Zákon č. 113/1946 Sb.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Zemský národní výbor, na Slovensku orgán určený Sborem povereníků, (v dalším zabírací úřad) může, pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy nebo místnosti pro účely veřejné a, pokud to žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, a dále pro přesídlení uživatelů budov nebo místností zabraných pro takové účely.

(2) S budovami neb místnostmi mohou býti k užívání zabrány v rozsahu nutně potřebném pro účel, pro nějž se zabírá:

a) dvůr, zahrada neb jiný pozemek, který s nimi tvoří jeden celek tím, že slouží účelu v nich sledovanému,

b) zařízení budov neb místností. Zařízení může býti zabráno jen, je-li v den, kdy bylo doručeno pozvání k šetření, ve vlastnictví vlastníka budovy neb uživatele budovy nebo místností, dále pokud ho vlastník budovy zcela nebo z části zabrané neb uživatel budovy neb místnosti nezbytně nepotřebuje ku provozování dosavadní hospodářské činnosti neb účelu, který dosud sledoval v zabraném předmětě, a pokud nejde o zařízení umělecky neb historicky cenné, kteréž může býti toliko výjimečně zabráno k representačním účelům veřejným.

(3) Ze zabírání jsou vyloučeny:

1. malobytové nájemní domy,

2. jediný trvalý byt vlastníka v rozměru přípustném podle zákona,

3. budovy a místnosti sloužící takovým zařízením, která z důvodů mimořádné léčebné péče nebo ze zvláštních důvodů hospodářských nelze přesídliti.

§ 2.

(1) Je-li v zabraných budovách neb místnostech umístění dosavadních uživatelů a zároveň uspokojení účelu, pro nějž se zabírá, nemožné i při nejhospodárnějším jich využití, mohou uživatelé zabraných budov neb místností žádati, aby jim byly přiděleny náhradní místnosti, kteréž by vyhověly účelům, jež v nich byly sledovány, pokud možno v dřívějším rozsahu a jde-li o byt, v rozsahu přípustném podle zákona o zabírání bytů obcemi.

(2) Zabírací úřad jest oprávněn určiti místnosti, které mají býti dosavadnímu uživateli ponechány k užívání neb ku sledování účelu, jemuž zabraná budova sloužila a případně určiti též počet služebnictva, jež nutno nezbytně ubytovati v zabrané budově pro osobní potřebu dosavadního uživatele budovy a pro opatřování místností mu ponechaných.

(3) Při výběru náhradních místností musí zabírací úřad v rámci předchozího odstavce dbáti toho, aby přesídlením do nich nebylo zmařeno další provozování hospodářské činnosti uživatelů neb sledování účelu, jemuž zabrané místnosti sloužily.

(4) Odmítnou-li uživatelé přijmouti náhradní místnosti, jež této podmínce vyhovují, mají nárok pouze na peněžitou náhradu hospodářských škod, způsobených jim zabráním (§ 4, odst. 6. a 7.).

§ 3.

(1) O zabrání rozhodne zabírací úřad po šetření provedeném s vlastníkem a uživateli předmětů, o něž jde, neb jejich zplnomocněnými zástupci a se zástupci příslušných úřadů a zájemníků.

(2) Předmětem šetření jsou skutkové okolnosti pro rozhodnutí důležité. Všem zájemníkům musí býti při tom poskytnuta příležitost, aby se o nich vyjádřili.

(3) Nedostaví-li se strana neb její zplnomocněný zástupce k řízení přes řádné pozvání, provede se řízení v její nepřítomnosti.

(4) Byl-li zabrán byt, zabraný dříve podle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., jest obci (společnému bytovému úřadu) nahraditi výlohy s původním zabráním spojené.

(5) Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest třeba kromě toho před jejich zabráním opatřiti souhlas příslušného státního památkového úřadu.

(6) Zabírací nález musí obsahovati:

1. Označení předmětu zabrání dle §u 1, odst. 2. (budova, místnost, pozemek, zařízení),

2. označení veřejného účelu, pro nějž se zabírá,

3. zabírá-li se pro účely obytné, vyznačení veřejného zájmu,

4. opatření o ubytování dosavadních uživatelů neb o náhradních místnostech pro účel, jenž byl v zabraném předmětě sledován (§ 2, odst. 1.),

5. případný výrok, že straně přísluší pouze peněžitá náhrada (§ 2, odst. 4.).

(7) Rozhodnutí budiž dodáno vlastníku a uživatelům zabraných předmětů, jimž přísluší do 8 dnů právo stížnosti k ministerstvu dopravy, - na Slovensku k povereníctvu dopravy a verejných prác, pokud toto povereníctvo není samo zabíracím úřadem, - jakož i zájemníkům, k jichž žádosti se zabírá.

(8) Je-li veřejný účel, pro nějž se zabírá, plněn někým jiným než státní správou, jest zabírací úřad oprávněn žádati ještě před zabráním složení jistoty za výlohy, jež státní správě zabráním vzejdou.

§ 4.

(1) Jakmile zabírací úřad vlastníku neb uživateli zabíraného předmětu oznámí, že bude o tomto předmětě zavedeno řízení podle tohoto zákona, jest nakládání vlastníka i uživatele tímto předmětem bez souhlasu ministerstva dopravy, na Slovensku povereníctva dopravy a verejných prác, neplatno.

(10) Soud rozhoduje také podle volného uvážení dle zásad civilního řádu soudního, má-li útraty soudní hraditi jedna strana, neb mají-li se útraty soudní rozděliti mezi strany a v jakém poměru.

(11) Na Slovensku provádí se soudní řízení dle uherského zákonného čl. XLI. z roku 1881.

(12) Řízení o náhradě nemá vlivu na řízení o zabrání.

(2) Zabráním pozbývají uživatelé zabraných předmětů práva jich užívati.

(3) Zabírací úřad má právo zabrané předměty pro účely v §u 1 vyjmenované pronajmouti. Na pronájem nevztahuje se po dobu zabrání ustanovení o ochraně nájemníků.

(4) Zabírací úřad má dále právo v zabraných místnostech na svůj náklad provésti stavební úpravy, avšak jen v mezích nejnutnější potřeby, vyslechna o tom vlastníka budovy. V tomto směru příslušejí zabíracímu úřadu práva vyhrazená zákonem stavebníkovi.

(5) Ke stavebním úpravám budov a místností umělecky a historicky cenných jest třeba opatřiti před jejich provedením dobrozdání příslušného státního památkového úřadu.

(6) Zabírací úřad jest povinen vlastníku a uživateli zabraných předmětů poskytnouti přiměřenou peněžitou náhradu za veškeré prokázané hospodářské újmy, jež vlastník neb uživatel zabráním utrpěl.

(7) Též nahradí se náklad vzniklý při přesídlení a při vrácení zabraného předmětu a jiné prokázané majetkové újmy, vzniklé přesídlením. Naproti tomu přihlédne se k odškodnění, jež bylo dáno v přidělených náhradních místnostech.

(8) Pronajme-li zabírací úřad zabrané předměty dle ustanovení odst. 3. tohoto paragrafu, jsou nájemci povinni jemu nahraditi veškeré výlohy, které musil dle předchozího odstavce vlastníku neb uživatelům zaplatiti.

(9) Nedojde-li mezi zabíracím úřadem a vlastníkem neb uživatelem zabraných předmětů k dohodě o výši náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu jest zabraný předmět; kdyby zabrání stalo se pro tento okresní soud, provede řízení onen okresní soud, který na návrh deleguje zemský soud (hlavný súd). Soud vyšetřiv poměry a je-li třeba, vyslechnuv znalce, určí usnesením náhradu podle volného uvážení.

§ 5.

Zabrání předmětů trvá, i když se změní jich vlastník.

§ 6.

Nebylo-li jinak ujednáno mezi zabíracím úřadem a vlastníkem, převezme udržování a správu zabraných předmětů zabírací úřad, který hradí výdaje s tím spojené. Na tyto výdaje a na odškodnění za vedení správy jest hleděti při ustanovení peněžité náhrady podle §u 4, odst. 6.

§ 7.

(1) Při vrácení nutno zabrané předměty uvésti do původního stavu, není-li jiného ujednání. Úprava a stavební změny, které jsou pro vlastníka zabraného předmětu zřejmě k velikému prospěchu a nejsou v odporu s dřívějším způsobem jeho užívání, musí vlastník předmětu zabíracímu úřadu nahraditi, a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv však více nežli skutečný náklad. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud v § 4 jmenovaný podle zásad téhož paragrafu.

(2) Vrací-li se zabrané zařízení, budiž na žádost vlastníka přihlíženo ke znehodnocení jeho, které by nebylo nastalo, kdyby věc nebyla zabrána.

§ 8.

Nezabere-li zabírací úřad zařízení budovy neb místnosti, jest vlastník zařízení povinen je na své nebezpečenství odkliditi. Pro to vykáže mu zabírací úřad potřebné místnosti v zabrané budově a nemá-li vlastník v budově bytu, i další místnosti, je-li jich nezbytně třeba k dohledu a k opatrování zařízení.

§ 9.

Zabírací úřad jest oprávněn vzdáti se kdykoli zabraných předmětů.

§ 10.

(1) Podle tohoto zákona mohou býti zabrány i předměty od státní správy již najaté.

(2) Zabráním ruší se dosavadní smlouvy nájemní státní správou uzavřené.

(3) Smlouvy nájemní o zabraných předmětech uzavřené mezi jinými stranami, pozbývají platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní.

(4) Nárok na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.

§ 11.

(1) Kdo maří jakýmkoli způsobem řízení o zabrání předmětů dle tohoto zákona, může býti potrestán okresním národním výborem peněžitou pokutou do 5000 Kčs nebo vězením do 6 neděl, pokud nejde o těžší čin trestný podle trestních zákonů.

(2) Tyto tresty mohou býti uloženy také zároveň.

§ 12.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr dopravy.

§ 13.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.^*) Tímto dnem pozbývají současně platnosti zákony ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n., a ze dne 19. března 1920, č. 180 Sb. z. a n. Zabrání budov a místností, provedená podle těchto zákonů, zůstávají v platnosti; pokud o nich nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, dlužno je posuzovati podle tohoto nového zákona.