Zákon č. 232/1948 Sb.

Organisace státního soudu.

Veřejný žalobce.

Přidělování soudců ke státnímu soudu.

Soudci z lidu.

Zřízení státního soudu.

Pro celé území Československé republiky se zřizuje státní soud se sídlem v Praze.

Složení státního soudu.

Státní soud se skládá z presidenta a z potřebného počtu vicepresidentů, soudců z povolání a soudců z lidu.

Systemisace.

(1) Služební místo presidenta státního soudu se systemisuje v I. stupnici funkčního služného, služební místa vicepresidentů se systemisují v II. stupnici funkčního služného.

(2) Služební místa předsedů senátů se systemisují v III. stupnici funkčního služného, služební místa ostatních soudců z povolání ve IV. stupnici funkčního služného.

(3) Počet služebních míst soudců uvedených v odstavcích 1 a 2 stanoví, a systemisaci služebních míst ostatních zaměstnanců státního soudu schvaluje vláda, a to v obou případech na návrh ministra spravedlnosti.

Na návrh presidenta státního soudu může ministr spravedlnosti přechodně přiděliti ke službě u státního soudu soudce v VI. nebo vyšší stupnici funkčního služného. Proti vůli přiděleného soudce smí přidělení trvati nejvýše jeden rok.

(1) Soudce z lidu jmenuje vláda na návrh krajských národních výborů na období jednoho roku. Soudce z lidu z vojenských osob v činné službě (§ 21, odst. 2 a 3) jmenuje vláda z osob navržených ministrem národní obrany. Po uplynutí jednoročního období mohou být tytéž osoby znovu jmenovány.

(2) K úřadu soudce z lidu může býti povolán jen, kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, je starší pětatřiceti let a není starší šedesáti let. Soudcem z lidu u nejvyššího soudu (§ 23, odst. 2) může býti jen osoba práva znalá.

(3) Za soudce z lidu nebuďte povoláváni president republiky, členové zákonodárných sborů, vlády a sboru pověřenců, soudci z povolání, konceptní úředníci úřadu veřejné žaloby, obhájci ve věcech trestních a duchovní.

(4) Přijmout a zastávat úřad soudce z lidu je občanskou povinností. Odmítnout úřad soudce z lidu nebo se ho vzdát lze jen z důležitých důvodů; rozhoduje o tom ministr spravedlnosti, a jde-li o vojenskou osobu, ministr národní obrany.

Soudcům z lidu přísluší náhrada, kterou určí vláda nařízením.

Přísaha soudců z lidu.

Soudce z lidu slíbí do rukou presidenta státního soudu přísahou, že bude zachovávat zákony a nařízení, vykládat je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení a rozhodovat nestranně. Soudci z lidu činní u nejvyššího soudu (§ 23, odst. 2) vykonají přísahu do rukou prvního presidenta nejvyššího soudu.

Správa státního soudu.

(1) President státního soudu řídí státní soud, dohlíží na jeho činnost a je ve věcech soudní správy služebním představeným všech zaměstnanců činných u státního soudu.

(2) Brání-li presidentu státního soudu ve výkonu působnosti nějaká překážka, vykonává jeho působnost vicepresident státního soudu ve služebním pořadí nejstarší.

(3) Účetní službu pro státní soud obstarává účtárna ministerstva spravedlnosti. Pro zbytek kalendářního roku 1948 činí tak účtárna zemského soudu.

Instanční pořad a dohled ve věcech správních.

(1) Ve správních věcech státního soudu rozhoduje v instančním pořadu ministr spravedlnosti.

(2) Dohled nad správou státního soudu vykonává ministr spravedlnosti.

(1) K úkonům veřejné žaloby stanoveným trestním řádem a předpisy jej měnícími a doplňujícími se zřizuje při státním soudu státní prokuratura.

(2) Členy státní prokuratury jsou státní prokurátor a státní viceprokurátoři.

(3) Služební místo státního prokurátora se systemisuje v II. stupnici funkčního služného, služební místa státních viceprokurátorů v III. stupnici funkčního služného.

(4) Počet služebních míst státních viceprokurátorů stanoví vláda na návrh ministra spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti může na návrh státního prokurátora přechodně přiděliti k službě u státní prokuratury konceptní pragmatikální úředníky státních zastupitelství a soudce. Proti vůli přiděleného soudce smí přidělení trvati nejvýše jeden rok.

(1) Státní prokurátor řídí státní prokuraturu, dohlíží na její činnost, přikazuje pracovní úkoly jednotlivým jejím členům a jest služebním představeným všech zaměstnanců činných u státní prokuratury; je podřízen přímo ministru spravedlnosti.

(2) Brání-li státnímu prokurátoru ve výkonu působnosti nějaká překážka, vykonává jeho působnost státní viceprokurátor ve služebním pořadí nejstarší.

Kancelářské a zřízenecké práce při státní prokuratuře obstarávají zaměstnanci státního soudu příslušné kategorie.

Služební příjmy zaměstnanců státní prokuratury vyměřuje a poukazuje státní soud; vyplácí je účtárna ministerstva spravedlnosti.

Příslušnost státního soudu a ustanovení obecná.

Senáty státního soudu.

Příslušnost státního soudu.

(1) Státnímu soudu náleží konati řízení a rozhodovati o těchto činech trestných podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky:

a) o zločinech, stanoví-li na ně zákon trest smrti nebo trest na svobodě delší deseti let,

b) o jiných zločinech nebo přečinech, navrhne-li veřejný žalobce (§ 12) projednání věci před státním soudem; bylo-li však o činu zahájeno řízení u soudu jinak příslušného, lze takový návrh učinit jen, dokud se soud neodebere k usnášení o rozsudku.

(2) Pravomoc státního soudu se vztahuje i na osoby podrobené vojenské soudní pravomoci.

(3) Sbíhá-li se s trestným činem, o němž náleží podle odstavce 1 souditi státnímu soudu, jiný soudně trestný čin, koná řízení a rozhoduje i o tomto trestném činu státní soud. Státní soud může však na návrh veřejného žalobce tuto věc vyloučiti a odkázati ji soudu jinak příslušnému. Zastaví-li se trestní řízení pro čin, o němž náleží souditi státnímu soudu, ještě před hlavním přelíčením, postoupí státní soud věc soudu jinak příslušnému k řízení o zbývajícím trestném činu; to může učiniti také, zastaví-li se trestní řízení pro takový čin před skončením hlavního přelíčení.

(1) Senáty státního soudu jsou pětičlenné. Předseda a dva členové jsou soudci z povolání, dva členové jsou soudci z lidu. Soudci z lidu se však mimo hlavní přelíčení účastní rozhodování jen, kde to zákon výslovně stanoví.

(2) Podléhá-li obviněný nebo některý z obviněných jinak vojenské soudní pravomoci, je jedním členem senátu vojenský soudce, není-li vojenským soudcem již předseda. Jedním soudcem z lidu musí být příslušník onoho ozbrojeného sboru, k němuž náleží obviněný; náleží-li spoluobvinění k různým ozbrojeným sborům, budou soudci z lidu povoláni tak, aby každý sbor byl pokud možno zastoupen.

(1) Senáty a radu státního soudu sestaví president státního soudu počátkem kalendářního roku na celý tento rok.

(2) President státního soudu je oprávněn předsedati kterémukoliv zasedání senátu, pokud ve věci, o kterou jde, není vyloučen.

Vyšetřující soudci.

President státního soudu určí ze soudců z povolání, působících u státního soudu, potřebný počet vyšetřujících soudců.

Senáty nejvyššího soudu.

(1) Nejvyšší soud vykonává soudní moc ve věcech, v nichž v první stolici rozhodoval státní soud, v pětičlenných senátech. Podléhá-li obviněný nebo některý z obviněných jinak vojenské soudní pravomoci, musí být dva členové těchto senátů vojenskými soudci činnými u nejvyššího vojenského soudu.

(2) Rozhoduje-li nejvyšší soud o opravném prostředku (mimořádném opravném prostředku) proti rozhodnutí, jehož se účastnili soudci z lidu, soudí v senátech rozšířených o dva soudce z lidu.

(3) Senáty uvedené v odstavcích 1 a 2 sestavuje počátkem každého roku první president nejvyššího soudu po dohodě s presidentem nejvyššího vojenského soudu.

Rada státního soudu.

(1) Rada státního soudu se skládá z předsedy, jímž je president nebo vicepresident státního soudu, a ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden je vojenským soudcem.

(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí rada státního soudu rozhodnutí a opatření, která v řízení před krajskými soudy náleží radní komoře nebo sborovému soudu druhé stolice.

Ustanovení zrušovací a pozměňovací.

(1) Zrušují se všechny předpisy odporující tomuto zákonu, zejména zákon č. 68/1935 Sb. Ustanovení § 128 zákona č. 131/1936 Sb. zůstává nedotčeno.

(2) V § 212 tr. ř. se připojuje další věta: „Je-li toho názoru, že je příslušný státní soud, vysloví toliko nepříslušnost soudu, u něhož byl podán obžalovací spis, a uvede tento důvod.“

(3) Ustanovení § 56, odst. 1 zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží, se mění a zní: „Příslušnost státního soudu se vztahuje i na osoby mladistvé; v řízení proti nim před státním soudem se užije ustanovení §§ 37 až 39, § 40, odst. 2 až 5, § 44, odst. 1 a 2, § 45 a § 47, odst. 5.“

Účinnost a provedení zákona.

Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra a národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Poškozený.

Poškozený se nemůže připojit k trestnímu řízení (§ 47 tr. ř.) před státním soudem.

Obhajoba.

(1) V řízení před státním soudem může být obhájcem jen osoba oprávněná obhajovati před občanským nebo vojenským soudem, zapsaná do zvláštního seznamu, který sestaví a vede ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(2) Jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, anebo koná-li se trestní řízení proti nepřítomnému obžalovanému (§ 40), musí míti obžalovaný pro hlavní přelíčení a pro řízení opravné obhájce. Nevezme-li si obhájce sám, nebo nevezme-li mu ho ten, kdo má právo vzíti mu obhájce, zřídí mu obhájce soud.

Řízení před státním soudem.

Řízení proti nepřítomným.

Řízení o obžalobě.

Obecná zásada o řízení.

O řízení před státním soudem platí, pokud tento zákon neustanovuje jinak, obdobně ustanovení trestního řádu o řízení před krajskými soudy.

(1) Uzná-li rada státního soudu (§ 30, odst. 2), že státní soud je nepříslušný, zašle spisy příslušnému soudu.

(2) Má-li rada státního soudu za to, že by se zjištěním určité skutečnosti mohlo předejít konání hlavního přelíčení, dá je provésti vyšetřujícím soudcem, dříve než rozhodne. Je-li tu některý důvod, pro který obžaloba není přípustná, rada státního soudu řízení zastaví; týká-li se však důvod, pro který žaloba není přípustná, jen některých článků obžaloby, zastaví trestní řízení stran těchto článků obžaloby.

(3) Nevysloví-li rada státního soudu, že státní soud je nepříslušný, nebo nezastaví-li trestní řízení, přezkoumá důvody vazby a vrátí spisy předsedovi senátu, který dále postupuje podle § 30, odst. 3.

Vyloučení veřejnosti.

(1) Mimo případy uvedené v trestním řádu se veřejnost při hlavním přelíčení vyloučí tehdy, bylo-li by veřejným projednáváním ohroženo státní tajemství (§ 5, odst. 3 zák. č. 231/1948 Sb.).

(2) Byla-li veřejnost vyloučena z důvodu uvedeného v odstavci 1, zakáže předseda senátu přítomným vyjevovati nepovolaným osobám skutečnosti, o nichž se dověděly při jednání a poučí je o ustanovení § 46. Na žádost veřejného žalobce, kterou není třeba odůvodňovat, může soud odepříti přístup k hlavnímu přelíčení důvěrníku, kterého si obžalovaný zvolil. Obžalovaný si může v takovém případě zvoliti jiného důvěrníka, proti jehož osobě veřejný žalobce nemá námitek.

Rozhodování státního soudu.

(1) Státní soud rozhodne zpravidla (§ 17, odst. 3) ve věci samé, i když nabude přesvědčení, že o činu, jehož se obžalovaný dopustil, náleží souditi jinému soudu.

(2) Je-li státní soud názoru, že čin, jenž se obžalovanému klade za vinu, má být posuzován podle přísnějšího zákonného ustanovení, než je uvedeno v obžalovacím spise, vyslechne dříve obě strany; je-li toho třeba pro přípravu žaloby nebo obhajoby, odročí státní soud hlavní přelíčení.

Obnova trestního řízení.

(1) O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje státní soud za účasti soudců z lidu.

(2) Proti rozhodnutí státního soudu o návrhu na povolení obnovy trestního řízení si lze stěžovati do osmi dnů od doručení rozhodnutí.

Výkon rozsudku.

Činiti rozhodnutí a opatření stran výkonu rozsudku náleží vždy státnímu soudu samému.

Nemůže-li býti osoba podezřelá ze zločinu podle zákona č. 231/1948 Sb. postavena před soud, protože se zdržuje v cizině nebo se útěkem nebo ukrýváním vyhýbá trestnímu řízení, anebo proto, že její pobyt je neznámý, nepřekáží to konání trestního řízení, vynesení rozsudku a výkonu trestu, pokud to povaha trestu dopouští.

(1) Podá-li veřejný žalobce po skončení přípravného vyšetřování na nepřítomného (§ 40) obžalobu, předloží předseda senátu obžalovací spis radě státního soudu k rozhodnutí podle § 30, odst. 2 a ke zřízení obhájce. Obžalovací spis se doručí obhájci a ve výtahu se uveřejní ve formě zatykače. Obsílka k hlavnímu přelíčení se uveřejní v Úředním listě republiky Československé.

(2) Obhájce zřízený podle předchozího odstavce zastupuje obžalovaného v dalším řízení a má stejná práva jako obžalovaný. Lhůta k podání opravných prostředků se posuzuje u obhájce samostatně, u obžalovaného a jiných osob, které mohou ve prospěch obžalovaného podávati opravné prostředky, podle lhůty platné pro obhájce.

(3) Nastanou-li skutečnosti odůvodňující pokračování v řízení v nepřítomnosti obžalovaného po podání obžaloby nebo po vynesení rozsudku v první stolici, užije se přiměřené ustanovení odstavce 2. Obhájce oprávněného zastupovati obžalovaného zřídí vždy rada státního soudu.

(4) Pravomocný rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného se ve výtahu uveřejní v Úředním listě.

(5) Při uveřejňování listin podle odstavců 1 a 4 buď dbáno ustanovení § 5 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu.

Návrh na jmenování soudců z lidu.

Dokud nepočnou působit krajské národní výbory, navrhují jmenování soudců z lidu zemské národní výbory, na Slovensku pověřenectvo vnitra.

Obhájci.

Dokud nebude sestaven seznam osob oprávněných obhajovati v řízení před státním soudem (§ 26), mohou v tomto řízení obhajovati jen osoby zapsané do seznamu sestaveného podle § 36 b) zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění zákona ze dne 13. května 1936, č. 130 Sb.