Nařízení vlády č. 21/1958 Sb.

Odvodní řízení

Zápis k pravidelnému odvodu

Dobrovolné odvody

(1) Žádosti o dobrovolný vstup do vojska se podávají u okresní vojenské správy místa pobytu žadatele. Žadatel může v žádosti uvést, u kterého druhu vojska si přeje konat vojenskou činnou službu.

(2) Řízení o žádostech a složení vojenských odvodních komisí stanoví ministerstvo národní obrany.

(1) K provádění pravidelných odvodů zřizují se u okresních vojenských správ okresní odvodní komise v tomto složení:

a) předseda

— náčelník okresní vojenské správy,

b) členové

— předseda okresního národního výboru nebo zástupce jím určený,

— náčelník okresního oddělení ministerstva vnitra nebo zástupce jím určený,

— dva lékaři státní zdravotní správy, určení výkonným orgánem okresního národního výboru na žádost náčelníka okresní vojenské správy: ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví určit místo jednoho lékaře státní zdravotní správy lékaře vojenské správy.

(2) Odvodnímu řízení jsou přítomni též předsedové místních národních výborů obcí, z nichž jsou branci předvoláni k odvodu, nebo zástupci jimi určení.

(3) Mimo osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 a brance, kteří se dostavili k odvodu, směji být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou zvláštní příkaz nebo povolení orgánů nadřízených okresní vojenské správě.

(4) Ustanovení § 3 odst. 2 platí obdobně.

(1) Všichni branci povolaní k odvodu podrobí se lékařské prohlídce, kterou provádějí lékaři - členové okresní odvodní komise, v přítomnosti ostatních členů komise. Vyžaduje-li toho choroba (vada) brance, postupují lékaři podle § 3 odst. 5.

(2) Podle výsledku lékařské prohlídky činí předseda komise na návrh lékařů a ostatních členů komise odvodní rozhodnutí:

a) o schopnosti brance k vojenské činné službě,

b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě,

c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro chorobu (vadu): brance, kterým se odročí odvod ze zdravotních důvodů, určuje k léčebné péči (§ 3 odst. 6).

(3) Je-li některý člen okresní odvodní komise toho názoru, že odvodní rozhodnutí je nesprávné, oznámí to krajské vojenské správě, v jejímž obvodu byl odvod proveden.

(4) Brancům, kteří byli odvedeni nebo kterým byl odvod odročen, provede se o tom záznam v průkazu brance. Brancům trvale neschopným k vojenské činné službě odebere se průkaz brance a vydá se jim průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě.

(5) Lékaři provádějící lékařské prohlídky branců jsou povinni svědomitě a nestranně zjišťovat zdravotní stav branců a jejich schopnost k vojenské činné službě.

Branci jsou po dobu svého trvalého pobytu v cizině osvobozeni od povinnosti dostavit se do Československé republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Podrobí se však odvodu ihned po návratu do Československé republiky.

O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se k nim u výkonného orgánu místního národního výboru místa trvalého pobytu.

Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno občanu, počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilci potřebuji k dobrovolnému vstupu do vojska souhlas zákonného zástupce.

(1) Cizí státní příslušníci mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením presidenta republiky, vyhovují-li jinak podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u ministerstva národní obrany.

(2) Jako přílohy nutno k žádosti připojit:

a) rodný (křestní) list nebo doklady jej nahrazující,

b) písemné svolení příslušného úřadu nebo orgánu domovského státu žadatelova k dobrovolnému vstupu do vojska, neprominulo-li ministerstvo národní obrany předložení tohoto dokladu,

c) prohlášení ověřené výkonným orgánem místního národního výboru místa trvalého pobytu, kterým se uchazeč zavazuje k vojenské činné službě v trvání základní služby a za branné pohotovosti státu k vojenské činné službě na dobu války,

d) doklady o předběžném vzdělání.

(3) Pro dobrovolný vstup osob, které nejsou ani československými občany ani příslušníky jiného státu, platí obdobně ustanovení 14 a 15.

Náklady spojené se zápisem, odvodem a přezkoušením

(1) Branec má při cestě k zápisu, k odvodu nebo k přezkoušení nárok na úhradu jízdného nejnižší třídou osobního vlaku nebo autobusem ze stanice nejbližší místu trvalého pobytu, popřípadě místu zaměstnání nebo školy, do odvodního místa (místa přezkoušení) a zpět, je-li vzdálenost místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) od odvodního místa (místa přezkoušení) větší než 6 km. Jízdné hradí místní národní výbor místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) občana. Náklad na stravování při cestě k zápisu, k odvodu nebo k přezkoušení a náklad na nucené předvedení k zápisu, k odvodu nebo k přezkoumání hradí branec.

(2) Bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo způsobeno trestným činem brance, hradí náklady na cestu k přezkoušení branec.

(3) Branec, který se odesílá k doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu, má nárok na úhradu jízdného nejnižší třídou osobního vlaku nebo autobusem z odvodního místa nebo z místa trvalého pobytu do místa příslušného ústavu a zpět. Jízdné hradí vojenská správa.

(4) Potřebné budovy a místnosti k provádění zápisu a odvodu, jejich otop a udržování po dobu úředního řízení zajišťuje na žádost okresní vojenské správy výkonný orgán místního národního výboru.

Určení k náhradní službě na žádost

(1) Žádost o určení k náhradní službě podává branec v den zápisu náčelníkovi okresní vojenské správy. Nemůže-li tak učinit při této příležitosti nebo jestliže nastaly okolnosti odůvodňující žádost o určení k náhradní službě teprve po zápisu, je třeba žádost podat u okresní vojenské správy, u níž je veden žadatel v evidenci, a to nejpozději do 15 dnů po zápisu nebo po dni, kdy uvedené okolnosti nastaly.

(2) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě jako živitel rodiny [§ 18 písm. a)], je třeba připojit potvrzení o jeho rodinných poměrech, ověřené výkonným orgánem místního národního výboru místa trvalého pobytu žadatele. Udává-li se jako důvod zdravotní stav, je třeba připojit lékařské potvrzení.

(3) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě z důvodů uvedených v § 18 písm. b), je třeba připojit potřebné doklady, ověřené výkonným orgánem místního národního výboru místa trvalého pobytu žadatele, které potvrzují důvody v žádosti uvedené.

(1) Počet odvedenců, kteří mohou být určeni k náhradní službě, stanoví každoročně ministerstvo národní obrany.

(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě, v době, kdy by jinak byl ještě povinen konat základní službu, musí to bez vyzvání oznámit okresní vojenské správě, u které je veden v evidenci.

(2) V případě uvedeném v odstavci 1, nebo zjistí-li se kdykoliv, že důvody pro určení k náhradní službě pominuly nebo že jich vůbec nebylo, zruší příslušná krajská odvodní komise po slyšení žadatele určení k náhradní službě. Bylo-li určení k náhradní službě zrušeno, povolá okresní vojenská správa dotčenou osobu k základní službě nebo k pokračování v této službě.

Podrobné předpisy o určování k náhradní službě vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Základní (náhradní) služba

Počítání a nahrazování základní (náhradní) služby

Pravidelné propuštění ze základní (náhradní) služby

Předčasné propuštění ze základní (náhradní) služby

Nastoupení základní (náhradní) služby

Odklad základní (náhradní) služby

(1) Odvedence povolává do základní (náhradní) služby okresní vojenská správa, u níž byl odveden, povolávacím rozkazem. Náklady spojené s cestou odvedence z místa pobytu do místa uvedeného v povolávacím rozkaze hradí vojenská správa.

(2) Odvedenec je povinen dostavit se v určený den a hodinu na stanovené místo a přinést s sebou povolávací rozkaz a doklady v něm uvedené.

(3) Odvedenec, který se nemůže dostavit, protože v den, na který byl povolán, je neschopen k cestě, je povinen prokázat to lékařským vysvědčením, jež zašle okresní vojenské správě, která jej povolává k nastoupení základní služby. Lékařské vysvědčení musí obsahovat údaje, jak dlouho bude trvat pravděpodobně neschopnost k cestě. Na základě lékařského vysvědčení uvědomí okresní vojenská správa odvedence, kdy je povinen nastoupit základní službu.

(4) Odvedenci, který nemohl nastoupit základní službu v určený den pro nemoc nebo z jiných důvodů, odloží se zpravidla nastoupení základní služby do nástupního termínu v příštím roce.

(1) Byl-li odvedenec povinný nastoupit základní službu odsouzen k trestu odnětí svobody nepřesahujícímu šest měsíců, povolá se k nastoupení základní služby.

(1) Odvedenec, který byl povolán do základní (náhradní) služby, podrobí se po nástupu lékařské prohlídce. Voják, u kterého se při této prohlídce zjistí zdravotní klasifikace odchylná od lékařské klasifikace stanovené mu při odvodu, určí se k přezkumu (§ 52).

(2) Voják, který byl při přezkumu uznán trvale neschopným vojenské činné služby, propustí se z vojska. Voják, který byl při přezkumu uznán dočasně neschopným vojenské činné služby, propustí se na trvalou dovolenou na dobu stanovenou přezkumnou komisí.

(3) Uzná-li přezkumná komise vojáka propuštěného podle odstavce 2 na trvalou dovolenou za schopného vojenské činné služby, povolá jej příslušná okresní vojenská správa k pokračování v základní (náhradní) službě zpravidla v nejbližším nástupním termínu. Doba strávená na trvalé dovolené se nezapočítává do základní (náhradní) služby.

(1) Žádost za odklad nebo prodloužení odkladu základní (náhradní) služby podává branec u okresní vojenské správy, u níž je veden v evidenci. Lhůtu pro podání žádosti stanoví ministerstvo národní obrany. Byla-li žádost podána po uplynutí stanovené lhůty, projedná ji okresní vojenská správa jen tehdy, prokáže-li žadatel, že ji podal opožděně bez své viny.

(2) K žádosti je třeba připojit doklady o přípravě na budoucí povolání nebo doklady o jiných okolnostech hodných zvláštního zřetele, o něž se žádost opírá.

(3) Odklady z důvodů studijních mohou být povoleny jen při řádné formě studia.

(4) O odklad základní (náhradní) služby z moci úřední může žádat zaměstnavatel se souhlasem zaměstnance, vyžaduje-li toho obecný zájem. Vláda stanoví na návrh příslušného ministra nebo ústředního orgánu rozsah, v jakém může být odklad z úřední moci povolen.

(1) O žádosti za odklad nebo prodloužení odkladu základní (náhradní) služby rozhodne okresní vojenská správa a o rozhodnutí zpraví žadatele.

(2) Žádosti za odklad (jeho prodloužení) nebo odvolání proti zamítavým rozhodnutím o takových žádostech nemají odkladného účinku. Odvedenec, jehož žádost nebo odvolání ve věci odkladu byla vyřízena kladně teprve po nastoupení základní (náhradní) služby, propustí se z vojenské činné služby na trvalou dovolenou.

(1) Odvedenec, kterému byl odklad povolen na dobu delší než jeden rok, je povinen, jestliže důvody pro tento odklad pominuly, oznámit to ihned okresní vojenské správě, u které je veden v evidenci.

(2) Zjistí-li okresní vojenská správa, že pro povolení (prodloužení) odkladu nebyly důvody nebo že pominuly, zruší odklad a povolá odvedence k vykonání základní služby v nejbližším nástupním termínu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladného účinku.

(1) Základní (náhradní) službu zameškanou překročením dovolené, dovolenou přesahující dobu řádné dovolené, výkonem kázeňského trestu odnětí svobody, vazbou uvalenou v trestním řízení, jež skončilo odsuzujícím rozsudkem, jakož i výkonem trestu odnětí svobody nutno nahradit.

(2) Nahrazování základní (náhradní) služby podle odstavce 1 může být prominut; podrobnosti upraví ministr národní obrany.

(3) Základní (náhradní) služba zameškaná nemocí, úrazem nebo zdravotní dovolenou se nenahrazuje, jestliže nemoc nebo úraz nevznikly nebo se nezhoršily vlastní vinou dotčené osoby.

(1) Ze základní (náhradní) služby se propustí vojáci zpravidla po jejím vykonání, popřípadě po nahrazení zameškané služební doby.

(2) Před propuštěním ze základní (náhradní) služby podrobí se každý voják lékařské prohlídce u svého útvaru.

(1) Předčasně lze propustit ze základní služby na trvalou dovolenou vojáky,

a) mají-li být odstraněny početní přebytky,

b) jde-li o hromadné propuštění příslušníků jednoho nástupního ročníku před jejich přeložením do zálohy,

c) rozhodne-li tak přezkumná komise,

d) kterým byl dodatečně povolen odklad,

e) kterým by měla být udělena zdravotní dovolená nejméně na dobu zbývající k dokončení základní služby,

f) ženy, u nichž během vojenské činné služby bude zjištěné těhotenství,

g) kteří byli vzati do vazby obecným soudem nebo prokurátorem,

h) kteří byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody a na nichž bude trest vykonáván v ústavech ministerstva vnitra,

i) kteří byli pravomocně odsouzeni ke ztrátě práva volebního, na dobu, na niž byla ztráta práva volebního vyslovena.

(2) Z náhradní služby lze předčasně propustit na trvalou dovolenou vojáky z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) až i) a vojáky, kteří nemohou konat náhradní službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů, není-li pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech.

(3) Vojáci na trvalé dovolené jsou povinni nastoupit v pokračování v základní (náhradní) službě v nejbližším nástupním termínu, který následuje po pominutí důvodů, pro které byli propuštěni na trvalou dovolenou, nebyl-li jim zbytek základní (náhradní) služby prominut.

(1) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 32 odst. 1 písm. a), b), e) a f) se zbytek základní služby promíjí, nepřesahuje-li šest měsíců. Rovněž se promíjí zbytek náhradní služby u vojáků uvedených v § 32 odst. 2, avšak jen v případě, že k propuštění dojde v posledním měsíci náhradní služby.

(2) Jde-li při propuštění podle § 32 odst. 1 písm. b) o dobu kratší než deset dnů, započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.

(3) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 32 odst. 1 písm. c) a d) může ministerstvo národní obrany prominout zbytek základní služby, nepřesahuje-li šest měsíců, a vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 32 odst. 1 písm. g) až i) zbytek základní služby do jednoho měsíce.

Vojenská cvičení

Povolávání na cvičení

Odklady cvičení

Nástup na cvičení

Propuštění ze cvičení

Další službu na žádost konají vojáci, kteří vykonali základní službu,

a) setrvají-li dobrovolně ve vojenské činné službě nebo

b) jsou-li v přípravné službě pro přijetí do služebního poměru vojáka z povolání anebo

c) při pobytu ve vojenských školách pro výchovu vojáků z povolání.

(1) Vojáky v záloze povolává na cvičení okresní vojenská správa místa trvalého pobytu. Vojáci v záloze, povolaní na cvičení, mají nárok na úhradu jízdného.

(2) Ke cvičení se povolává zpravidla na určitý den. V tomto případě je třeba dodat povolávací rozkaz nejpozději šest týdnů před počátkem cvičení. Výjimečně lze povolat k okamžitému nastoupení na cvičení. Vyžaduje-li toho potřeba vojska, může být v mimořádných případech povolání provedeno telegraficky nebo jiným způsobem, zejména též prostřednictvím výkonných orgánů národních výborů.

(1) Vojáci, kteří jsou povinni další službou, jsou zavázáni setrvat ve vojenské činné službě, dokud převzatý závazek k další službě nesplní. Podrobnosti o závazku k další službě a o způsobu, jakým se vykonává, stanoví ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra.

(2) Vojáci, kteří jsou povinni další službou, mohou z ní být na svou žádost ministerstvem národní obrany nebo ministerstvem vnitra propuštěni před splněním závazku v případech hodných zvláštního zřetele; v tomto případě jsou povinni vrátit z nákladů vynaložených na jejich výcvik (zdokonalování) částku, která je úměrná délce zbývající (dosud nesplněné) další služby. Výše těchto nákladů se stanoví podle směrnic vydaných ministerstvy národní obrany a vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

(3) Vystoupit z výcviku (zdokonalování) na vojáky z povolání povolí ministerstvo národní obrany nebo ministerstvo vnitra jen tehdy, vrátí-li dotčený voják částku, která se rovná nákladům vynaloženým na jeho výcvik (zdokonalování). Výše těchto nákladů se stanoví podle směrnic vydaných ministerstvy národní obrany a vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

(1) Voják v záloze povolaný ke cvičení je povinen dostavit se ve stanovenou dobu na místo uvedené v povolávacím rozkaze.

(2) Osoby nastupující cvičení jsou povinny předložit vojenskou knížku a povolávací rozkaz.

(3) Jinak platí o nastoupení cvičení obdobně ustanovení o nastoupení základní (náhradní) služby.

Mimořádná služba

(1) Nebude-li při povolání k mimořádné službě stanoveno jinak, jsou povolané osoby povinny do čtyř hodin po uvědomění nastoupit nejkratší cestu do stanoveného místa. Osoby neschopné k cestě musí tuto neschopnost prokázat lékařským vysvědčením, jež zašlou příslušné okresní vojenské správě.

(2) Rozkaz, kterým je osoba povolána k mimořádné službě, opravňuje k bezplatné jízdě železnicí nebo jiným veřejným dopravním prostředkem do stanoveného místa.

(3) O nastoupení mimořádné služby platí, není-li stanoveno jinak, obdobně ustanovení o nastoupení základní služby.

(4) Z mimořádné služby se propouští buď jednotlivě, jde-li o propuštění pro neschopnost, nebo hromadně. Jinak platí o propuštění obdobně ustanovení § 31.

(1) Vojáci v záloze z počtu poddůstojníků a mužstva povolávají se zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po čtyřech týdnech, a to v roce, v němž dosáhnou věku 24, 27, 30 a 33 let.

(2) Vojáci v záloze, kteří konali základní službu kratší než tři čtvrtiny základní služby, povolávají se mimo cvičení uvedená v odstavci 1 k dalšímu pravidelnému čtyřtýdennímu cvičení, zpravidla v prvním roce po svém přeložení do zálohy.

(3) Ministerstvo národní obrany může, vyžaduje-li toho výcvik nebo zajištění pohotovosti ozbrojených sil, nařídit povolání k cvičením jiného trvání a v jiných lhůtách, pokud tím nebude překročena úhrnná délka stanovená v odstavci 1, popřípadě v odstavci 2.

(4) Ministerstvo národní obrany může prominout konání cvičení, k nimž nebyli vojáci v záloze povoláni v stanovených lhůtách.

Vojáci v záloze trvale dlící v cizině se nepovolávají po dobu pobytu v cizině ke cvičení, jsou však povinni je vykonat po návratu z ciziny. Ministerstvo národní obrany může těmto vojákům z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout vykonání všech nebo některých cvičení.

(1) Vojákům v záloze, kteří jsou povinni vykonat vojenské cvičení, může být na jejich žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele povoleno vykonat cvičení v určitém období roku, v němž jsou cvičením povinni, nebo jim může být povolen odklad cvičení na příští rok.

(2) Zaměstnavatel může se souhlasem svého zaměstnance, který byl povolán ke cvičení, žádat za odklad tohoto cvičení, vyžaduje-li toho obecný zájem.

(3) Žádosti podle odstavců 1 a 2 je třeba podat u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu do 31. prosince roku, který předchází roku, v němž je voják v záloze povinen cvičením, ve výjimečných případech nejpozději do 15 dnů po obdržení povolávacího rozkazu. Podání žádosti nemá odkladného účinku.

(4) O žádostech rozhoduje okresní vojenská správa. Proti jejímu rozhodnutí není opravného prostředku.

(1) Ze cvičení se předčasně propustí vojáci,

a) kteří jsou při nastoupení nemocni nebo kteří za cvičení onemocnějí a stanou se na zbývající dobu neschopnými vojenské činné služby,

b) kteří nastoupili cvičení s opožděním přesahujícím tři dny,

c) kteří byli během cvičení zatčeni nebo vzati do vazby,

d) jimž byl během cvičení povolen doklad na příští rok nebo jimž bylo cvičení přeloženo na jiné období.

(2) Vojáci uvedení v odstavci 1, jakož i vojáci, kteří z jakýchkoli důvodů cvičení nenastoupili, jsou povinni cvičení vykonat v příštím období, popřípadě v příštím roce. Doba, po kterou konali cvičení, započítá se jím do úhrnné délky cvičení; došlo-li k propuštění podle odstavce 1 v posledních desíti dnech cvičení, zbytek cvičení se promine. Vojákům, kteří se stali neschopnými za cvičení pro vadu nebo chorobu způsobenou nebo zhoršenou vykonáváním cvičení, promine se vždy celý zbytek cvičení.

(3) Doba, kterou voják povolaný na cvičení strávil v nemocnici nebo na ošetřovně pro nemoc nebo k zjištění vady (choroby), nepočítá se do doby cvičení, bylo-li prokázáno, že vadu (chorobu) předstíral nebo si ji způsobil úmyslně.

(4) Nemohl-li voják cvičení dokončit proto, že vypukla epidemie nebo byla vyhlášena mimořádná opatření, pokládá se cvičení za vykonané.

(5) Přesahuje-li vykonaná mimořádná služba šest měsíců nebo jde-li o službu vykonanou podle § 29 odst. 2, může ji ministerstvo národní obrany započítat jako jedno nebo dvě cvičení.

(6) Vojáci konající vojenské cvičení jsou povinni nahradit službu, kterou zameškali výkonem kázeňského trestu odnětí svobody. Povinnost k nahrazování vojenské činné služby může být prominuta; podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany.

(7) O propuštění vojáků v záloze po skončení cvičení latí obdobně ustanovení § 31.

Zproštění mimořádné služby

(1) V rozsahu stanoveném vládou rozhoduje o zproštění s konečnou platností,

a) jde-li o vojáky v záloze (ve výslužbě) v hodnosti plukovníka nebo generála, ministerstvo národní obrany,

b) jde-li o vojáky v záloze (ve výslužbě) ve všech ostatních hodnostech důstojníků, poddůstojníků a mužstva, okresní vojenská správa, v jejímž obvodu je podnik umístěn.

(2) O rozhodnutí zpraví orgán uvedený v odstavci 1 vedoucího podniku. Vedoucí podniku po vyhlášení mimořádných opatření uvědomí zproštěné osoby a vydá jim příslušný doklad o zproštění.

Propuštění z vojska

Zjistí-li se, že byla odvedena osoba, aniž byl pro to dán právní podklad, propustí ji příslušná okresní vojenská správa z vojska.

(1) Vojáky v záloze propustí příslušná okresní vojenská správa z vojska dnem 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let, jestliže nepožádali o prodloužení služební povinnosti podle odstavce 2. Vojáci z povolání přeložení do zálohy nebo do výslužby se propouštějí z vojska jen na svou písemnou žádost.

(2) Vojákům, kteří splnili brannou povinnost, může být na jejich žádost branná povinnost prodloužena. Žádost je třeba podat do 30. listopadu roku, v němž dovrší 60 let, a to u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu.

(3) Byla-li branná povinnost takto prodloužena, mohou být uvedené osoby propuštěny z vojska jen dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž ohlásily, že chtějí být propuštěny. Prohlášení zasílají okresní vojenské správě místa trvalého pobytu.

Různá ustanovení

Vojenské výpomoci

(1) Vojsko poskytuje k plnění úkolů uvedených v § 1 odst. 2 písm. c) a v § 1 odst. 3 branného zákona ozbrojené nebo záchranné vojenské výpomoci.

(2) Vojenská ozbrojená výpomoc záleží v dočasném přidělení pomocných vojenských jednotek národním výborům, žádají-li o jejich součinnost.

(3) Vojenská záchranná výpomoc záleží v dočasném přidělení pomocných vojenských jednotek národnímu výboru jako pomoc při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky.

(4) Bližší předpisy o vojenských výpomocích, zejména o jejich vyžadování, poskytování, složení a použití, jakož i o náhradě výdajů za jejich použití, vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a s ostatními zúčastněnými ministerstvy.

Vstup do cizích vojenských služeb

(1) Žádosti za povolení ke vstupu do cizích vojenských služeb řádně odůvodněné a opatřené potvrzením příslušného cizího úřadu, že žadatel bude do vojenských služeb v dotyčné armádě přijat a na jakou dobu, podávají se u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu.

(2) Ministerstvo národní obrany předloží žádost po slyšení ministerstva vnitra, po případě ministerstva zahraničních věcí, s příslušným návrhem presidentu republiky.

(1) Neschopnost nebo změna schopnosti vojáků k vojenské činné službě se zjišťuje přezkumným řízením, které provádějí přezkumné komise podle předpisů vydaných ministerstvem národní obrany. Členy přezkumných komisí u okresních vojenských správ jsou lékaři státní zdravotní správy obdobně jako u odvodních komisí. Jízdné z místa pobytu do místa přezkumu a zpět hradí vojenská správa.

(2) Vojáci trvale neschopní k vojenské činné službě se z vojska propustí.

Závěrečná ustanovení

Zrušuje se vládní nařízení č. 209/1949 Sb., jímž se provádí branný zákon.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 2. května 1958; provedou je ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Úprava hodností vojáků propuštěných ze služby ve Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti

(1) Hodnosti, kterých dosáhli příslušníci státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti ve vojsku, zpravidla se nemění po dobu jejich služby v těchto sborech, ani při jejich propuštění z těchto sborů, lež by jím tato vojenská hodnost nemohla být podle příslušných vojenských předpisů ponechána.

(2) Na žádost vojáka uvedeného v odstavci 1, podanou po jeho propuštění ze služby ve Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, může být jeho vojenská hodnost upravena podle hodnosti, které dosáhl v těchto sborech, má-li k tomu žadatel, zejména se zřetelem na své chování a kvalifikaci z doby své služby v těchto sborech, způsobilost.

(3) Osobní úřad příslušníků Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti oznámí jejich propuštění ze služby příslušné okresní vojenské správě.

(1) Vojákům v záloze, kteří jsou ještě povinni konat pravidelná cvičení, může být vydán průkaz opravňující k cestě do zahraničí bez povolení vojenské správy jen v letech, kdy nevykonávají pravidelné cvičení. V letech, v nichž jsou povinni konat pravidelné cvičení (§§ 36 a 37), může jim být tento průkaz vydán pouze se souhlasem vojenské správy.

(2) Povolení k vydání průkazu opravňujícího k cestě do zahraničí brancům, vojákům na trvalé dovolené a vojákům v záloze uděluje okresní vojenská správa, u niž je dotčená osoba vedena v evidenci. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany.

Ohlašovací povinnost a vojenská evidence

(1) Vojáci mimo činnou službu a branci jsou povinni hlásit okresní vojenské správě a orgánům vedoucím pomocnou vojenskou evidenci, podle poučení obsaženého ve vojenském průkazu, změny místa trvalého pobytu, zaměstnavatele a funkce v zaměstnání, úrazy a vážná onemocnění mající trvalý vliv na výkon vojenské služby, jakož i všechny další změny údajů uvedených v jejich vojenských průkazech. V těchto případech mají vojáci mimo činnou službu a branci nárok na úhradu jízdného k okresní vojenské správě a zpět.

(2) Vojáci v záloze, branci, odvedenci a vojáci na trvalé dovolené jsou vedeni ve vojenské evidenci u místních vojenských správ a zpravidla podle místa trvalého pobytu.

(3) Pomocnou vojenskou evidenci vedou výkonné orgány místních národních výborů, podniky, úřady, ústavy a jiné orgány a organisace. Orgány Veřejné bezpečnosti spolupracují s okresními vojenskými správami při vedení vojenské evidence, zejména oznamují příslušným okresním vojenským správám, kteří branci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili. Ohlašovací orgány upozorňují tyto osoby na jejich ohlašovací povinnost podle odstavce 1. Zastupitelské úřady vedou vojenskou evidenci občanů Československé republiky žijících v zahraničí. Vedení pomocné vojenské evidence, jakož i vojenské evidence občanů Československé republiky žijících v zahraničí, řídí ministerstvo národní obrany.

(4) Podrobné předpisy o vedení evidence vydá ministerstvo národní obrany.

Oznámení potrestání a úmrtí branců a vojáků mimo činnou službu

(1) Orgány ministerstva vnitra jsou povinny při zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby brance nebo vojáka mimo činnou službu odebrat mu vojenský průkaz (§ 62 odst. 2) a zaslat jej neprodleně okresní vojenské správě, u které je branec nebo voják mimo činnou službu veden v evidenci. Nemohou-li průkaz odebrat, zjistí, kde je a sdělí to rovněž příslušné okresní vojenské správě.

(2) Krajské a lidové soudy jsou povinny zasílat okresní vojenským správám místa trvalého pobytu v trestních věcech branců a vojáků mimo činnou službu zprávy o pravomocném odsouzení a připojit k nim opis rozsudečného výroku; při odsouzení k trestu odnětí svobody na dobu delší jednoho roku jsou povinny připojit ke zprávě opis rozsudku soudu první stolice, popřípadě doložku o rozhodnutí odvolacího soudu, pokud byl výrok soudu první stolice o vině a trestu změněn.

(3) Ústavy ministerstva vnitra jsou povinny oznamovat propuštění branců nebo vojáků mimo činnou službu z výkonu trestu odnětí svobody okresním vojenským správám místa posledního trvalého pobytu před výkonem trestu. Ve zprávě uvedou též posudek a místo nově zvoleného trvalého pobytu propuštěného brance nebo vojáka mimo činnou službu.

(4) Zemřel-li branec nebo voják mimo činnou službu, oznámí to výkonný orgán místního národního výboru místa, kde zemřel, okresní vojenské správě, u které je veden v evidenci, a zašle jí zároveň vojenský průkaz zemřelého a záznam o úmrtí.

Závěrečná ustanovení