Zákon č. 196/1993 Sb.

Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 4 odst. 1 se na konci písmena s) nahrazuje tečka čárkou a připojuje se písmeno t), které včetně poznámky pod čarou č. 4d) zní:

„t) úrokové výnosy ze státních dluhopisů.^4d)

^4d) Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.

2. V § 19 odst. 1 se na konci písmena ch) nahrazuje tečka čárkou a připojuje se písmeno i), které zní:

„i) úrokové výnosy ze státních dluhopisů.^4d)“.

3. § 25 písm. f) včetně poznámky pod čarou č. ^26a) zní:

„f) placené penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění²¹) a sankční a regulační opatření ve mzdové oblasti.^26a)

^26a) Nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti.“.

Vymezení pojmu peníze

(1) Penězi se pro účely tohoto zákona rozumějí platné bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny. Za platné bankovky, státovky a mince se považují i takové, jejichž platnost byla ukončena, ale lze je za platné bankovky, státovky a mince vyměnit.

(2) Za zboží se pro účely zákona také považují

a) bankovky a mince české měny v okamžiku jejich dodání výrobcem České národní bance nebo při jejich dovozu Českou národní bankou,

b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle kursu střed vyhlašovaného Českou národní bankou.“.

Vedení záznamů pro daňové účely

(1) Plátce je povinen vést zejména záznamy o přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění a evidovat zvlášť přijaté a vystavené daňové doklady, zjednodušené daňové doklady a daňové dobropisy a vrubopisy a vystavené doklady o použití. V případě přijatých zdanitelných plnění je povinen vést záznamy v členění na plnění z dovozu a z tuzemska podle jednotlivých sazeb daně. V případě uskutečněných zdanitelných plnění je povinen vést záznamy v členění na plnění osvobozená od daňové povinnosti podle § 25, plnění na vývoz a plnění do tuzemska členěná podle jednotlivých sazeb daně a plnění, která nejsou zdanitelnými plněními. Finanční orgán může uložit vedení záznamů rozhodných pro stanovení daně podle zvláštních předpisů.^8a)

(2) Plátce je povinen vést evidenci všech tržeb za uskutečněná zdanitelná plnění v členění podle jednotlivých sazeb daně a na uskutečněná plnění osvobozená od daně za jednotlivá zdaňovací období.

(3) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci podle odstavců 1 a 2 za celé sdružení odděleně. Evidenci vede určený účastník sdružení.

^8a) § 39 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.“.

Vystavování daňových dokladů, dokladů o použití a jejich obsah

(9) Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úhradou za hotové je povinen jinému plátci na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen na zdanitelná plnění v ceně celkem včetně daně nejvýše do 10 000 Kč. Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat obchodní jméno plátce, v jehož prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, údaje podle odstavce 2 písm. a), c), d), f) a h) a cenu včetně daně celkem. Za správnost uvedených údajů odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění. Za vypočtenou výši daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného dokladu odpovídá plátce, v jehož prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje. Daň vypočte podle ustanovení § 17 a uvede na zjednodušený daňový doklad.

(10) Plátce, který prodává a nakupuje služby pořízené ze zahraničí i z tuzemska a určené pro kompletaci služeb cestovního ruchu není povinen v případě plnění ve prospěch jiného plátce vystavovat daňový doklad ani zjednodušený daňový doklad. V těchto případech vystavuje doklad o zaplacení, na kterém uvede údaje podle odstavce 2 písm. a), obchodní jméno plátce, v jehož prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, pořadové číslo dokladu, datum uskutečnění zdanitelného plnění, cenu včetně daně a příslušných sazeb daně a sdělení, že uváděná cena obsahuje daň.

^9a) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.“.

(1) Plátce je povinen vyhotovit za každé zdanitelné plnění ve prospěch jiného plátce daňový doklad, v případě uskutečnění zdanitelného plnění pro osobní spotřebu plátce, který je fyzickou osobou, a pro účely nesouvisející s podnikáním doklad o použití, a to nejpozději do 15 dnů ode dne jeho uskutečnění, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Daňový doklad musí obsahovat

a) obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště, místo podnikání, daňové identifikační číslo⁹) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště, místo podnikání, daňové identifikační číslo plátce, v jehož prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění,

c) pořadové číslo dokladu,

d) název, množství zboží nebo rozsah zdanitelného plnění,

e) datum vystavení dokladu,

f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g) výši ceny bez daně celkem,

h) sazbu daně,

i) výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru.

(3) Jsou-li součástí zdanitelného plnění uvedeného na daňovém dokladu nebo na zjednodušeném daňovém dokladu nebo na dokladu o použití plnění s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daňové povinnosti, musí být na tomto dokladu uvedeny výše ceny bez daně celkem a výše daně celkem odděleně podle stanovených sazeb, popřípadě osvobození od daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. Daň se pro jednotlivé sazby zaokrouhluje podle odstavce 2 písm. i).

(4) Plátci jsou povinni uchovávat všechny daňové doklady, zjednodušené daňové doklady a doklady o použití rozhodné pro stanovení daně po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. Daňový doklad, pokud splňuje stanovené náležitosti,^9a) je zároveň účetním dokladem.

(5) Doklad o použití musí obsahovat

a) obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště, místo podnikání, daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) jméno a bydliště osoby, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění, popřípadě účel použití,

c) pořadové číslo dokladu,

d) název, množství zboží nebo rozsah zdanitelného plnění,

e) datum vystavení dokladu,

f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g) výši ceny bez daně celkem,

h) sazbu daně,

i) výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru.

(6) Vystaví-li osoba podléhající dani, která není plátcem, daňový doklad, je povinna oznámit a zaplatit daň na výstupu příslušnému finančnímu orgánu nejpozději do 25 dnů od konce měsíce, ve kterém doklad vystavila.

(7) Pro účely uplatnění odpočtu podle § 19 plní u zdanitelných plnění při hromadné přepravě osob funkci daňového dokladu doklad o zaplacení vystavený plátcem, na kterém je uvedeno obchodní jméno dopravce. Daň se v tomto případě vypočte podle § 17 odst. 3.

(8) V případě nájemních smluv a smluv o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci může plnit funkci daňového dokladu i splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno, pokud obsahuje náležitosti podle § 12 odst. 2. Splátkový kalendář musí plátce uvádět v soupisu daňových dokladů v každém zdaňovacím období, kterého se týká.

Oprava základu daně

(1) Plátce může opravit základ daně a výši daně

a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, pokud za něj nebyla poskytnuta úplata nebo byla vrácena,

b) při změně ceny na základě změny kvalitativních, dodacích a jiných podmínek sjednaných u zdanitelného plnění.

(2) Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které podléhá dani ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyhotoven daňový dobropis nebo vrubopis vztahující se k tomuto zdanitelnému plnění.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahuje pouze na plátce, kteří byli plátci v době vzniku daňové povinnosti u původního plnění.“.

Výpočet daně

(1) Plátce je povinen si sám daň vypočítat.

(2) Daň se vypočítá jako součin základu daně a příslušné sazby, pokud je základem daně cena, která neobsahuje daň. Vypočtená daň se zaokrouhlí na desetihaléře nahoru a cena včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet ceny bez daně a zaokrouhlené daně.

(3) Daň se vypočítá jako součin ceny včetně daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je příslušná výše sazby daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, pokud je základem daně cena včetně daně. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa a vypočtená daň se zaokrouhlí na desetihaléře nahoru a cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl ceny včetně daně a zaokrouhlené daně.

(4) Je-li úplata za zdanitelné plnění vyjádřena v devizových prostředcích,¹⁶) přepočte se na českou měnu podle kursu nákup vyhlašovaného Českou národní bankou a platného v den vzniku daňové povinnosti.

(5) Je-li předmětem zdanitelného plnění zboží jako soubor předmětů, přičemž pro jednotlivé předměty, které jej tvoří, platí různé sazby, použije se sazba stanovená pro předmět, který dává zboží podstatný charakter. Souborem předmětů se rozumí výrobky z různých smíšených materiálů nebo spojené z různých částí, jakož i soubory výrobků pro drobný prodej.

(6) Při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě se daň vypočte podle odstavce 3.

(7) Při výpočtu daně u služeb zařazených podle zvláštního předpisu^16a) do příslušného oboru jako služby cestovního ruchu postupuje plátce takto:

a) služby pořízené z tuzemska od plátců za ceny včetně daně a služby pořízené ze zahraničí při prodeji již nezdaňuje, nemá však nárok na odpočet daně podle § 19,

b) u služeb, které plátce sám poskytuje, a u služeb nakoupených od osob, které nejsou plátci, uplatňuje daň ve výši platné sazby.

Stanovení daňové povinnosti u plátců, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu

Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušný finanční orgán o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Finanční orgán je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 11 a zvláštního předpisu^8a) a individuální způsob stanovení daňové povinnosti. Finanční orgán zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje.“.

Vracení nadměrného odpočtu

Plátce má nárok na vrácení nadměrného odpočtu do 30 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do 30 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas.“.

Pojišťovací činnosti

Pojišťovacími činnostmi^25a) se pro účely tohoto zákona rozumí

a) činnost pojišťoven při

1. pojištění včetně jeho sjednávání,

2. správě pojištění,

3. poskytování plnění z pojistných událostí,

4. zprostředkování pojištění,

5. zajišťování, tj. dělení rizik vzniklých v souvislosti s provozováním pojištění,

6. činnosti sloužící podpoře a rozvoji pojišťovnictví a zajištění splnitelnosti závazků,

7. činnosti zaměřené na předcházení škodám (zábrana škod),

b) činnosti zprostředkovatelů při zprostředkování pojištění.^25b)

Dovoz zboží

(1) Dani podléhá dovezené zboží, kterým se rozumí

a) zboží propuštěné do režimu volného oběhu,⁴¹)

b) zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení,^41a)

c) zpět dovážené zboží propuštěné do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku,⁴²)

d) zboží propuštěné do režimu dočasného použití.^42a)

(2) Daňová povinnost při dovozu zboží vzniká dnem vzniku celního dluhu.⁴³)

(3) Nárok na odpočet daně při dovozu zboží uplatňuje plátce podle ustanovené části druhé hlavy VI tohoto zákona, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, do kterého daň zaúčtoval.

(4) Daňovým dokladem při dovozu je písemné celní prohlášení potvrzené celním orgánem.

(5) Zboží z dovozu je osvobozeno od daně, pokud se na něj vztahuje osvobození od cla,⁴⁴) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(6) Daň se uplatní i při osvobození od cla v případě

a) dovozu zboží pro vzdělávací, vědecké a kulturní účely a vědeckých nástrojů a přístrojů, pokud není darováno,^44a)

b) dovozu náboženských předmětů, pokud nejsou darovány,^44b)

c) osvobození od cla poskytovaného v rámci všeobecného systému celních preferencí⁴⁵) nebo vyplývajícího z mezinárodních dohod o celní unii nebo oblasti volného obchodu,⁴⁶)

d) dovozu zboží osvobozeného od cla podle zvláštních předpisů.⁴⁷)

(7) Při dovozu zboží uskutečněného prostřednictvím nepřímého zástupce^47a) je povinen tento zástupce vyměřenou daň přeúčtovat kupujícímu ve vztahu k zahraničí bez nároku na odpočet daně. Na daňovém dokladu musí být uveden kupující vedle příjemce zboží a daňový doklad musí být doložen příslušnou smlouvou o zastoupení. Nárok na odpočet daně uplatňuje kupující, pokud je plátcem.

Základ a výpočet daně u dovezeného zboží

(1) Základem daně u dovezeného zboží podle § 43 odst. 1 písm. a) a b) je součet

a) základu pro vyměření cla,

b) cla a plateb vybíraných celními orgány při dovozu zboží,

c) příslušné spotřební daně.

(2) U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku podle § 43 odst. 1 písm. c) se daň vypočte způsobem shodným s výpočtem cla.^47b)

(3) U zboží uvedeného v § 43 odst. 1 písm. d) činí částka daně za každý, byť jen započatý měsíc, během kterého bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití, 3 % z daně, která by měla být vyměřena za uvedené zboží, kdyby v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití bylo propuštěno do volného oběhu. Takto určená daň nesmí být vyšší než ta, která by byla vyměřena v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití.

(4) U dováženého zboží se uplatňují sazby daně podle § 16.

Mezinárodní přeprava

(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem

a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,

b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,

c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,

d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,

je od daňové povinnosti osvobozena.

(2) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

(3) Služby související s mezinárodní přepravou jsou osvobozeny od daňové povinnosti, pokud jsou poskytovány v souvislosti s mezinárodní přepravou uskutečňovanou podle odstavce 1 podle smlouvy o přepravě, zasilatelské smlouvy, popřípadě komisionářské smlouvy a podle zvláštních předpisů.^48b)

(4) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavce 3 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19, 20, 21 a 23 tohoto zákona.

(5) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.

Platnost mezinárodních smluv

Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Subjekty, které mají podle těchto smluv nárok na vrácení nepřímých daní, mohou požádat příslušný finanční orgán o vrácení zaplacené daně. Ministerstvo financí stanoví vyhláškou podmínky vracení daně.“.

Od daně z příjmů jsou podle § 4 a 19 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny úrokové výnosy ze státních dluhopisů emitovaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.