Zákon č. 30/1946 Sb.

Monopol výbušných látek.

Monopol výbušných látek (zákon ze dne 15. července 1919, č. 414 Sb.) zůstává v platnosti beze změny.

Licenční poplatek.

§ 7, odst. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 326 Sb. zní:

„Licenční poplatek při dovozu z celní ciziny činí při kuchyňské soli

za 100 kg váhy, která je základem vyclení. Za sůl kamennou se považuje sůl získaná hornicky (též rozemletá), za sůl vařenou sůl získaná ze solných jezer, pramenů, solanek a pod. a za sůl přepychovou jemná a velmi čistá sůl kuchyňská, jakýmkoliv způsobem získaná, která se dováží v sáčcích, kartonech, plechovkách, lahvích a v podobném malém balení o váze nejvýše 5 kg, zpravidla pod různými názvy a s rozmanitým označením.“

Platnost opatření v řízení vyživovacího hospodářství.

Ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky o opatření v řízení vyživovacího hospodářství ze dne 27. října 1945, č. 118 Sb. zůstávají nedotčena.

Monopol lihový.

Práva a povinnosti československého monopolu lihového.

(1) Na československý monopol lihový přenášejí se veškerá práva, vyhrazená čl. VI zák. č. 86/1932 Sb. vládě, ministru nebo ministerstvu financí. Československému monopolu lihovému vyhrazuje se dále též výlučné právo dovozu i vývozu lihu, jakož i výlučné právo vyráběti líh ze surovin, z nichž líh nebyl na území Československé republiky po živnostensku vyráběn roku 1938 nebo dříve. Výkonem práv zmíněných v předcházející větě může československý monopol lihový pověřiti i osoby třetí a upravovati pak vhodným způsobem výrobu, dodávku, cenu nebo upotřebení lihu, bera při tom zřetel též na nabyté právo nebo na pokrok při výrobě a zužitkování lihu sulfitového.

(2) Československý monopol lihový jest oprávněn určovati, vzhledem k situaci výrobní a odbytové, v jakém množství, k jakým účelům a komu má býti líh dodáván. Přísluší mu též právo kontrolovati s hlediska ochrany státních příjmů pohyb lihovarských surovin, výrobu, čištění, uskladňování, vyskladňování i zpracování lihu a obchod s ním, jakož i obchod s lihovými výrobky, zvláště s lihovinami a octem a to buď vlastními orgány nebo orgány finanční správy pověřenými správou nepřímých daní.

(3) Zřizování, rekonstrukce a jakékoliv vlastnické převody lihovarských podniků, t. j. lihovarů, rafinerií lihu, deshydračních stanic a svobodných (monopolních) skladišť lihu - dále jen lihovarské podniky - nebo změny v osobách jejich podnikatelů jsou přípustny po slyšení československého monopolu lihového.

(4) Vlastníci případně podnikatelé lihovarských podniků jsou povinni vyhověti bez odkladu všem příkazům daným československým monopolem lihovým v mezích jeho oprávnění.

Výroba lihu.

Ve výrobním období 1945/1946, t. j. v době od 1. října 1945 do 30. září 1946 zůstávají v lihovarech v platnosti výrobní oprávnění stanovená pro období 1944/1945, pokud československý monopol lihový nepovolí úchylky.

Monopolní daň z lihu.

(1) Monopolní dani z lihu podléhá:

1. veškerý líh vyrobený v konsumních lihovarech, který nebyl řádně odevzdán československému monopolu lihovému, ač mu odevzdán býti měl, anebo který byl z jeho disposic neprávem odňat; na přípustné výrobní, dopravní i skladní výtraty jest při tom bráti zřetel;

2. veškerý líh vyrobený v produkčních lihovarech;

3. veškerý líh a lihové výrobky, dovezené z celní ciziny jinak než československým monopolem lihovým.

(2) Sazba monopolní daně z lihu rovná se:

1. u lihu vůbec a u výrobků, na něž československý monopol lihový dodává líh za plnou cenu, výši rozdílu mezi průměrem přejímacích cen lihu melasového a bramborového, za něž československý monopol lihový přejímá líh od výrobců, a plnou cenou prodejní;

2. u výrobků, na něž československý monopol lihový dodává líh za snížené ceny, výši rozdílu mezi průměrem přejímacích cen lihu melasového a bramborového, za které československý monopol lihový přejímá líh od výrobců, a příslušnou sníženou prodejní cenou.

(3) Číselnou výši monopolní daně z lihu vyhlašuje ministr financí v dohodě s pověřencem financí ve Sbírce zákonů a nařízení.

(4) Ministr financí v dohodě s pověřencem financí se zmocňuje, aby sazbu monopolní daně z produkčního lihu snížil nejvýše však o 15 %.

(5) Bylo-li v produkčním lihovaru vyrobeno podle úředního zjištění množství alkoholu větší o více než 20 % nežli bylo k výrobě ohlášeno a zdaněno, stihá se tato úchylka jako těžký důchodkový přestupek, a mimo to může býti požadován úrok ve výši stanovené ministrem financí v dohodě s pověřencem financí, a to z té částky monopolní daně, která připadá na zjištěný rozdíl a na dobu od splatnosti daně až do dne, kdy byla daň zaplacena. Při opakování může se přijímání dalších opovědí poplatné výroby lihu činit závislým na složení přiměřené jistoty.

(6) Ministr financí v dohodě s pověřencem financí může zatížiti monopolní daní z lihu také líh, který v lihovinách nahrazuje ten líh, z něhož by jinak byla monopolní daň podle odstavce 1, č. 2 nebo 3 zaplacena, anebo nahrazuje líh československým monopolem lihovým k účelům pitným řádně uvolněný.

Platnost předpisů o dani z lihu.

(1) Ani konsumní ani produkční daň z lihu včetně zemské přirážky, zprošťovací dávky, dávky z lisovaného droždí, ani kontrolní poplatek z daněprostého lihu s výjimkou lihu motorového se nevybírají, avšak ustanovení zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z. příp. zák. čl. XX/1899 a zák. čl. XXVIII/1908 se všemi pozdějšími změnami a doplňky, pokud jednají o zajištění, platbě, vymáhání, stíhání a o trestání trestných činů v oboru těchto daní, zůstávají v platnosti s výhradou změn dále uvedených i nadále a platí obdobně o zajištění, platbě, vymáhání, stíhání a o trestání trestných činů monopolní daně z lihu; při tom platí předpisy o konsumní dani pro monopolní daň z konsumního lihu a předpisy o produkční dani z lihu obdobně pro monopolní daň z produkčního lihu. Bližší předpisy o monopolní dani podle § 100, odst. 6 vydá ministerstvo financí v dohodě s pověřenectvem financí.

(2) Předpisy zákona o dani z lihu a jeho prováděcího nařízení o odběru a použití lihu od daně osvobozeného platí obdobně pro odběr a použití lihu prodaného československým monopolem lihovým za sníženou prodejní cenu.

(3) § 23 zák. č. 95/1888 ř. z. a § 21 zák. čl. XXVIII/1908 se doplňují takto:

„Podnikatel jest povinen prokázati výpisem z firemního rejstříku neb ověřeným výpisem z pozemkové knihy, kdo je vlastníkem podniku, a potvrzením příslušného místního národního výboru národní spolehlivost svoji, případně správce neb dílovedoucího podniku.

Finanční úřady mohou odmítnouti osobu podnikatele případně správce nebo dílovedoucího lihovarského podniku, jimž bylo dokázáno vědomé nebo zaviněné zkrácení daně nebo dávek z lihu.“

(4) § 31, odst. 1 zák. č. 95/1888 ř. z. a § 30 zák. čl. XX/1899 ve znění čl. II zák. č. 687/1920 Sb. se mění případně doplňují takto:

„K látkám, které mohou býti v produkčních lihovarech zpracovány, patří též topinambury, pokud se nezpracují pařením, nýbrž studenou, enzymatickou cestou.“

(5) § 58, odst. 1 a 2 zák. č. 95/1988 ř. z. a § 56, odst. 1 a 2 zák. čl. XXVIII/1908 se mění a budou zníti:

„Poplatný úkon lihovaření buď ohlášen písemně nejdéle do 24 hodin před započetím výroby místně příslušnému dozorčímu úřadu. Jde-li o lihovar produkční, buď současně s ohláškou předložena stvrzenka o zaplacení monopolní daně z lihu. Ohláška se podává na úředních tiskopisech ve dvojím vyhotovení. Podepíše ji podnikatel nebo správce lihovaru. Dozorem pověřený úřad nepřijme ohlášky psané nezřetelně, v níž bylo něco měněno, škrtáno nebo vymazováno.“

(6) Zákon ze dne 7. června 1932, č. 85 Sb. o povinném míšení lihu s pohonnými látkami, s vládním nařízením ze dne 22. července 1932, č. 127 Sb., se až do dne, který určí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí, neprovádějí.

Poradní sbor.

(1) Při československém monopolu lihovém se zřizuje poradní sbor, který se skládá ze zástupců: ministerstva financí, pověřenectva financí, ministerstva výživy, pověřenectva výživy a zásobování, ministerstva zemědělství, pověřenectva polního hospodářství a pozemkové reformy, ministerstva vnitřního obchodu, ministerstva národní obrany, ministerstva dopravy, pověřenectva dopravy a veřejných prací, ministerstva průmyslu, pověřenectva průmyslu a obchodu, ministerstva zahraničního obchodu, dále

ze zástupců zemědělských lihovarů, lihovarů průmyslových, rafinerií lihu a drožďáren,

ze zástupců produkčních lihovarů,

ze zástupců dodavatelů lihovarských surovin,

ze zástupců lihovarských zaměstnanců,

ze zástupců průmyslových spotřebitelů lihu,

ze zástupců obchodu a živností líh zpracujících,

ze zástupců posledních spotřebitelů lihu,

ze zástupců motorového provozu a

ze zástupce rafinerií minerálních olejů.

(2) Ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí stanoví počet zástupců v jednotlivých oborech v odst. 1 uvedených a může podle potřeby rozšířiti počet zastoupených oborů.

(3) Zástupce ministerstev (pověřenectev) a jejich náhradníky jmenuje příslušný ministr (pověřenec); veškeré další členy a jejich náhradníky jmenuje ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí po slyšení příslušných ministerstev (pověřenectev) a organisací zastupujících hospodářské obory uvedené v odstavci 1. Jmenování členů a jejich zástupců se děje na dobu neurčitou; člena nebo zástupce lze kdykoliv odvolati a nahraditi jiným.

(4) Poradní sbor bude svoláván podle potřeby předsedou, kterého jmenuje ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí; členové případně jejich náhradníci mají nárok na přiměřené odškodné.

(5) Poradnímu sboru přísluší podávati československému monopolu lihovému dobrá zdání ve všech důležitějších otázkách týkajících se lihového hospodaření, případně podávati v těchto věcech iniciativní návrhy. Předseda má právo přizvati do schůzí poradního sboru potřebné znalce.

(6) Členové poradního sboru i jejich náhradníci složí do rukou předsedy slib, že budou zastávati svou funkci vždy tak, aby byl hájen co nejlépe zájem národního celku a že zachovají úřední tajemství o věcech, jež budou předsedou označeny za důvěrné. Poradní sbor může své schůze i usnesení konati buď v plenu nebo utvořiti odborné podvýbory stálé nebo pro jednotlivé otázky.

(7) Schůzí poradního sboru zúčastní se československý monopol lihový potřebným počtem zástupců. Bližší podrobnosti o organisaci, o působnosti a o jednacím řádu poradního sboru budou vydány ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem výživy a pověřenectvem financí.

(8) Kancelář poradního sboru bude obstarávati československý monopol lihový.

Daň z cukru.

Předpisy o dani z cukru (zákon ze dne 20. července 1888, č. 97 ř. z., a zák. čl. XVIII z r. 1899, jakož i zákon ze dne 26. června 1926, č. 98 Sb., se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

Předmět a sazba daně.

§ 1 zákona č. 98/1926 Sb. zní:

„(1) Cukr, získaný na území republiky Československé ze surovin nebo ze zbytků dřívější cukerní výroby, nebo sem dovezený z celní ciziny podléhá spotřební dani, a to:

1. řepový cukr a všechen cukr stejného chemického složení (sacharosa) v každém stupni čistoty - s výjimkou syrupu k lidskému požívání nezpůsobilého, jehož pojem bude vymezen vládním nařízením ...... 500.– Kčs;

2. cukr jiného druhu - s výjimkou dextrinů - rovněž v každém stupni čistoty 84.– Kčs za každých 100 kg čisté váhy.

(2) Cukrem řepovým podle odst. 1, č. 1 se rozumí každé sladidlo, získané zpracováním řepy nebo zpracováním produktů, po případě zbytků dřívějšího zpracování řepy, pokud jest způsobilé k lidskému požívání, ať již samo o sobě nebo smíšeno s jinými látkami, anebo pokud se z něho vyrábějí výrobky k lidskému požívání způsobilé.

(3) Cukrem podle odst. 1, č. 2 se rozumí všechny druhy cukrů, které jsou způsobilé, aby jich bylo užito jako sladidla místo cukru řepového.

(4) Ministr financí, na Slovensku po dohodě s pověřencem financí, se zmocňuje, aby od daně osvobodil syrupy získané z řepy v domácnostech jednoduchým způsobem, použije-li se jich výhradně jen ke spotřebě v těchto domácnostech.“

Tovární ohražení.

§ 16 zákona č. 97/1888 ř. z. a § 16 zák. čl. XVIII/1899 a s nimi souvisící ustanovení §§ 15, 17 a 18 těchto zákonů týkající se ohražení výrobny se zrušují.

Vyskladnění.

§§ 37 zákonů cit. v § 2 o hlášení vyskladnění cukru se doplňují dalším ustanovením tohoto znění:

„V cukrovarech bez stálého úředního dozoru, z nichž má býti vyskladněn cukr podle § 42, odst. 1, písm. b), zašle podnikatel vyplněné ohlášení o vyskladnění poštou doporučeně dozorčímu úřadu místa určení zásilky. Druhý stejnopis ohlášení provází zásilku na místo určení. Vyskladnění se pak děje zásadně bez úředního projednání, dozorčímu úřadu však zůstává vyhrazeno kdykoliv je kontrolovati.“

Dovoz.

Daň z cukru, dováženého z celní ciziny tvoří součást celní pohledávky a platí o ní příslušná ustanovení celního zákona (zák. č. 114/1927 Sb.).

Předmět a sazba daně.

§ 1, odst. 3 zákona č. 41/1936 Sb. zní:

„(3) Daň činí za 1 kg vodyprosté kyseliny octové:

§ 1, odst. 5, 6, 7 a 8 se zrušují a odstavec 9 se označuje jakožto odstavec 5.

Vyskladňovací oprávnění.

§ 2, odst. 1 zákona č. 41/1936 Sb. zní:

„(1) Líh budiž uvolňován ze závěry k výrobě octa v takovém rozsahu, aby odbyt konsumního octa, obsahujícího kyselinu octovou, získanou kvašením líhu anebo kyselinu octovou, získanou suchou destilací dřeva z produktů této destilace, nebo jinou chemickou cestou (chemická kyselina octová), byl kryt z 80% kyselinou vyrobenou z lihu uvolněného k výrobě octa a z 20% chemickou kyselinou octovou. Podle celkového množství lihu uvolněného ze závěry k výrobě octa v tom kterém výrobním období, t. j. v době od 1. října jednoho roku do 30. září roku následujícího, stanoví ministerstvo financí po dohodě s pověřenectvem financí, a to vždy před začátkem každého výrobního období úhrnné množství chemické kyseliny octové, jež smí býti v bezprostředně následujícím výrobním období vyklizeno z výrobišť této kyseliny na zdanění nižší sazbou daně; při stanovení tom jest postupovati tak, aby na každých 100 hektolitrových stupňů lihu uvolněného v dotčeném výrobním období ze závěry k výrobě octa připadlo 19,12 kg chemické kyseliny octové, při čemž nutno přihlížeti také k ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu. Stanovené úhrnné množství kyseliny octové rozdělí ministerstvo financí po dohodě s pověřenectvem financí každoročně na jednotlivá výrobiště této kyseliny, přihlížejíc při tom také k dohodě výrobců chemické kyseliny octové, pokud k ní dojde do 1. srpna toho kterého roku.“

Daň z minerálních olejů.

Předpisy o dani z minerálních olejů (zákon ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z. a zák. čl. XVIII z roku 1882, zákon ze dne 6. května 1931, č. 77 Sb. a zákon ze dne 12. dubna 1935, č. 78 Sb.) se mění takto:

Daň z piva.

Předpisy o dani z piva (zákon ze dne 27. listopadu 1930, č. 168 Sb., se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

Snížení daně a podpora malých pivovarů.

(1) Snížení daně přípustné podle čl. I vládního nařízení ze dne 22. března 1935, č. 49 Sb. se neposkytuje.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s pověřencem financí, s ministrem výživy a pověřencem výživy a zásobování poskytoval malým pivovarům, s výstavem do 10 000 hl piva ročně, pokud jest jejich existence národohospodářsky odůvodněna, za léta 1946, 1947 a 1948 podporu až do 10 % zaplacené daně z piva. Úhrn těchto podpor nesmí přesáhnouti ročně částku 12,000.000 Kčs.

Placení daně.

§ 2 zákona č. 168/1930 Sb. se doplňuje dalšími odstavci tohoto znění:

„(3) Daň nutno zaplatiti:

v případě odstavce 1, č. 1 najednou za celé množství piva, které v jednom kalendářním měsíci bylo vyskladněno do volného oběhu, a to nejpozději do posledního všedního dne příštího kalendářního měsíce, pokud nestanoví ministr financí v dohodě s pověřencem financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jiný platební den v rámci této lhůty;

v případě odstavce 1, č. 2 před použitím k vlastní spotřebě;

v případě odstavce 1, č. 3 při vzniku platební povinnosti.

(4) O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru.“

Dávka ze šumivého vína.

Předpisy o dávce ze šumivého vína (zákon ze dne 17. prosince 1926, č. 233 Sb.) se mění takto:

Propadnutí.

§ 5 zákona č. 233/1926 Sb. zní:

„Víno podléhající dávce podle tohoto zákona propadá bez ohledu na to, komu náleží a zda bylo zavedeno důchodkové trestní řízení proti určité osobě, je-li uloženo ve výrobně jinde než v místnostech k tomu ohlášených podle § 8 nebo, je-li uloženo mimo výrobnu, nebyl-li podán průkaz o řádném zdanění neb o řádném odběru.“

Způsob placení daně.

§ 3 zákona č. 180/1936 Sb. pokud se týká způsobu placení daně se mění takto:

„O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru.“

Daň z uhlí.

Předpisy o dani z uhlí (zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 1 Sb. z r. 1924 se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

Sazba daně.

§ 2, odst. 1 a 2 zákona č. 1/1924 Sb. zní takto:

„(1) Daň z uhlí těženého v tuzemsku činí 10% z úřední ceny na dole.

(2) Pro doly, které pracují za nepříznivých přirozených, dopravních a odbytových poměrů a jsou s národohospodářského hlediska důležité, může ministr financí v dohodě s ministrem průmyslu, na Slovensku pověřenec financí v dohodě s pověřencem, do jehož působnosti patří báňská administrativa, na odůvodněnou žádost, přihlížeje k prodejní a kalorické hodnotě uhlí, daň do odvolání snížiti, a to až na 5% z úřední ceny.“

Zprostředkovatelé.

§ 4, odst. 2 zákona č. 1/1924 Sb. se zrušuje.

Způsob placení daně.

§ 5, odst. 3 zákona č. 1/1924 Sb. zní:

„O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru.“

Součinnost úřadů a veřejných orgánů.

§ 17 zákona č. 1/1924 Sb. zní:

„(1) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou povinny poskytovati v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona.

(2) Dopravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, aby v úředních hodinách nahlížely do dopravních záznamů a činily z nich potřebné výpisy.“

Sazba daně ze zápalek.

§ 1, odst. 2, písm. a) a b) nař. č. 278/1916 ř. z. bude zníti takto:

„Daň ze zapalovadel činí:

a) u sířených zápalek 0.20 Kčs z každého balení, neobsahujícího více než 90 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 90 kusů nebo z části tohoto počtu;

b) u jiných zápalek:

aa) u odtrhávacích dřevěných zápalek dlouhých nejvýše 6 cm a balených ve složkách do papírových kartonů 0.08 Kčs z každého balení neobsahujícího více než 20 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.08 Kčs z každých 20 kusů nebo z části tohoto počtu;

bb) u ostatních zápalek 0.20 Kčs z každého balení neobsahujícího více než 60 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 60 kusů neb z části tohoto počtu.“

Sazba daně ze zapalovačů.

Sazby daně stanovené pro zapalovače v § 8, odst. 1 nař. č. 278/1916 ř. z. ve znění § 1, odst. 2 zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 1 Sb. z r. 1932 činí:

za kus; jsou-li tyto zapalovače částečně nebo úplně ze stříbra, činí daň trojnásobek shora uvedené výměry, u zapalovačů, které jsou částečně nebo úplně ze zlata, pateronásobek.

Daň z elektrických zdrojů záření.

Předpisy o dani z elektrických zdrojů záření (zákon ze dne 24. února 1933, č. 38 Sb.) se mění takto:

Základ a sazba daně.

§ 2, odst. 1 až 3 zákona č. 38/1933 Sb. zní:

„(1) Daň z elektrických žárovek (§ 1, odst. 1, č. 1) se řídí podle jmenovitého příkonu (ve wattech) a činí za žárovku

s přirážkou 7.50 Kčs za každých dalších i začatých 100 wattů.

(2) U žárovek vícevláknových platí se daň podle úhrnného jmenovitého příkonu všech vláken.

(3) Daň z elektronové lampy (§ 1, odst. 1, č. 2) činí 20.– Kčs.“

Daň z masa.

Základní ustanovení.

Sazba daně.

(1) Daň z masa činí

za 1 kg živé váhy.

(2) Živou váhou se rozumí váha zvířete zjištěná bezprostředně před poražením ustanoveným úředním vážným po srážce neb přirážce přípustné podle předpisů trhové organisace (nyní Svaz pro dobytek, maso a ryby - dále jen trhová organisace) pro kusy překrmené nebo lačné.

(3) Při dovozu z ciziny činí daň

1. z nezpracovaného masa (včetně vnitřností) a ze syrového tuku:

2. z připravovaného masa a tuku:

za 1 kg.

(4) Při nutném poražení nebo při poražení z úředního nařízení platí se daň pouze z masa způsobilého k lidskému požívání, a to podle váhy úředně zjištěné veterinářem; daň se platí v těchto případech sazbou uvedenou v odstavci 3, č. 1, písm. a) nebo b). Bylo-li dáno maso do nuceného výseku, platí se daň poloviční sazbou.

(5) Dani z masa nepodléhají poražení vepřů a ovcí, která konají nebo vykonati dají pro spotřebu ve své domácnosti a pro osoby trvale nebo sezonně zaměstnané v jejich zemědělském hospodářství chovatelé dobytka, kteří neprovozují živnost řeznickou, uzenářskou nebo hostinskou, hospodaří na zemědělské půdě a jsou z toho důvodu povinni platiti daň z obratu. Totéž platí o poraženích, kteráž konají nebo konati dají pro spotřebu své domácnosti osoby trvale zaměstnané v zemědělství, pokud chovají vepře a ovce v rámci služebních smluv.

(6) Osoby, které obhospodařují role a louky a podléhají z toho důvodu dani z obratu, jsou povinny platiti bez ohledu na to, zda poražení konají či nikoliv, paušální částku 4 Kčs z každého hektaru jimi obhospodařovaných rolí a luk kromě pastvin. Tato paušální částka se vyměřuje zároveň s daní z obratu a podle ustanovení platných pro tuto daň.

(7) V případech domácích poražení nespadajících pod ustanovení odst. 5 a 6 činí daň:

z každého kusu.

Splatnost a způsob placení.

(1) Daň z masa je splatná:

1. v případech § 41, odst. 1 bezprostředně před poražením;

2. v případech § 41, odst. 3 při splatnosti celní pohledávky (§ 96 zák. č. 114/1927 Sb.);

3. v případech § 41, odst. 4 do 24 hodin po vykonané prohlídce masa;

4. v případech § 41, odst. 7 před poražením; jde-li však o nutné poražení nebo o poražení z úředního nařízení podle ustanovení č. 3.

(2) Daň se platí:

1. v případech § 41, odst. 1 a 4 v hotovosti u peněžního ústavu ustanoveného pro příslušnou přídělovou úřadovnu jakožto platebna;

2. v případech § 41, odst. 3 zároveň s celní pohledávkou;

3. v případech § 41, odst. 7 daňovou známkou nalepenou na ohlášku a návrh na schválení domácího poražení, která pak musí býti úředně znehodnocena; totéž platí v případech uvedených v odstavci 1, č. 3, jde-li o domácí poražení.

(3) Subjekt daně jest povinen ohlásiti předem každé zamýšlené poražení.

(4) Způsob ohlašování, placení a odvádění daně, jakož i vzory daňových známek určí vládní nařízení.

Osvobození od daně.

Od daně jest osvobozeno:

1. při dovozu z celní ciziny připravené maso, které si veze cestující k vlastní spotřebě na cestě a to v množství přiměřeném jeho stavu a osobním poměrům, účelu a trvání jeho cesty a délce pobytu s ní spojeného;

2. při vývozu do celní ciziny připravené maso za podmínek, které stanoví ministerstvo financí po dohodě s pověřenectvem financí.

Ručení.

(1) Nebyla-li daň z masa řádně a včas zaplacena, ručí za ni rukou společnou a nerozdílnou:

1. podnikatel masné živnosti nebo ten, kdo poražení vykonal, věděl-li nebo mohl-li z okolností usouditi, že daň nebyla zaplacena;

2. podnikatel veřejných i soukromých jatek, v nichž bylo poražení bez zdanění provedeno;

3. platebna daně z masa (§ 44, odst. 2, č. 1) za nevybranou případně neodvedenou daň;

4. obec, nebyla-li daňová známka nalepena na podanou ohlášku a na návrh schválení domácího poražení nebo nebyla-li jí znehodnocena (§ 44, odst. 2, č. 3);

5. držitel masa při nutných poraženích nebo poraženích z úředního nařízení, nebylo-li poražení přídělové úřadovně řádně ohlášeno; stejně ručí ten, kdo provádí nucený výsek;

6. osoby uvedené v §§ 99 a 100 celního zákona u masa dovezeného z celní ciziny.

(2) Za daň z masa ručí maso, pokud jest v moci (držení) daňového subjektu (§ 42) nebo osoby, která je převzala neprávem, ač věděla nebo z okolností mohla usuzovati, že daň nebyla zaplacena. O ručení za daň z masa dovezeného z celní ciziny platí §§ 99 a 100 celního zákona.

(3) Daň požívá přednostního zákonného zástavního práva na masné živnosti, jejím zařízení, na zásobách a jiném příslušenství, jakož i na podnikatelových nemovitostech; jde-li o daňový nedoplatek starší jednoho roku, jest přednostní právo závislé na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové částky zajištěn.

Ohlašování podniků.

(1) Kdo po živnostensku vykonává poražení zvířat vyjmenovaných v § 40 pro jiné podniky (veřejné jatky) nebo pro potřebu vlastního podniku (soukromé jatky) anebo kdo maso zpracovává nebo prodává, jest povinen předem tento podnik písemně trojmo ohlásiti místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu a v ohlášce vyznačiti místnosti prodejní, skladní a výrobní, jakož i prostory, kde se poražení provádějí; také každá podstatná změna v ohlášeném stavu musí býti podobně bez průtahu oznámena.

(2) Ten, koho postihuje povinnost podle předchozího odstavce, musí označiti ohlašovaný podnik před zahájením jeho provozu - u podniků již provozovaných do 14 dnů po počátku účinnosti tohoto zákona - zvenčí zřetelně nápisem obsahujícím jméno (firmu) podnikatelovo a druh podniku.

Opravné prostředky.

(9) Proti opatřením výkonných úřadů může postižený podati námitky do tří dnů okresnímu finančnímu ředitelství, které rozhodne s konečnou platností.

(10) O odvoláních proti výměře daně při dovozu platí ustanovení § 110, případně § 111 celního zákona.

(1) Rozhodnutí a opatření ve věcech daně z masa vydávají úřady označené v § 51.

(2) Rozhodnutí a opatření musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které může býti podán opravný prostředek.

(3) Odvolání proti rozhodnutím a opatřením jest podati do 30 dnů písemně u úřadu, který je vydal.

(4) Odvolací lhůta počíná dnem po doručení; je zachována, bylo-li odvolání v odvolací lhůtě podáno za účelem doručení na úřední potvrzení u poštovního úřadu.

(5) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den, končí lhůta teprve příštím všedním dnem.

(6) O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice. Příslušejí mu při tom táž práva jako okresnímu finančnímu ředitelství. Odvolací úřad může, pokud nenastalo promlčení, rozhodovati také o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.

(7) Odvolání nemá odkládacího účinku ani co do placení ani co do vymáhání daně.

(8) Odvolání podané na nepříslušném místě se vrátí straně s patřičným poučením. Odvolání podané opožděně zamítne okresní finanční ředitelství; proti tomuto zamítnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

Propadnutí.

(1) Maso, které jest uloženo v masné živnosti jinde než v místnostech podnikatelem podle § 49 ohlášených nebo jinde než stanoví předpisy trhové organisace, nebo jehož zdanění se neprokáže, může býti prohlášeno za propadlé bez ohledu na to, komu patří a zda se zavede proti určité osobě trestní řízení důchodkové.

(2) Úřední orgány pověřené dozorem jsou v takovém případě oprávněny postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné uschování takových předmětů až do rozhodnutí příslušného finančního úřadu; hrozí-li nebezpečí v prodlení, zařídí jeho prodej podle příslušných předpisů o hospodaření masem.

Daň z vína, moštu a ovocných šťáv.

Sazba daně.

(1) Daň činí z jednoho litru tekutiny

(2) Spolu s daní z vína se platí přirážka k této dani ve prospěch státu, která činí v případě odstavce 1, písm. a) 2 Kčs, v případě odstavce 1, písm. b) při obsahu alkoholu do 15 objemových procent 1 Kčs, nad 15 objemových procent 1.50 Kčs, v případě odstavce 1, písm. c) 2 Kčs.

Subjekt daně.

Platiti daň jest povinen:

1. kdo nápoje dani podrobené vyrábí pro další prodej nebo odbyt;

2. kdo je vyrábí pro vlastní spotřebu, nejsou-li splněny podmínky § 63;

3. kdo je dováží z celní ciziny a je povinen platiti celní pohledávky (§ 8 celního zákona č. 114/1927 Sb.).

Vznik daňové povinnosti.

Daňová povinnost vzniká u nápojů uvedených v § 56, č. 1 výrobou moštu, u nápojů uvedených v § 56, č. 2 výrobou ovocné šťávy a u umělých nápojů dokončením výroby. Výroba se pokládá za dokončenou u moštů a šťáv, jakmile byl oddělen mošt nebo šťáva od matolin či zbytků ovoce nebo bobulí, z něhož byly vyrobeny, u umělých nápojů, jakmile byly přidány poslední přísady rozhodné pro druh nápoje.

Základ pro výměru daně.

Daň se platí:

a) u nápojů z hroznů z množství vyrobeného moštu zmenšeného o výrobní, skladní a manipulační výtraty, jejichž výši stanoví ministr financí po dohodě s pověřencem financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, nejvýše však 15 % vyrobeného moštu;

b) u ostatních nápojů se platí daň z toho množství výrobků, které bylo vyklizeno z výrobny.

Osvobození od daně.

(1) Od daně jsou osvobozeny:

1. nápoje vydané z výrobny pro spotřebu ve vlastní domácnosti, a to

a) víno matolinové a kvasnicové, vyrobené ze surovin vlastní sklizně v nejvyšším ročním množství 25 % vyrobeného moštu,

b) víno, mošt i šťávy z hroznů nebo jiného ovoce vlastní sklizně v nejvyšším ročním množství 300 litrů,

c) víno, mošt i šťávy vyrobené z jiného ovoce nežli vinných hroznů, nepochází-li toto ovoce z vlastní sklizně, v nejvyšším ročním množství 50 litrů;

2. nápoje, které si veze cestující z ciziny pro osobní spotřebu v nejvyšším množství 1 1/2 litru;

3. nápoje, které si vezou obchodní cestující jakožto neprodejné obchodní vzorky v nejvyšším množství 0.3 l u jednotlivého vzorku.

(2) Výrobce vína, moštů i šťáv z hroznů neb z jiného ovoce vlastní sklizně, kterému nestačí suroviny z vlastní sklizně na množství 300 litrů nápojů, pro něž mu přísluší osvobození podle odstavce 1, č. 1, písm. b), má pro nedostávající se množství, nejvýše však do 50 litrů nárok ještě na další osvobození podle odstavce 1, č. 1, písm. c). Skutečnost, že nápoje patřící více výrobcům jsou uloženy ve společné místnosti, není překážkou k osvobození od daně.

Přirážka pro zmeškání, promlčení a vymáhání daně.

(1) Nebyla-li daň zaplacena v plné výši a včas, jest zaplatiti z úhrnného daňového dluhu bez újmy případného zavedení důchodkového trestního řízení přirážku pro zmeškání (poplatek z prodlení) obdobně podle ustanovení o přirážce pro zmeškání platných pro přímé daně.

(2) O promlčení a vymáhání daně platí obdobně předpisy pro přímé daně.

(3) Při dovozu platí obdobně ustanovení §§ 98, 102 a 104 celního zákona.

Zajištění daně.

Ohlašování vinic a vinné sklizně.

(1) Držitel tuzemské vinice jest povinen ohlásiti ji dvojmo místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu, a to nejpozději do 4 týdnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Také ten, kdo za platnosti tohoto zákona vinice nově zakládá, jest povinen to ohlásiti stejným způsobem v roce založení. I každá podstatná změna v ohlášeném stavu musí se podobně bez průtahu oznámiti.

(2) Každý pěstitel vína musí hlásiti každoročně do 14 dnů po ukončení vinné sklizně množství vinných hroznů, jakož i způsob, jak bylo nebo bude hroznů použito a má-li se tak státi k výrobě moštu, přesně označiti místo, kde se bude mošt vyráběti nebo kde byl vyroben.

(3) Bližší ustanovení o způsobu, obsahu i formě ohlášek uvedených v tomto paragrafu stanoví finanční úřad II. stolice vyhláškami v obcích, kde se víno ve větším rozsahu pěstuje.

Daňové záznamy a stvrzenky.

(1) Výrobce jest povinen vésti o výrobě (příjmu), jakož i o odbytu (vydání) nápojů podrobených této dani záznamy a jest povinen vydati každému odběrateli nápojů stvrzenku.

(2) Odběratel nápojů z výrobního podniku jest povinen žádati od výrobce, aby mu vydal stvrzenku podle předcházejícího odstavce; neobdrží-li ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému kontrolnímu úřadu.

(3) Způsob ohlašování podniků a výroby, jakož i obsah daňových záznamů a stvrzenek upraví vládní nařízení.

Přechodná ustanovení.

Trestní ustanovení.

Trestné činy, řízení a výměra trestu.

(1) Kdo použije předmětu osvobozeného od daně k jinému než povolenému účelu, dopouští se těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši čtyř- až osminásobku daně připadajícího na předmět trestného činu.

(2) Jinak platí o stíhání a trestání trestných činů důchodkových obdobná ustanovení čl. XI, § 54 tohoto zákona.

Předmět daně.

Dani z cigaretového papíru podléhá cigaretový papír, který je buď již upraven na cigaretové obaly (dutinky, lístky) nebo je za cigaretový papír označován nebo papír, o němž lze z okolností důvodně souditi, že jest za cigaretový papír určen (dále jen cigaretový papír).

Sazba daně.

(1) Daň činí za 1.000 cigaretových lístků či dutinek 10 Kčs. Zároveň s daní se vybírá přirážka ve prospěch státu ve výši 50 % z maloprodejní ceny. Ministr financí v dohodě s pověřencem financí může pro tuto přirážku stanoviti vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení pevné sazby podle průměrných cen.

(2) Nelze-li určiti, kolik cigaretových obalů bude možno vyrobiti z cigaretového papíru, pokládá se vždy 28 cm2 za jeden obal.

Subjekt daně.

Daň je povinen platiti:

1. při tuzemské výrobě, kdo cigaretový papír vyrábí pro další prodej nebo odbyt;

2. při dovozu z ciziny poplatník celní pohledávky (§ 8 celního zákona č. 114/1927 Sb.).

Vznik daňové povinnosti při dovozu.

Při dovozu tvoří daň součást celní pohledávky, o níž platí předpisy celního zákona (zák. č. 114/1927 Sb.).

Osvobození od daně.

Za podmínek stanovených ministerstvem financí je osvobozen od daně cigaretový papír, který

1. bude přepraven z papírny do výrobny cigaretového papíru nebo cigaretových obalů, nebo bude přepraven z jedné výrobny cigaretových obalů do druhé,

2. bude odebrán státní tabákovou režií, aby se ho použilo k výrobě cigaret,

3. bude vyvezen do celní ciziny.

Ručení.

Ustanovení čl. XI, § 47, odst. 2 a 3 tohoto zákona platí zde obdobně.

Zajištění daně.

Ohlašování podniků.

(1) Kdo v tuzemsku vyrábí cigaretový papír nebo cigaretové obaly, musí to ohlásiti nejpozději do 14 dnů po dni, kdy tento zákon nabývá účinnosti, místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu a v ohlášce vyznačiti místnosti výrobní, prodejní a skladní. Také každou podstatnou změnu v ohlášeném stavu musí úřadu bez průtahu oznámiti. Kdo hodlá založiti takovou výrobu, musí to ohlásiti nejméně 14 dní předem.

(2) Ten, koho stíhá povinnost podle předchozího odstavce, musí dáti ohlašovaný podnik před zahájením jeho provozu - u podniků již provozovaných do 14 dnů po počátku účinnosti tohoto zákona - zvenčí zřetelně označiti nápisem obsahujícím jméno (firmu) podnikatelovu a druh podniku.

(3) Podrobnosti o ohlašování a označování podniků stanoví ministerstvo financí v dohodě s pověřenectvem financí.

Úřední dozor, příslušnost finančních úřadů, opravné prostředky, součinnost úřadů a veřejných orgánů.

(1) Ustanovení čl. XI, § 50, odst. 1 až 3 o úředním dozoru, § 51 o věcné příslušnosti finančních úřadů, § 52 o opravných prostředcích a § 53 o součinnosti úřadů a veřejných orgánů platí pro tuto daň obdobně.

(2) Podnikatel nebo správce podniku a v jejich nepřítomnosti jejich zástupce jest povinen při úředním jednání konati na požádání sám nebo svými zaměstnanci pomocné práce.

(3) Ustanovení čl. XII, § 71, odst. 4 o zostřeném dozoru a odst. 5 o stálém dozoru platí rovněž obdobně.

(4) Místní příslušnost finančních úřadů se řídí místem výrobny.

Propadnutí.

Ustanovení čl. XII, § 73 tohoto zákona se použije pro tuto daň obdobně.

Trestní ustanovení.

Trestné činy, řízení a výměra trestu.

(1) Platí-li se daň z cigaretového papíru připevněním daňových známek, dopouští se - nejde-li o zkrácení daně - těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši čtyř- až osminásobku daně připadající na předmět trestného činu, ten, kdo cigaretový papír opatří padělanou nebo již jednou použitou daňovou známkou nebo cigaretového papíru, který měl býti opatřen daňovou známkou, bez berní známky nabývá, uschovává, nabízí nebo prodává.

(2) Jinak platí, o stíhání a trestání trestných činů důchodkových obdobně trestní ustanovení čl. XI, § 54 tohoto zákona.

Nevybírají se až na další tyto daně:

Zrušení některých nepřímých daní.

Zrušují se tyto daně:

1. Daň z limonád, minerálních a sodových vod (zákon ze dne 21. prosince 1937, č. 248 Sb.);

2. potravní daň na čáře (zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb.);

3. daň z přípravků ke kypření těsta (zákon ze dne 12. února 1936, č. 40 Sb.);

4. daň z vodní síly (zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb.).

Státní finanční monopoly.

V monopolních předpisech uvedených v tomto oddílu se provádějí tyto změny:

Ustanovení společná.

Závěrečná a přechodná ustanovení.

Příslušnost v trestním řízení důchodkovém.

Pokud jde o příslušnost v trestních věcech důchodkových, může učiniti ministr financí v dohodě s pověřencem financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení opatření odchylná od dosavadní úpravy.

Vykonatelnost splatných daňových částek a přirážka pro zmeškání.

(1) Nebyly-li splatné daňové částky včas a v plné výši zaplaceny, jsou vykonatelny a budou vymáhány i s příslušenstvím řízením donucovacím.

(2) Přirážka pro zmeškání (poplatek z prodlení) podle ustanovení o přirážce pro zmeškání platných pro přímé daně vybírá se obdobně podle § 7, odst. 2 také u těch nepřímých daní, u nichž není o tom v tomto zákoně výslovného ustanovení.

Mimořádná opatření.

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s pověřencem financí učinil správní opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, které by mohly vzniknouti prováděním tohoto zákona.

Republikace zákonných předpisů o nepřímých daních a státních finančních monopolech.

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s pověřencem financí upravil a ve státním jazyce vyhlásil ve Sbírce zákonů a nařízení závazné znění zákonných ustanovení o nepřímých daních, státních finančních monopolech a o trestním právu důchodkovém, jak vyplývá z pozdějších jejich změn a doplňků a z tohoto zákona.

Účinnost.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. března 1946 a platí na celém území Československé republiky s těmito výjimkami:

1. ustanovení o dani z masa nabudou účinnosti na Slovensku dnem, který stanoví ministr financí v dohodě s pověřencem financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení;

2. ustanovení o dani z uhlí nabudou účinnosti na celém území státu dnem 1. července 1946. Dosavadní předpisy platné pro tuto daň se do toho dne neprovádějí a daň se nevybírá.

Provedení.

Tento zákon provede ministr financí spolu se zúčastněnými ministry.