Nařízení vlády č. 131/1950 Sb.

Všeobecná ustanovení a rozsah platnosti.

Úvodní ustanovení.

Sociální zabezpečení podle tohoto nařízení se poskytuje osobám povolaným k službě v branné moci (dále jen „povolané osoby“) a jejich rodinným příslušníkům tak, aby se povolané osoby mohly plně věnovat této své vrcholné občanské povinnosti.

Služba v branné moci.

Službou v branné moci se podle § 2 odst. 2 zákona rozumí:

1. základní služba (§ 27 branného zákona č. 92/1949 Sb.),

2. náhradní služba (§ 28 téhož zákona),

3. další služba (§ 37 téhož zákona),

4. vojenská cvičení (§ 39 téhož zákona),

5. mimořádná služba mimo dobu branné pohotovosti státu (§ 46 odst. 1 téhož zákona) a mimořádná služba za branné pohotovosti státu (§ 47 odst. 1 a § 49 odst. 2 téhož zákona),

6. zvláštní služba vyjma zvláštní službu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku (§ 46 odst. 2 téhož zákona) a

7. osobní úkony pro potřeby branné moci (§ 45 téhož zákona).

Rodinní příslušníci.

(1) Za rodinného příslušníka se v zákoně a v tomto nařízení vyjma jejich část čtvrtou pokládají, žijí-li v společné domácnosti s povolanou osobou:

a) manželka (manžel),

b) družka (druh), pokud povolaná osoba nemá manželky (manžela), žije s družkou (druhem) ve společné domácnosti v den stanovený k nastoupení služby aspoň 6 měsíců nebo narodí-li se družce dítě, jehož otcem je povolaná osoba, a lze-li z dosavadního způsobu života obou soudit na jejich trvalé soužití,

c) děti vlastní, nevlastní a osvojené do dokonaného 16. roku,

d) děti ve věku od 16. do 25. roku, připravují-li se soustavně na budoucí životní povolání studiem nebo jiným školením (výcvikem),

e) děti bez věkového omezení, nemohou-li si pro tělesnou nebo duševní vadu vlastní prací opatřit výživu nebo je-li na ně vyplácen rodinný přídavek, přídavek na děti nebo výchovné.

(2) Za rodinné příslušníky ve smyslu odstavce 1 se dále pokládají, je-li povolaná osoba zavázána poskytovat jim příspěvek na úhradu osobních potřeb nebo pokud jsou na takovém příspěvku podstatně závislí,

a) rodiče, prarodiče, osoby, které o povolanou osobu jako rodiče pečovaly, tchán, tchýně,

b) děti svěřené povolané osobě do péče nahrazující péči rodičů, sourozenci a vnuci za podmínek uvedených v odstavci 1 písm. c) až e), žijí-li v den stanovený k nastoupení služby s povolanou osobou ve společné domácnosti aspoň 6 měsíců,

c) sestra nebo dcera povolané osoby, vede-li jí domácnost a žije-li s ní v den stanovený k nastoupení služby v společné domácnosti aspoň 6 měsíců,

d) manželka (manžel) rozvedená nebo podle dříve platných předpisů rozloučená nebo rozvedená, má-li právo žádat úhradu osobních potřeb od povolané osoby.

(3) Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou, i když manželé, děti nebo rodiče žijí odděleně ze závažných důvodů, zejména pro výkon služby v branné moci, výchovu dětí, bytovou tíseň nebo z důvodů zdravotních, hospodářských nebo vzdělávacích.

Vojenská nemocenská péče a národní pojištění.

Nároky některých povolaných osob.

Povinnost nastoupit práci.

(1) Zaměstnanec, který konal službu v branné moci po dobu delší než 5 měsíců, je po jejím skončení povinen nastoupit práci v svém zaměstnání nejpozději do 5 dní.

(2) Trvala-li služba v branné moci aspoň 4 měsíce, nikoliv však déle než 5 měsíců, je zaměstnanec povinen nastoupit práci v svém zaměstnání nejpozději druhý den po skončení služby; trvala-li méně než 4 měsíce, je zaměstnanec povinen nastoupit práci první den po jejím skončení.

(3) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se prodlužují o případný cestovní den (dny) na nejkratší cestu z místa, kde zaměstnanec byl ze služby v branné moci propuštěn, do místa jeho trvalého pobytu. O počítání cestovních dnů platí obdobně ustanovení § 4 odst. 3.

(4) Brání-li zaměstnanci po skončení služby v branné moci v nastoupení práce důležitá příčina, kterou nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, počínají lhůty k nastoupení práce, stanovené v odstavcích 1 až 3, po pominutí důležité příčiny.

(5) Nastala-li u zaměstnance důležitá příčina podle odstavce 4 teprve během lhůt stanovených v odstavcích 1 až 3 k nastoupení práce, staví se běh těchto lhůt po dobu, po niž trvá důležitá příčina.

Pracovní volno.

(1) Zaměstnanci povolanému k základní nebo náhradní službě přísluší v posledním týdnu přede dnem stanoveným povolávacím rozkazem k nastoupení služby den pracovního volna.

(2) Zaměstnanci povolanému k jiné službě v branné moci než k službě základní nebo náhradní, který nemůže splnit odhlašovací povinnost mimo pracovní dobu, přísluší k jejímu splnění pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejdéle však jeden den.

(3) Trvá-li nejkratší cesta z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, čítajíc v to i dobu jízdy obvyklými veřejnými hromadnými dopravními prostředky, jichž povolaná osoba je oprávněna použít, déle než 6 hodin, má zaměstnanec, který byl povolán k službě v branné moci, nárok na jeden cestovní den, přímo předcházející dni stanovenému povolávacím rozkazem nebo určovacím lístkem k nastoupení služby; trvá-li uvedená cesta déle než 18 hodin, zvyšuje se nárok podle předchozí věty na dva cestovní dny. Nárok podle těchto ustanovení se zkracuje o cestovní dny, které připadají na dny pracovního klidu.

(1) Osoby konající

a) zvláštní službu vyjma službu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku (§ 46 odst. 2 branného zákona) a

b) osobní úkony pro potřeby branné moci (§ 45 téhož zákona),

které byly v den před nastoupením služby povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, zůstávají s výhradou ustanovení § 12 i nadále povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství v dosavadním rozsahu; o placení pojistného národního pojištění platí § 14. Dávky téhož druhu a v témž rozsahu poskytuje Ústřední národní pojišťovna i osobám, u nichž zaniklo povinné nemocenské pojištění před nastoupením služby v ochranné době podle § 4 zákona. Pokud osobám uvedeným v předchozích větách poskytuje vojenská správa po dobu jejich onemocnění plné zaopatření, nemají nárok na nemocenské podle zákona o národním pojištění. Jinak jim přísluší nemocenské v paušální částce 50 Kčs denně.

(2) Osobám konajícím některou ze služeb uvedených v odstavci 1, které nebyly v den před nastoupením služby povinně pojištěny podle zákona o národním pojištění pro případ nemoci a mateřství, poskytne Ústřední národní pojišťovna mimoústavní a ústavní ošetřování podle §§ 27 a 28 téhož zákona, pomoc v mateřství podle jeho § 32 a pohřebné podle jeho § 49 odst. 3. Po uplynutí 3 měsíců ode dne nastoupení služby poskytuje Ústřední národní pojišťovna těmto osobám i ostatní věcné dávky národního pojištění nemocenského uvedené v § 26 odst. 2 zákona o národním pojištění a porodné podle jeho § 44 odst. 1.

(1) Vojenská správa může rozhodnout, že se některé z osob uvedených v § 11 stávají účastníky vojenské nemocenské péče. Takové opatření učiní vojenská správa zejména u osob, jimž nelze poskytovat věcné dávky národního pojištění nemocenského pro zvláštní okolnosti vyplývající z povahy dotčených služeb.

(2) Osoby, o nichž vojenská správa učinila opatření podle odstavce 1, nemají po dobu, po niž jsou účastníky vojenské nemocenské péče, nárok na dávky národního pojištění nemocenského. Místo nemocenského může jim vojenská správa poskytnout peněžitou výpomoc.

(3) Opatření podle odstavce 1 může býti odvoláno jen, je-li možno dotčeným osobám poskytovat věcné dávky národního pojištění nemocenského.

(4) O opatřeních učiněných podle odstavců 1 a 3 uvědomí vojenská správa podle možnosti příslušnou okresní národní pojišťovnu.

Nároky některých rodinných příslušníků.

(1) Rodinným příslušníkům osob uvedených v § 11 odst. 1 poskytuje Ústřední národní pojišťovna dávky národního pojištění nemocenského v dosavadním rozsahu. Dostávají-li však tito rodinní příslušníci zaopatřovací příspěvek, nenáleží jim podpora při ústavním ošetřování podle § 45 odst. 1 zákona o národním pojištění, která by jim jinak příslušela za touž dobu.

(2) Rodinným příslušníkům osob uvedených v § 11 odst. 2 poskytuje Ústřední národní pojišťovna mimoústavní a ústavní ošetřování podle §§ 27 a 28 zákona o národním pojištění a pomoc v mateřství podle jeho § 32. Po uplynutí 3 měsíců ode dne nastoupení služby poskytuje Ústřední národní pojišťovna těmto rodinným příslušníkům i ostatní dávky národního pojištění nemocenského, náležející rodinným příslušníkům, vyjma podporu při ústavním ošetřování podle § 45 odst. 1 uvedeného zákona.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, stanou-li se osoby uvedené v § 11 účastníky vojenské nemocenské péče podle § 12.

(1) Mzda, která zaměstnanci přísluší podle § 7 odst. 2 zákona, se snižuje o částku 150 Kčs týdně.

(2) Byl-li zaměstnanec, který splňuje podmínky pro nárok na sníženou mzdu, povolán na vojenské cvičení v trvání více než 6 týdnů, přísluší mu tato mzda také v pátém a šestém týdnu.

(3) Zaměstnanci, který má nárok na sníženou mzdu, přísluší tato mzda i za případný cestovní den (dny) podle § 5 odst. 3 a § 4 odst. 3.

(4) Nárok na sníženou mzdu nepřísluší zaměstnanci, pokud jeho rodinní příslušníci mají příjem ve výši vylučující nárok na zaopatřovací příspěvek (§ 15 odst. 2) nebo pokud nejsou bez vážného důvodu zaměstnáni.

Pojistné.

Za osoby uvedené v § 11 odst. 1 se neplatí pojistné národního pojištění.

Účinnost a provedení.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministři práce a sociální péče, vnitra, financí, spravedlnosti a národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

(1) Povolaným osobám lze z veřejných prostředků poskytnout mimořádný příspěvek, je-li toho třeba k zmírnění hospodářské újmy, která by jim vzešla výkonem služby v branné moci.

(2) Mimořádný příspěvek lze poskytnout zejména zaměstnancům, kteří bez své viny nemají nárok na placené pracovní volno a na mzdu.

(3) Mimořádný příspěvek lze povolaným osobám poskytnout v případech hodných zvláštního zřetele též k úhradě smluvních závazků, jako na př. k úhradě nájemného z bytu.

(4) Mimořádný příspěvek podle odstavce 3 nelze poskytnout povolaným osobám, které mají příjem z výnosu výdělečného podniku nebo jiného majetku aspoň ve výši postačující k úhradě smluvních závazků uvedených v odstavci 3.

(5) Mimořádný příspěvek nesmí v jednotlivém případě přesahovat částku 1.500 Kčs; výjimky může v případech hodných zvláštního zřetele povolit krajský národní výbor.

Podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek.

(1) Rodinní příslušníci povolaných osob (§ 3) mají nárok na zaopatřovací příspěvek (dále jen „příspěvek“), závisí-li jejich zaopatření podstatně na povolaných osobách a není-li o ně v době, kdy tyto osoby vykonávají službu v branné moci, postaráno jinak (§ 17 odst. 1 zákona).

(2) Podmínky nároku na příspěvek podle odstavce 1 se považují za splněny i tehdy, nepřevyšuje-li

a) pravidelný příjem rodinného příslušníka z pracovního nebo obdobného poměru nebo z literární nebo umělecké činnosti nebo jeho důchod z národního pojištění nebo zaopatřovací požitky z veřejných prostředků dvojnásobek příspěvku, který rodinnému příslušníku v téže době náleží,

b) jiný pravidelný příjem rodinného příslušníka výši příspěvku náležejícího mu v téže době.

(3) Přesahuje-li příjem rodinného příslušníka hranice uvedené v odstavci 2, přísluší mu jen příspěvek snížený o částku, o niž příjem přesahuje příslušnou hranici.

(4) Má-li rodinný příslušník zároveň příjmy uvedené v odstavci 2 písm. a) a b), sčítají se tyto příjmy a posuzují se podle písm. a).

(5) Příjem (zaopatření), který plyne z výnosu výdělečného podniku povolané osoby anebo z rodinného majetku, posuzuje se jako vlastní příjem rodinných příslušníků podle ustanovení odstavce 2 písm. b).

(6) Příspěvek nepřísluší rodinnému příslušníku povolané osoby, který bez vážného důvodu odmítne přijmouti přiměřené zaměstnání nabídnuté mu okresním národním výborem.

Vznik nároku na příspěvek.

(1) Nárok na příspěvek vzniká oprávněným rodinným příslušníkům zaměstnanců,

a) kteří byli povoláni k základní nebo náhradní službě a mají nárok na mzdu za prvé dva týdny (§ 7 odst. 1 zákona), sedmým dnem po dni stanoveném povolávacím rozkazem k nastoupení služby,

b) kteří byli povoláni k ostatním druhům služby v branné moci a mají nárok na sníženou mzdu (§ 7 odst. 2 zákona), dnem, jenž následuje po dni skončení nároku na tuto sníženou mzdu.

(2) Nárok na příspěvek oprávněných rodinných příslušníků ostatních povolaných osob vzniká dnem stanoveným povolávacím rozkazem nebo určovacím lístkem k nastoupení služby v branné moci. Ustanovení o cestovních dnech podle § 4 odst. 3 platí tu obdobně v tom smyslu, že nárok na příspěvek přísluší také za cestovní dny.

(3) Jsou-li předpoklady pro vznik nároku na příspěvek splněny teprve po dni stanoveném k nastoupení služby, vznikne nárok na příspěvek dnem, kdy se tak stalo. To platí zejména, jestliže teprve po tomto dni povolaná osoba uzavřela sňatek nebo se jí narodilo dítě anebo zanikl zdroj, z něhož bylo postaráno o zaopatření rodinného příslušníka.

Kdy se nevyžaduje u cizích státních příslušníků podmínka vzájemnosti.

Cizím státním příslušníkům se příspěvek vyplatí přesto, že není splněna podmínka vzájemnosti,

a) jde-li o manželku občana povolaného k službě v branné moci, která sňatkem nenabyla československého občanství, nebo o její děti, a

b) jde-li o rodinné příslušníky československé občanky provdané za cizince.