Část 1.
I.
Předmět řízení
Část 2.
II.
Znění § 23a odst. 3 poslední věty zákona o EIA
§ 23a
㤠23a
(1) Pro účely tohoto zákona se prioritním dopravním záměrem rozumí záměr,
(10) Na stanovisko o hodnocení vlivů vydané podle zákona č. 244/1992 Sb. pro prioritní dopravní záměr podle odstavce 1 se čl. II bod 1 zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nepoužije.“
a) který se nachází na transevropské dopravní síti14),
b) pro který bylo vydáno územní rozhodnutí nejpozději 31. března 2015,
c) pro který bylo vydáno souhlasné stanovisko o hodnocení vlivů podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, (dále jen „zákon č. 244/1992 Sb.“) a
d) který stanoví vláda nařízením.
(2) Příslušným úřadem je v případě prioritního dopravního záměru vždy ministerstvo.
(3) Příslušný úřad vydá k prioritnímu dopravnímu záměru závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí, které je podkladem pro vydání rozhodnutí v navazujících řízeních. Závazné stanovisko podle věty první obsahuje opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí. Platnost závazného stanoviska podle věty první je 5 let. Stanovisko musí být platné v době vydání rozhodnutí v navazujících řízeních v prvním stupni.
(4) Při vydávání závazného stanoviska k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí příslušný úřad vezme v úvahu účinné právní předpisy v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví.
(5) Závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí se vydává na základě žádosti oznamovatele, jejíž součástí je podklad obsahující popis aktuálního technického řešení záměru a jeho vlivu na životní prostředí a veřejné zdraví; žádost lze podat nejpozději 31. ledna 2017. U prioritního dopravního záměru, který stanoví vláda nařízením, oznamovatel v podkladu podle věty první uvede i nástin studovaných hlavních variant a stěžejní důvody pro jeho volbu vzhledem k vlivu na životní prostředí. Při vydávání závazného stanoviska k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí se § 6 až 9 nepoužijí. Bylo-li vydáno souhlasné závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí, stanovisko dle § 9a odst. 1 se v navazujících řízeních nevyžaduje.
(6) Závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí a podklady k jeho vydání zveřejní příslušný úřad na internetu.
(7) Řízení, ve kterém se vydává rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, které povoluje umístění nebo provedení prioritního dopravního záměru, pro který bylo vydáno závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí, je navazujícím řízením.
(8) V navazujícím řízení příslušný úřad ověří, zda nedošlo ke změnám prioritního dopravního záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. Při ověření podle věty první se použije obdobně § 9a odst. 4 a 5; změny se posuzují oproti záměru popsanému v podkladu podle odstavce 5. Jestliže bylo na základě ověření podle věty první vydáno nesouhlasné závazné stanovisko, správní orgán vedoucí navazující řízení žádost zamítne.
(9) Správní orgán vedoucí navazující řízení do svého rozhodnutí zahrne opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí uvedené v závazných stanoviscích podle odstavců 3 a 8.
Část 3.
III.
Aktivní procesní legitimace a podmínky řízení
Část 4.
IV.
Argumentace navrhovatele
Část 5.
V.
Vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení
Část 6.
VI.
Přezkum procedury přijetí napadených ustanovení
Část 7.
VII.
Věcný přezkum napadeného ustanovení
Část 7.1.
VII.1.
Obecná východiska posuzované právní úpravy
Část 7.1.1.
VII.1.1.
Standardní proces EIA
Část 7.1.2.
VII.1.2.
Specifický proces EIA týkající se prioritních dopravních staveb – § 23a zákona o EIA
Část 7.1.3.
VII.1.3.
Závěry nálezu Pl. ÚS 44/18 k ústavnosti § 23a zákona o EIA
Část 7.2.
VII.2.
Posouzení ústavnosti napadeného ustanovení
Část 7.2.1.
VII.2.1.
Aplikovatelnost čl. 35 odst. 1 Listiny
Část 7.2.2.
VII.2.2.
Ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny – test racionality
Část 7.2.3.
VII.2.3.
Absence zásahu do esenciálního obsahu (jádra) práva na příznivé životní prostředí
Část 7.2.4.
VII.2.4.
Posouzení existence legitimních cílů sledovaných napadenou právní úpravou
Část 7.2.5.
VII.2.5.
Racionalita napadené právní úpravy
Část 8.
VIII.
Závěr