Zákon č. 191/1931 Sb.

Protokol o doložkách o rozsudím, Ženeva, 24. září 1923.

účinný od 1931-11-07

Preambule

Podepsaní, byvše řádně zmocněni, prohlašují, že přijímají jménem států, jež zastupují, tato ustanovení:
1. Každý ze smluvních států uznává platnost úmluvy o rozsudím a doložky rozhodčí mezi stranami podrobenými příslušné pravomoci různých smluvních států, podle které se strany zavazují při některé smlouvě ve věci obchodní nebo v jakékoliv jiné věci, jež může býti vyřízena rozhodčím řízením na základě kompromisu, že veškeré, nebo některé spory, které by mohly vzejíti z řečené smlouvy, předloží rozhodčímu řízení, i když toto rozhodčí řízení má se konati v jiném státě než tam, jehož pravomoci je podrobena každá ze stran zúčastněných na smlouvě.
Každý smluvní stát si vyhrazuje volnost omeziti shora uvedený závazek na smlouvy, které jsou podle jeho práva pokládány za smlouvy obchodní. Smluvní stát, který použije této možnosti, uvědomí o tom Generálního sekretáře Společnosti Národů, aby to oznámil ostatním smluvním státům.
2. Rozhodčí řízení, počítaje v to i ustavení rozhodčího soudu, je upraveno vůlí stran a zákony státu, na jehož území se rozhodčí řízení koná.
Smluvní státy se zavazují, že v souhlase s předpisy, jež upravují podle jejich zákonodárství rozhodčí řízení na základě kompromisu, usnadní procesní úkony, které mají býti provedeny na jejich území.
3. Každý smluvní stát se zavazuje, že zabezpečí svými úřady a podle svých zákonných předpisů výkon výroků rozhodčích vynesených podle předchozích článků na jeho území.
4. Soudy smluvních států, na něž byl vznesen spor, jenž se týká smlouvy, sjednané mezi osobami uvedenými v článku 1. a obsahující úmluvu o rozsudím nebo rozhodčí doložku, která jest platnou podle řečeného článku a které lze se dovolati, odkáží zúčastněné osoby na návrh jedné z nich na rozhodčí výrok.
Toto odkázání nebrání příslušnosti soudů v tom případě, kdy ať z jakéhokoli důvodu staly se úmluva o rozsudím, doložka rozhodčí nebo rozhodčí řízení neplatnými nebo neúčinnými.
5. Tento Protokol bude vyložen k podpisu všem státům a bude ratifikován. Ratifikační listiny budou uloženy co možno nejdříve u Generálního sekretáře Společnosti Národů, který oznámí jejich složení všem státům, které jej podepsaly.
6. Protokol stane se účinným, jakmile budou složeny dvě ratifikační listiny. Později nabude účinnosti pro každý smluvní stát za měsíc poté, kdy Generální sekretář Společnosti Národů podá zprávu o složení jeho ratifikační listiny.
7. Tento Protokol může být vypověděn kterýmkoli smluvním státem výpovědí, učiněnou předem. Výpověď se stane oznámením, řízeným na Generálního sekretáře Společnosti Národů, který bez průtahu zašle všem ostatním státům, které jej podepsaly, vyhotovení tohoto oznámení, při čemž uvede, kdy jej obdržel. Výpověď nabude účinnosti za rok poté, kdy byla podána Generálnímu sekretáři a bude platnou jen ohledně státu, který ji podal.
8. Smluvní státy mohou prohlásiti, že jejich přijetí tohoto Protokolu se nevztahuje na souhrn nebo část těchto území: osad, držav nebo území zámořských, protektorátů nebo území, kdež vykonávají mandát.
Tyto státy mohou dodatečně přistoupiti k Protokolu zvlášť za některé takovýmto způsobem vyloučené území. O přistoupení k Protokolu bude co možná nejdříve uvědoměn Generální sekretář Společnosti Národů, který to oznámí všem podepsavším státům; přistoupení nabude účinnosti za měsíc poté, kdy bylo oznámeno Generálním sekretářem všem podepsavším státům.
Smluvní státy mohou také vypověděti Protokol zvláště za některé ze shora uvedených území. Článek 7. platí i pro takovou výpověď.
Ověřený opis tohoto Protokolu bude zaslán Generálním sekretářem všem smluvním státům.
Dáno v Ženevě, dne dvacátého čtvrtého září roku tisícího devítistého dvacátého třetího v jediném exempláři, jehož anglický a francouzský text jsou stejně rozhodujícími a který zůstane uložen v archivu Společnosti Národů.
Podle druhého odstavce článku 1. Belgie si vyhrazuje volnost omeziti závazek zmíněný v prvním odstavci článku 1. na smlouvy, které se pokládají za obchodní podle jejího národního práva.