Zákon č. 143/1919 Sb.

Činy trestní uvedené v § 13, odst. 1. a 5. nařízení ministerstva financí z 25. února 1919, č. 86 Sb. z. a n., a v §§ 12 a 14 nařízení ministerstva financí z 19. března 1919, čís. 141 Sb. z. a n., buďtež trestány řádnými soudy.

Tato pravomoc soudní vztahuje se na dobu ode dne účinnosti nařízení ministerstva financí z 25. února 1919, č. 86 Sb. z. a n., a z 19. března 1919, čís. 141 Sb. z. a n.

Ministr financí jest oprávněn dáti provésti soudně přísežné výslechy svědecké, které uzná za potřebné při provádění nařízení vydaných dle zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n.

Výsledky ty budou prováděny dle pravidel řízení nesporného a svědkem nesmí býti výpověď odepřena z důvodů uvedených v § 321 zákona z 1. srpna 1895, z. ř. č. 113.

Svědek ani osoby uvedené v § 321, odstavec 1. c. ř. s., nemohou býti stíhány trestně, disciplinárně nebo důchodkově, vyjde-li z výpovědi svědecké, že buď on sám nebo osoby v § 321, odst. 1. c. ř. s., jmenované se dopustily nějakého trestního činu.

Každý obyvatel Československé republiky jest povinen do 14 dnů po účinnosti tohoto zákona nabídnouti cizí valuty a cenné papíry znějící na franky, libry šterlinků, dolary, liry, holandské zlaté, bulharské a rumunské lvy Československé devisové ústředně ke koupi za kurs, který ústředna tato určí. Prokáže-li, že valuty tyto zapůjčil Československé republice dle zákona z 25. února 1919, č. 88, Sb. z. a n., jest od této nabídky osvobozen.

Ti, kdož mají pohledávky v cizině z doby válečné i předválečné, jsou povinni je ohlásit Československé devisové ústředně do 8 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona anebo do 8 dnů po vzniku pohledávky.

Kdo nesplní povinnosti v tomto článku uložené, bude trestán pokutou do 5000 korun anebo vězením do jednoho roku senáty zřízenými dle čl. III. § 5. cís. nařízení ze 16. března 1917, z. ř. č. 124. Valuty a pohledávky v cizině mohou býti prohlášeny za propadlé ve prospěch státu.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministrům financí a spravedlnosti.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.