifikaci, přijetí nebo schválení smluvními státy a Namibií, zastoupenou Radou Spojených národů pro Namibii, a formálnímu potvrzení nebo schválení politickými a/nebo ekonomickými integračními organizacemi. Listiny o ratifikaci, přijetí, formálním potvrzení nebo schválení musí být uloženy u depozitáře.

2. Kterákoliv organizace, uvedená shora v odstavci 1, která se stane smluvní stranou této úmluvy bez toho, aniž by její členské státy byly smluvními stranami, bude vázána všemi závazky vyplývajícími z úmluvy. V případě takových organizací, kde jeden nebo více členských států jsou smluvními stranami, organizace a její členské státy musí rozhodnout o jejich případné odpovědnosti při plnění závazků vyplývajících z úmluvy. V těchto případech organizace a jejich členské státy nebudou oprávněny současně využívat práva vyplývající z úmluvy.

3. Ve svých listinách formálního potvrzení nebo schválení organizace uvedené v odstavci 1 ohlásí rozsah své pravomoci se zřetelem na záležitosti spravované touto úmluvou. Tyto organizace budou rovněž informovat depozitáře, který bude informovat smluvní strany o podstatných úpravách v jejich pravomoci.

Článek 23

Přistoupení

1. Tato úmluva bude otevřená pro přistoupení států, Namibie zastoupené Radou Spojených národů pro Namibii, a politickým a/nebo ekonomickým integračním organizacím ode dne po datu, kdy skončilo období určené pro podpis smluvními stranami. Listiny o přistoupení musí být uloženy depozitářem.

2. Organizace uvedené výše v odstavci 1 ve svých přistupovacích listinách musí oznámit rozsah svých pravomocí, pokud jde o záležitosti spravované touto úmluvou. Tyto organizace musí také informovat depozitáře o všech podstatných úpravách v rozsahu jejich pravomoci.

3. Opatření článku 22 odst. 2 se budou týkat politických a/nebo ekonomických integračních sdružení, která přistoupila k této úmluvě.

Článek 24

Hlasovací právo

1. S výjimkou níže uvedených ustanovení v odstavci 2 má každá smluvní strana této úmluvy jeden hlas.

2. Politické a/nebo ekonomické integrační organizace v záležitostech, jež jsou v rámci jejich pravomocí, v souladu s článkem 22 odst. 3 a článkem 3 odst. 2 uplatňují své hlasovací právo s počtem hlasů rovným počtu jejich členských států, které jsou smluvními stranami této úmluvy nebo příslušného protokolu. Taková sdružení nesmí využívat volební právo, jestliže členské státy využívají svoje, a naopak.

Článek 25

Vstoupení v platnost

1. Tato úmluva vstoupí v platnost devadesátý den po datu uložení dvacáté úřední listiny o ratifikaci, přijetí, formálním potvrzení, schválení nebo přistoupení.

2. Pro každý smluvní stát nebo politické a/nebo ekonomické integrační sdružení, které ratifikuje, přijme, schválí nebo formálně potvrdí tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po datu uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení, formálním potvrzení nebo přistoupení, úmluva vstoupí v platnost devadesátý den od data uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení, formálním potvrzení nebo přistoupení tohoto státu nebo politického či ekonomického integračního sdružení.

3. Pro účely předchozích odstavců 1 a 2 jakákoliv listina, uložená politickým a/nebo ekonomickým integračním sdružením, nebude považována za dodatkovou ve srovnání s listinami, uloženými členskými státy tohoto sdružení.

Článek 26

Výhrady a prohlášení

1. K této úmluvě nesmí být uplatněny žádné výhrady a výjimky.

2. Odstavec 1 tohoto článku nebrání státu nebo politickému a/nebo ekonomickému integračnímu sdružení při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení, formálním potvrzení nebo přistoupení k této úmluvě učinit prohlášení nebo vyhlášení jakkoliv formulované nebo nazvané s cílem, mimo jiné, uvést v soulad své zákony a předpisy s opatřeními této úmluvy, ale s podmínkou, že toto prohlášení nebo vyhlášení neobsahuje vyloučení nebo úpravu právních účinků ustanovení této úmluvy při její aplikaci v tomto smluvním státu.

Článek 27

Odstoupení

1. Kdykoliv po třech letech ode dne, kdy tato úmluva vstoupila v platnost pro smluvní stranu, tato smluvní strana může odstoupit od úmluvy podáním písemného oznámení depozitáři.

2. Odstoupení nabude platnost jeden rok od obdržení oznámení depozitářem nebo k takovému pozdějšímu datu, které je uvedeno v oznámení.

Článek 28

Depozitář

Depozitářem této úmluvy a všech s ní souvisejících protokolů bude generální tajemník Spojených národů.

Článek 29

Autentické texty

Originály arabského, čínského, anglického, francouzského, ruského a španělského textu této konvence jsou stejně hodnověrné.

K dosvědčení uvedeného, signaurum, řádně pověřený k tomuto účelu, tuto úmluvu podepsal.

V..................................................... dne ..................... 1989

Článek 3

Národní definice nebezpečných odpadů

1. Každá smluvní strana musí během šesti měsíců od doby, kdy se stala smluvní stranou této úmluvy, informovat Sekretariát této úmluvy o odpadech, jiných než které jsou uvedeny v dodatcích I a II, považovaných nebo definovaných jako nebezpečné podle jejího národního zákonodárství, a o všech požadavcích, týkajících se postupů, použitelných pro pohyb těchto odpadů přes hranice států.

2. Každá smluvní strana musí nadále informovat Sekretariát o všech důležitých změnách k hlášením, která poskytla podle odstavce 1.

3. Sekretariát musí bez prodlení informovat všechny strany o údajích, které obdržel podle odstavců 1 a 2.

4. Smluvní strany budou odpovídat za to, že tyto informace, které jim byly zaslány Sekretariátem podle odstavce 3, dají k dispozici svým vývozcům.

Článek 3

Soudní dvůr smírčího řízení se musí skládat ze tří členů. Každá ze sporných smluvních stran musí jmenovat jednoho smírčího soudce a takto jmenovaní dva smírčí soudci určí vzájemnou dohodou třetího smírčího soudce, který bude předsedou soudního dvora. Předseda nesmí být státním příslušníkem jedné ze sporných stran ani nesmí mít trvalé bydliště na území jedné z těchto stran ani nesmí být žádnou z nich zaměstnán a ani neřešil tento spor v žádné jiné souvislosti.

Článek 4

Obecné povinnosti

9. Smluvní strany učiní vhodná opatření k zajištění toho, aby pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států byl povolen pouze tehdy, když:

(a) stát vývozu nemá technické možnosti ani potřebná zařízení, kapacitu nebo vhodné závody na zneškodňování těchto odpadů způsobem účinným a správným z hlediska životního prostředí, nebo

(b) příslušné odpady jsou potřebné jako surovina pro recyklaci nebo ve zpracovatelském průmyslu v zemi dovozu, nebo

(c) dotyčný pohyb přes hranice států je v souladu s jinými zásadami, o kterých musí být rozhodnuto smluvními stranami, za předpokladu, že tyto zásady se neliší od cílů této úmluvy.

10. Závazky vyplývající z této úmluvy pro státy, ve kterých jsou produkovány nebezpečné odpady a jiné odpady vyžadující, aby s těmito odpady bylo nakládáno v souladu s ochranou životního prostředí, nesmějí být za žádných okolností přenášeny na státy dovozu a tranzitu.

11. V této úmluvě nic nebrání smluvní straně, aby stanovila dodatečné požadavky, které jsou v souladu se zákony mezinárodního práva, za účelem zlepšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

12. V této úmluvě nic neovlivní žádným způsobem svrchovanost smluvních států nad jejich pobřežními vodami stanovenou v souladu s mezinárodním právem, a svrchovaná práva a jurisdikci, kterou mají tyto státy nad svou pevninou v souladu s mezinárodním právem, a pohyb lodí a letadel všech států na základě práva volného pohybu, stanoveného mezinárodním právem, jak je uvedeno v příslušných mezinárodních listinách.

13. Smluvní strany budou pravidelně provádět hodnocení možností snížení množství a/nebo nebezpečí znečištění nebezpečnými odpady a jinými odpady, které jsou vyváženy do jiných států, a to zejména do rozvojových zemí.

(a) Smluvní strany, uplatňující svoje právo zakázat dovoz nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů ke zneškodnění, musí informovat ostatní smluvní strany o svém rozhodnutí podle článku 13.

(b) Smluvní strany zakáží či nedovolí vývoz nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů smluvním stranám, které zakázaly dovoz těchto odpadů, jestliže to bylo oznámeno podle výše uvedeného odstavce 1 písm. (a).

(c) Smluvní strany zakáží či nedovolí vývoz nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů v případě, kdy stát dovozu nedá písemný souhlas k určitému dovozu, ačkoli tento stát nezakázal dovoz těchto odpadů všeobecně.

2. Každá smluvní strana provede vhodná opatření, aby:

(a) zajistila, aby produkce nebezpečných odpadů byla snížena na minimum při zvážení sociálních, technologických a ekonomických hledisek;

(b) zajistila pro nakládání s nebezpečnými a jinými odpady dostupnost zneškodňovacích zařízení, vhodných z hlediska zdravého životního prostředí, která musí být umístěna, pokud je to možné, na vlastním území, bez ohledu na místo jejich odstranění;

(c) zajistila, aby osoby, které se zabývají hospodařením s nebezpečnými odpady nebo jinými odpady, učinily takové kroky, které jsou nutné k zamezení vzrůstajícího znečištění z této činnosti, a pokud přesto dojde ke znečištění, pak je nutné minimalizovat následky pro lidské zdraví a životní prostředí;

(d) zajistila, že pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států se sníží na nejnižší míru z hlediska ochrany životního prostředí a nakládání s odpady bude prováděno způsobem, který bude chránit lidské zdraví a životní prostředí před škodlivými vlivy, jež mohou být důsledkem tohoto pohybu;

(e) nedovolila vývoz nebezpečných odpadů a jiných odpadů do států nebo skupin států, patřících k ekonomickému a/nebo politickému integračnímu sdružení, které jsou smluvními stranami, zejména do rozvojových zemí, jež zakázaly svými právními předpisy všechny dovozy, nebo jestliže má důvod domnívat se, že s příslušnými odpady nebude zacházeno správným způsobem z hlediska životního prostředí v souladu se zásadami dohodnutými na jejich prvním jednání;

(f) vyžadovala, aby informace o navrhovaném pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států byly poskytnuty dotčeným státům v souladu s dodatkem V A a jasně vysvětlovaly účinky navrženého pohybu na lidské zdraví a životní prostředí;

(g) zabránila vývozu nebezpečných odpadů a jiných odpadů, pokud má důvod se domnívat, že s těmito odpady nebude nakládáno správným způsobem z hlediska životního prostředí;

(h) spolupracovala v činnostech jiných smluvních stran a zainteresovaných organizací buď přímo, nebo prostřednictvím Sekretariátu, včetně rozšiřování informací o pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států, za účelem řádného nakládání s těmito odpady, které je správné z hlediska životního prostředí, a pro dosažení ochrany před nezákonným obchodem.

3. Smluvní strany považují nezákonný obchod s nebezpečnými odpady a jinými odpady za trestný.

4. Každá smluvní strana podnikne vhodná právní, administrativní a jiná opatření, aby uskutečnila a uplatnila ustanovení této úmluvy, včetně opatření k zabránění a potrestání takového jednání, které je v rozporu s úmluvou;

5. Smluvní strana nedovolí, aby nebezpečné odpady nebo jiné odpady byly vyváženy do země, která není smluvní stranou, nebo byly z takové země dováženy.

6. Smluvní strany souhlasí s tím, že nepřipustí vývoz nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů za účelem jejich zneškodnění v oblasti jižně od 60° jižní šířky, a to bez ohledu na to, zda tyto odpady jsou předmětem pohybu přes hranice států.

7. Dále každá smluvní strana:

(a) zakáže všem osobám, podléhajícím její národní jurisdikci, přepravu a zneškodňování nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů, pokud tyto osoby nejsou oprávněny nebo nemají povolení provádět takový druh činnosti,

(b) bude požadovat, aby nebezpečné odpady a jiné odpady, které mají být předmětem pohybu přes hranice států, byly zabaleny, označeny a přepraveny v souladu s všeobecně přijatými a uznávanými mezinárodními pravidly a standardy v oblasti balení, značení a přepravy, a s ohledem na příslušnou mezinárodně uznávanou praxi;

(c) bude požadovat, aby nebezpečné odpady a jiné odpady byly od místa, kde začíná pohyb přes hranice států, do místa uložení doprovázeny přepravními doklady.

8. Každá smluvní strana bude vyžadovat, aby s nebezpečnými odpady a jinými odpady, které mají být exportovány, bylo nakládáno ve státě dovozu nebo kdekoliv jinde způsobem, který je správný z hlediska životního prostředí. Technické směrnice pro správné nakládání s odpady, které jsou předmětem této úmluvy z hlediska životního prostředí, budou dohodnuty smluvními stranami na jejich prvním jednání.

Článek 4

1. Jestliže předseda soudního dvora není stanoven během dvou měsíců od jmenování druhého smírčího soudce, musí ho jmenovat Generální tajemník Spojených národů na žádost jedné ze stran, během dalšího dvouměsíčního období.

2. Jestliže jedna ze sporných stran nestanoví smírčího soudce během dvou měsíců od obdržení požadavku, druhá strana může informovat Generálního tajemníka Spojených národů, který musí stanovit předsedu soudního dvora během dalšího dvouměsíčního období. Po jmenování předseda soudního dvora smírčího soudu musí požádat stranu, která nejmenovala smírčího soudce, aby tak učinila během doby dvou měsíců. Po tomto období musí informovat Generálního tajemníka Spojených národů, který musí provést toto jmenování během dalšího dvouměsíčního období.

Článek 5

Stanovení kompetentních úřadů a ohniskových bodů

K usnadnění realizace této úmluvy smluvní strany:

1. Stanoví nebo zřídí jeden nebo více kompetentních úřadů a jeden ohniskový bod. Jeden kompetentní úřad musí být určen pro příjem oznámení v případě státu tranzitu.

2. Budou informovat Sekretariát během tří měsíců ode dne, kdy pro ně vstoupí úmluva v platnost, které organizace stanovily jako svůj kompetentní úřad a ohniskový bod.

3. Budou informovat Sekretariát během jednoho měsíce od data rozhodnutí o každé změně, týkající se jimi provedených ustanovení podle výše uvedeného bodu 2.

Článek 5

1. Smírčí soud musí předložit své rozhodnutí v souladu s mezinárodním právem a v souladu s ustanoveními této úmluvy.

2. Jakýkoliv smírčí soud, ustavený podle ustanovení tohoto dodatku, stanoví svá vlastní pravidla a postupy.

Článek 7

Pohyb přes hranice států ze smluvní strany přes státy, které nejsou smluvními stranami

Odstavec 1 článku 6 této konvence musí platit mutatis mutandis pro pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států jak ze smluvní strany, tak přes stát nebo státy, které nejsou smluvními stranami.

Článek 7

Soudní dvůr může vyslechnout a stanovit protinároky vycházející přímo z předmětu sporu.

Článek 9

Nezákonný obchod

1. Pro účely této úmluvy jakýkoliv pohyb nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice státu

(a) bez oznámení provedeného podle ustanovení této úmluvy všem zúčastněným státům,

(b) bez souhlasu ve shodě s ustanovením této úmluvy od zainteresovaného státu,

(c) se souhlasem získaným od zúčastněných států paděláním, chybným výkladem nebo podvodem,

(d) když přeprava materiálu neodpovídá dokladům,

(e) když výsledky uvažovaného zneškodnění (např. nesprávným skládkováním) nebezpečných odpadů a jiných odpadů jsou v rozporu s touto úmluvou a obecnými principy mezinárodního práva,

bude posuzován jako nezákonný obchod.

2. V případě pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států, je-li považován za nezákonný obchod v důsledku jednání ze strany vývozce nebo původce, stát vývozu zajistí, aby

(a) odpady byly vráceny do státu vývozu vývozci nebo původci nebo v případě nutnosti jemu samotnému, nebo pokud je to neproveditelné,

(b) byly zneškodněny jiným způsobem v souladu s ustanoveními této úmluvy během 30 dnů od doby, kdy byl stát vývozu informován o nezákonném obchodu nebo v takovém časovém období, na kterém se zúčastněné státy mohou dohodnout. Proto zúčastněné smluvní strany nesmí odporovat, překážet ani bránit vrácení těchto odpadů do státu vývozu.

3. V případě pohybu nebezpečných odpadů a jiných odpadů přes hranice států, je-li tento pohyb považován za nezákonný obchod v důsledku chování ze strany dovozce nebo zneškodňovatele, stát dovozu zabezpečí, aby dotyčné odpady byly zneškodněny vhodným způsobem z hlediska ochrany životního prostředí dovozcem nebo zneškodňovatelem; v případě nezbytnosti jím samotným, a to během 30 dnů od doby, kdy byl stát dovozu upozorněn na nezákonný obchod, nebo během období, které mohou dohodnout zúčastněné státy. Proto musí zúčastněné smluvní strany podle potřeby spolupracovat na zneškodnění odpadů způsobem vhodným z hlediska ochrany životního prostředí.

4. V případech, kdy odpovědnost za nezákonný obchod nemůže být přiřknuta ani vývozci ani původci nebo dovozci či odstraňovateli, zúčastněné smluvní strany nebo jiné smluvní strany, podle příslušnosti, musí vzájemnou spoluprací zajistit, aby dotyčné odpady byly co možná nejdříve zneškodněny způsobem vyhovujícím z hlediska ochrany životního prostředí buď ve státu vývozu, nebo ve státu dovozu nebo někde jinde, kde je to vhodné.

5. Každá smluvní strana musí zavést vlastní národní (domácí) zákonodárství, které by zamezilo a potrestalo nezákonný obchod. Zúčastněné státy musí spolupracovat s úmyslem dosažení cílů tohoto článku.

Článek 9

Jakákoliv smluvní strana, která má na projednávaném sporu zájem právního charakteru, který může být dotčen rozhodnutím v tomto případě, může zasáhnout do jednání se souhlasem smírčího soudu.

Článek 10

Mezinárodní spolupráce

1. Smluvní strany musí vzájemně spolupracovat za účelem zdokonalení a dosažení správného zacházení s nebezpečnými odpady a jinými odpady z hlediska životního prostředí.

2. K tomuto účelu smluvní strany musí:

(a) na požádání dát k dispozici informace buď na dvoustranném, nebo mnohostranném základě, se zřetelem na správné zacházení s nebezpečnými a jinými odpady z hlediska životního prostředí, včetně uvedení do souladu s technickými normami a postupy náležitého zacházení s nebezpečnými odpady a jinými odpady;

(b) spolupracovat při sledování vlivů hospodaření s nebezpečnými odpady a jinými odpady na lidské zdraví a životní prostředí;

(c) spolupracovat na základě svých národních zákonů, předpisů a jiných opatření při vývoji a zavádění nových maloodpadových technologií, spolehlivých z hlediska životního prostředí, při zdokonalování stávajících technologií s cílem vyloučení, pokud je to uskutečnitelné, produkce nebezpečných odpadů a jiných odpadů a dosažení účinnějších a výkonnějších způsobů správného nakládání z hlediska životního prostředí včetně studia důsledků ekonomických a sociálních a vlivů na životní prostředí při zavádění těchto nových nebo zdokonalených technologií;

(d) aktivně spolupracovat na základě svých národních zákonů, předpisů a jiných opatření v předávání technologií a systémů týkajících se správného zacházení s nebezpečnými a jinými odpady z hlediska životního prostředí. Je nutno rovněž spolupracovat v rozvíjení technické způsobilosti mezi smluvními stranami, a to zejména těmi, které mohou potřebovat nebo vyžadovat technickou pomoc v této oblasti;

(e) spolupracovat při vývoji vhodných technických návodů a/nebo doporučené praxe.

4. Se zřetelem na potřeby rozvojových zemí bude podporována spolupráce mezi smluvními stranami a příslušnými mezinárodními organizacemi, mimo jiné, při rozšiřování informovanosti veřejnosti, vývoji správného nakládání s nebezpečnými odpady a jinými odpady a přijetí nových maloodpadových technologií.

Článek 10

1. Smírčí soud musí vynést rozsudek během pěti měsíců od data jeho zřízení, pokud neshledá nezbytným prodloužení časového limitu o období, které by nemělo přesahovat pět měsíců.

2. Rozhodnutí smírčího soudu musí být zdůvodněno. Musí být konečné a závazné pro strany zúčastněné ve sporu.

3. Jakékoliv pochybnosti, které mohou vzniknout mezi stranami, pokud jde o výklad nebo výkon rozhodnutí, mohou být předloženy každou stranou smírčímu soudu, který vydal rozhodnutí, nebo pokud tento nemůže být dosažen, jinému smírčímu soudu, vytvořenému pro tento účel stejným způsobem jako v prvém případě.