Zákon č. 319/1948 Sb.

Soudní organisace.

Systemisace služebních míst soudců z povolání u okresních a krajských soudů a konceptních úředníků u okresních a krajských prokuratur.

Služební místa soudců z povolání u okresních a krajských soudů a služební místa konceptních úředníků u okresních a krajských prokuratur se systemisují takto:

Soudce z lidu u okresního soudu povolává okresní národní výbor, u krajského soudu krajský národní výbor (prozatímní národní výbor), u nejvyššího soudu vláda. Při tom budiž hleděno k tomu, aby bylo možno zachovávat ustanovení § 133.

(1) Okresní soud se skládá z předsedy okresního soudu, po případě z jeho náměstka, z potřebného počtu dalších soudců z povolání (senátních předsedů okresního soudu a soudců okresního soudu) a soudců z lidu.

(2) Podle potřeby se přidělí okresnímu soudu pomocní soudcové z povolání a soudcovští čekatelé.

(3) Počet soudců z lidu potřebný pro okresní soud určuje předseda nadřízeného krajského soudu.

Za soudce z lidu nesmějí býti povoláni soudci z povolání, konceptní úředníci úřadů veřejné žaloby, (veřejní) notáři, advokáti, obhájci ve věcech trestních a duchovní.

(1) Krajský soud se skládá z předsedy krajského soudu, z potřebného počtu jeho náměstků, z potřebného počtu dalších soudců z povolání (senátních předsedů krajského soudu a soudců krajského soudu) a soudců z lidu.

(2) Ustanovení § 1, odst. 2 platí obdobně.

(3) Počet soudců z lidu potřebný pro krajský soud určuje předseda krajského soudu.

(1) Soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni se soudci z povolání.

(2) O vyloučení a odmítání soudců z lidu platí ustanovení o vyloučení a odmítání soudců z povolání.

(1) Krajský soud vykonává soudní moc v první stolici, pokud zákon nestanoví jinak, v senátech složených ze soudce z povolání jako předsedy senátu a ze dvou soudců z lidu jako přísedících, v řízení opravném v senátech složených ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu jako přísedících.

(2) Ustanovení § 2, odst. 2 platí obdobně.

Soudci z lidu vykonají před nastoupením své funkce přísahu do rukou předsedy soudu, u něhož jsou povoláni; znění přísahy upravuje zákon.

Příslušnost a řízení v občanských věcech právních.

Věcná příslušnost.

Doplnění předpisů o místní příslušnosti.

Výkon soudní moci.

Řízení.

Řízení ve věcech národního pojištění.

Stížnost pro zachování zákona.

Soudní moc v občanských věcech právních vykonávají okresní soudy, krajské soudy a nejvyšší soud (soudy řádné), pokud výkon této moci není zákonem přikázán soudům zvláštním nebo soudům rozhodčím.

Soudní moc se vykonává ve dvou stolicích. Nad okresním soudem je opravnou stolicí krajský soud, nad krajským soudem nejvyšší soud.

(1) U soudu první stolice vykonává soudní moc soudce z povolání jako samosoudce, jde-li o:

a) zajištění důkazů nebo vydání platebních rozkazů v řízení upomínacím, platebních příkazů v řízení rozkazním a směnečném, soudních výpovědí a příkazů v řízení nájemním (pachtovním);

b) věci knihovní a rejstříkové (firemní);

c) věci soudnictví nesporného s výjimkou rozhodování: o úpravě poměrů soudních chráněnců, o poměru mezi manžely a mezi rodiči a dětmi a mezi rodiči navzájem, o nepřípustnosti držení v uzavřeném ústavě a o zbavení svéprávnosti a ve věcech podle zákona na ochranu nájemníků, podle zákona o propůjčování nezbytných cest a podle zákona restitučního;

d) věci exekuční s výjimkou: sporů vzniklých za exekučního řízení nebo z jeho podnětu a rozhodnutí o odkladu exekučních úkonů;

e) prozatímní opatření, pokud o nich nebylo během řízení rozhodnuto senátem;

f) úkony konkursního a vyrovnacího komisaře;

g) úkony soudce dožádaného a z příkazu činného (vyslaného).

(2) Ministr spravedlnosti může nařízením stanovit další věci, v nichž má vykonávat soudní moc soudce z povolání jako samosoudce.

(3) Ustanovení zákona ze dne 27. března 1931, č. 57 Sb., o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských úřadů, ustanovení § 4, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 2. října 1945, č. 90 Sb., o úpravě některých organisačních a služebních otázek v oboru soudnictví, a ustanovení § 43, odst. 3 zákona ze dne 12. června 1942, č. 112 Sl. z., o organisaci soudů, úřadů veřejné žaloby a soudní správy, zůstávají nedotčena.

Porada a hlasování.

(1) Poradu i hlasování řídí předseda senátu.

(2) Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladšími. Předseda senátu hlasuje naposled.

Odmítnutí soudců.

(1) O odmítnutí předsedy okresního soudu rozhoduje předseda nadřízeného krajského soudu, o odmítnutí předsedy krajského soudu rozhoduje první předseda nejvyššího soudu. O odmítnutí jiného soudce rozhoduje předseda soudu, u kterého je soudce činný. O odmítnutí prvního předsedy nejvyššího soudu rozhoduje nejvyšší soud v plenárním zasedání.

(2) Do rozhodnutí o odmítnutí není opravného prostředku.

Delegace.

(1) Právo k delegaci přísluší krajskému soudu; má-li však odňatá věc být přikázána soudu v obvodu jiného krajského soudu, přísluší toto právo nejvyššímu soudu.

(2) Na návrh strany nebo účastníka řízení lze delegovat jiný soud i z důvodu vhodnosti. V exekučním, konkursním, vyrovnacím a nesporném řízení lze toto opatření učinit i na návrh soudu.

(3) Vede-li vymáhající věřitel proti témuž dlužníku více exekucí u různých soudů, lze opatření podle odstavce 2 učinit i pro jednotlivé exekuční úkony, pokud povaha exekuce sloučení takových úkonů připouští.

(4) Návrh na delegaci nemá odkladný účinek. Rozhoduje se o něm bez ústního jednání. Soud rozhodující o delegaci může provést před rozhodnutím potřebná šetření.

(5) Do rozhodnutí o delegaci není opravného prostředku.

Právní pomoc na žádost cizozemského soudu nebo úřadu.

(1) Má-li dožádaný soud pochybnosti, zda může být poskytnuta právní pomoc cizozemskému soudu nebo úřadu, oznámí to ministerstvu spravedlnosti, které zařídí, čeho třeba. Opatření ministerstva spravedlnosti je pro dožádaný soud závazné.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně, vzniknou-li z poskytování právní pomoci mezi soudem (úřadem) dožadujícím a dožádaným neshody jakéhokoli druhu.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, náležejí před okresní soudy i občanské věci právní přikázané podle dosavadních předpisů v první stolici krajským a zemským (hlavním) soudům, pracovním soudům (dále jen pracovní spory) nebo hornickým rozhodčím soudům.

Z občanských věcí právních přikázaných dosud krajským soudům náležejí nadále před tyto soudy jen věci majetkového práva, v kterých jednou stranou (účastníkem) je národní podnik.

Jde-li o osoby zaměstnané v místě rozdílném od místa závodu nebo provozovny, je pro pracovní spory místně příslušný i soud, v jehož obvodě je závod nebo provozovna, nebo soud, v jehož obvodě se má nebo měla konati práce nebo platit mzda nebo jiné služební platy.

Tam, kde podle dosavadních předpisů rozhodovalo o určení místní příslušnosti domovské právo strany (účastníka), je příslušný soud v Praze nebo v Bratislavě; je-li tím soudem okresní soud v Praze, je příslušný okresní soud civilní pro vnitřní Prahu.

Poručenský nebo opatrovnický soud přenese svou příslušnost ve věci poručenské nebo opatrovnické na soud nového bydliště nebo pobytu poručence nebo opatrovance, jakmile se o změně jeho bydliště nebo pobytu doví.

Změna jiné příslušnosti.

O odporu proti povolení exekuce nebo exekučního úkonu na základě cizozemského exekučního titulu rozhoduje soud, který exekuci nebo exekuční úkon povolil, usnesením bez ústního jednání.

Spory o příslušnost mezi soudy řádnými a zvláštními a rozhodčími.

Spory o příslušnost mezi řádnými a zvláštními soudy a soudy rozhodčími rozhoduje krajský soud, v jehož obvodě mají sídlo; jde-li o spor mezi soudy v obvodech různých krajských soudů, rozhoduje nejvyšší soud. Rozhodl-li již v tom neb onom případě o otázce příslušnosti krajský soud k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný nebo nejvyšší soud, je toto rozhodnutí závazné.

Vedení veřejných knih.

(1) Veřejné knihy o nemovitostech vedou okresní soudy. Příslušný vésti veřejné knihy je, pokud není dále ustanoveno jinak, okresní soud, v jehož obvodě je zcela nebo z hlavní části nemovitost, která tvoří knihovní těleso.

(2) Zemské desky a pozemkové knihy vedené dosud krajským soudem civilním v Praze vede okresní soud civilní pro vnitřní Prahu; zemské desky vedené dosud krajským soudem v Brně vede okresní soud civilní pro Brno-město; zemské desky vedené dosud krajským soudem v Opavě vede okresní soud v Opavě.

(3) Horní knihy vedou:

a) okresní soud v Plzni pro obvody krajských soudů v Praze, Plzni a v Českých Budějovicích;

b) okresní soud v Mostě pro obvod krajského soudu v Ústí nad Labem;

c) okresní soud v Kutné Hoře pro obvody krajských soudů v Pardubicích, Hradci Králové a v Liberci;

d) okresní soud v Chebu pro obvod krajského soudu v Karlových Varech;

e) okresní soud pro Ostravu-západ v Ostravě pro obvody krajských soudů v Brně, Olomouci, Ostravě, ve Zlíně a v Jihlavě;

f) okresní soud v Banské Bystrici pro obvody krajských soudů v Bratislavě, Banské Bystrici, Nitře a v Žilině;

g) okresní soud ve Spišské Nové Vsi pro obvody krajských soudů v Košicích a v Prešově.

(4) Železniční knihu vedenou dosud krajským soudem civilním v Praze vede okresní soud civilní pro vnitřní Prahu. Příslušnost okresního soudu civilního pro Brno-město a okresního soudu v Bratislavě vésti knihy železniční zůstává nedotčena.

Vedení obchodních a společenstevních rejstříků.

(1) Obchodní (firemní) a společenstevní rejstříky vede okresní soud v sídle krajského soudu pro celý obvod krajského soudu. V Praze vede tyto rejstříky okresní soud civilní pro vnitřní Prahu, v Brně okresní soud civilní pro Brno-město, v Ostravě okresní soud pro Ostravu-západ.

(2) Okresní soudy příslušné vésti obchodní (firemní) a společenstevní rejstříky vydávají také potvrzení o tom, že obchodní knihy jsou podle právních předpisů řádně vedeny.

Zastoupení.

(1) V řízení před soudy první stolice nejsou strany (účastníci) povinny se dát zastupovat advokátem; nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu 5.000 Kčs, je v pracovních sporech zastoupení advokátem vyloučeno. V odvolacím řízení musí strany být zastoupeny advokátem, v pracovních sporech však mohou být zaměstnanci zastoupeni i práva znalými zaměstnanci jednotné odborové organisace.

(2) Zmocněncem může být každá způsobilá osoba, která je svéprávná, státně spolehlivá a občansky bezúhonná a, pokud není advokátem nebo notářem, místopřísežně prohlásí, že stranu (účastníka) zastupuje bez úplaty. Není-li strana (účastník) s to se srozumitelně vyjadřovat, může jí soud uložit, aby si ustanovila zmocněnce.

(1) Pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, platí o řízení před soudy první stolice dosavadní předpisy o řízení před soudy okresními.

(2) Rozhoduje-li soud první stolice v senátě, platí o právech a povinnostech předsedy senátu dosavadní předpisy o právech a povinnostech předsedy senátu u krajského soudu.

(3) Pokud nejvyšší soud rozhoduje jako odvolací soud, platí o řízení před ním ustanovení civilních soudních řádů o odvolacím řízení.

Při vyřízení žaloby zkoumá soud z moci úřední též, zda jde o spor pracovní nebo o spor z národního pojištění. Strana může vznést námitku, že jde nebo nejde o takový spor, nejpozději při prvním roku (ústním jednání) dříve než se pustila do jednání o věci samé. Jsou-li tu pochybnosti nebo byla-li vznesena námitka, rozhodne soud o této otázce odděleně; do rozhodnutí je přípustný rekurs. V hlavní věci pokračuje soud teprve po právní moci tohoto rozhodnutí.

Strany mohou předložit po jednom přípravném spise, jen svolil-li k tomu soud na ústním jednání, protože jde o rozsáhlá skutková tvrzení nebo o složitý právní poměr. Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může jim soud v takových případech předložení přípravného spisu uložit; nejsou-li, může předseda slyšet k přípravě ústního jednání strany a sepsati o tom protokol.

I v soudním řízení sporném může soud provádět kterýkoliv důkaz z moci úřední; při svém rozhodování přihlédne také k skutečnostem, které stranami sice předneseny nebyly, vyšly však v řízení najevo jinak.

Kde dosavadní předpisy o soudním řízení stanoví lhůtu 14 dní, nahrazuje se tato lhůta lhůtou 15 dní.

Rozsudky se vyhotovují písemně a doručují stranám; odvolací lhůta se počítá vždy ode dne doručení.

Opravný prostředek do rozhodnutí soudu první stolice lze podat ústně do protokolu nebo písemným podáním. Opravný prostředek musí také obsahovat alespoň stručné důvody, skutková tvrzení a označení důkazů; podpisu advokátova není třeba.

(1) Odvolací soud projednává věc v mezích odvolacích návrhů znovu. O tom, má-li být již provedený důkaz opakován, či má-li být použito výsledků dříve již provedeného důkazu, rozhodne odvolací soud, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti případu.

(2) Strany mohou v odvolacím řízení přednésti též skutkové okolnosti a nabídnout důkazy, které v řízení před prvním soudem nebyly uvedeny nebo nabídnuty.

Rekurs lze opřít o nové skutečnosti a nové důkazy.

(1) V opravném řízení nelze, vyjímajíc nárok na náhradu nákladů opravného řízení, vznésti nový nárok a nelze změnit žalobu ani se souhlasem odpůrcovým.

(2) Odvolací důvody a návrhy lze do konce ústního odvolacího jednání změnit; náklady tím vzniklé však třeba odpůrci nahradit.

(1) Rozhodovat o opravných prostředcích do výměrů Ústřední národní pojišťovny náleží s výjimkou věcí uvedených v odstavci 2 okresnímu soudu, v jehož obvodě je sídlo pojišťovny (ústředny nebo územní organisační složky Ústřední národní pojišťovny), která výměr vydala. Podává-li opravný prostředek pojištěnec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit soud, v jehož obvodě má své bydliště.

(2) Rozhodovat ve sporech o dávky důchodového národního pojištění (§ 60 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění) čítajíc v to dávky z důchodového připojištění (§§ 143 a 144 téhož zákona) náleží krajskému soudu, v jehož obvodě má žalobce své bydliště.

(3) Rozhodovat:

o sporech z připojištění podle §§ 143 a 144 zák. č. 99/1948 Sb. neuvedených v odstavci 2 a o věcech podle §§ 149 a 151 téhož zákona;

o opravných prostředcích do výměrů příplatkových ústavů podle § 17 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 98 Sb., o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění;

o sporech mezi Ústřední národní pojišťovnou a zdravotními ústavy (zařízeními) podle §§ 198 a 199 zák. č. 99/1948 Sb., vzniklých při provádění téhož zákona,

náleží okresnímu soudu, v jehož obvodě je sídlo žalované strany, a je-li jí Ústřední národní pojišťovna, okresnímu soudu, v jehož obvodě je sídlo příslušné územní organisační složky.

(1) Opravným prostředkem do výměrů Ústřední národní pojišťovny nebo příplatkového ústavu, jimiž bylo rozhodnuto o dávce z pojištění nebo o rodinném přídavku podle zákona ze dne 13. prosince 1945, čís. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci, ve znění novel, je žaloba. Opravným prostředkem do ostatních výměrů je stížnost.

(2) Opravný prostředek třeba podati do 30 dnů ode dne doručení výměru u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodě strana bydlí, po případě u příplatkového ústavu, který výměr vydal, a to písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu. Opravný prostředek podaný u jiné než příslušné organisační složky Ústřední národní pojišťovny nebo u některého soudu pokládá se za platně podaný.

(3) Požádá-li strana pojišťovnu (příplatkový ústav) před uplynutím lhůty podle odstavce 2 o sdělení výpočtu důchodu, počítá se lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne doručení tohoto výpočtu straně.

(4) Pojišťovna (příplatkový ústav) může do 15 dnů ode dne podání opravného prostředku sama mu vyhovět; neučiní-li tak, je povinna jej v uvedené lhůtě předložit příslušnému soudu.

(1) Pro řízení o žalobách platí předpisy o soudním řízení sporném. Pro řízení o stížnostech (§ 51, odst. 1, věta druhá) platí předpisy soudního řízení nesporného.

(2) Z ustanovení odstavce 1 platí tyto odchylky:

a) soud jedná a rozhoduje též za nepřítomnosti řádně obeslaných stran;

b) rozsudek pro zmeškání nelze vynésti;

c) ve sporech o dávky z pojištění může žalobní žádání a rozsudek zníti na uznání nároku bez uvedení jeho výše, v kterémžto případě je pojišťovna povinna nejdéle do 15 dnů od právní moci rozsudku vydat výměr o výši přisouzené dávky.

(3) Odvolací (rekursní) lhůta činí 30 dní ode dne doručení rozhodnutí.

Krajské soudy založí pro svůj obvod seznam znalců lékařů z oboru národního pojištění. Do tohoto seznamu buďtež zapisováni lékaři, kteří vykazují několikaletou úspěšnou činnost v posudkových otázkách sociálního pojištění a nejsou úředními lékaři pojišťovny (§ 188 zák. č. 99/1948 Sb.). Před zápisem lékaře do tohoto seznamu budiž slyšena jednotná odborová organisace a Ústřední národní pojišťovna.

(1) Pojištěnci (rodinní příslušníci, pozůstalí) mohou se před soudy dát zastupovat zaměstnanci jednotné odborové organisace, po případě vrcholných zájmových organisací, Ústřední národní pojišťovna svými zaměstnanci.

(2) V odvolacím řízení musí být strany zastoupeny advokátem nebo osobami uvedenými v odstavci 1, jsou-li tyto osoby práva znalé.

(3) Pro zastoupení Ústřední národní pojišťovny při vymáhání pojistného soudní exekucí platí ustanovení předchozích odstavců obdobně.

(1) Generální prokurátor může do pravomocného rozhodnutí soudu řádného, zvláštního nebo rozhodčího podat stížnost pro zachování zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon. Pro vady řízení lze stížnost podat jen tehdy, jde-li o věc odňatou tuzemskému soudnictví nebo alespoň soudům řádným nebo měly-li vady řízení za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(2) Stížnost pro zachování zákona nelze podat do rozhodnutí nejvyššího soudu.

(3) Generální prokurátor je podřízen ministru spravedlnosti.

(1) Stížnost pro zachování zákona se podává písemně u nejvyššího soudu.

(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:

a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;

b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona s náležitým odůvodněním;

c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen vyslovení, že byl zákon porušen, nebo i zrušení či změna původního rozhodnutí a jaká.

(3) Generální prokurátor může až do rozhodnutí o stížnosti měnit její důvody a návrh.

Generální prokurátor si může vyžádat od kteréhokoliv soudu spisy o pravomocně skončeném řízení, aby mohl posoudit, zda jsou tu důvody k podání stížnosti pro zachování zákona.

Stížnost pro zachování zákona není vázána lhůtou.

Navrhuje-li generální prokurátor též zrušení nebo změnu původního rozhodnutí, může nejvyšší soud i z úřední moci až do pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.

O stížnosti pro zachování zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem po ústním jednání, k němuž předvolává jen generálního prokurátora. Nejvyšší soud může i z úřední moci nařídit potřebná šetření.

Ve svém rozsudku vysloví nejvyšší soud, že byl porušen zákon, nebo stížnost zamítne. Rozsudek musí být odůvodněn a třeba jej podle možnosti doručit i stranám (účastníkům) nebo jejich právním nástupcům.

Vyslovil-li nejvyšší soud ve svém rozsudku, že byl porušen zákon, může strana (účastník) nebo její právní nástupce do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku navrhnout u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici, zrušení nebo změnu původního rozhodnutí. Byl-li takový návrh učiněn nebo podal-li už takový návrh generální prokurátor, učiní soud, který ve věci rozhodl v první stolici, opatření vyplývající z rozsudku nejvyššího soudu, jsa přitom vázán jeho právním názorem. Pro toto řízení platí předpisy o obnově přiměřeně.

Kromě případu uvedeného v § 62 nemá rozsudek nejvyššího soudu právního účinku na právní poměry stran (účastníků) původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci samé, leda že jim porušení zákona známo bylo nebo býti muselo.

Justiční správa.

Soudy.

Soudní moc ve věcech trestních vykonávají okresní soudy, krajské soudy, státní soud a nejvyšší soud.

Změny v příslušnosti ve věcech disciplinárních.

Disciplinární řízení a ukládání disciplinárních trestů kancelářským pomocným silám (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě) a ukládání disciplinárních trestů pomocným zřízencům (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců, ve znění nařízení všech členů vlády ze dne 13. července 1944, č. 156 Sb., o nové úpravě disciplinárního práva pomocných zřízenců a podobných zaměstnanců) náleží v první stolici předsedovi krajského soudu.

Změny v příslušnosti v kárných věcech soudců.

(1) Kárným soudem příslušným pro soudcovské úředníky ustanovené u okresních a krajských soudů, u těchto s výjimkou předsedy krajského soudu a jeho náměstka, pro soudcovské úředníky ustanovené pro obvod osobního úřadu a pro notáře je krajský soud, v jehož obvodě měl obviněný v době stihaného porušení povinností své služební působiště.

(2) Ustanovení zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se soudcovskými úředníky a jejich nedobrovolném přeložení na jiné místo nebo na odpočinek, pokud upravují složení a příslušnost zemských soudů jako soudů kárných, platí obdobně pro krajské soudy jako soudy kárné.

Výkon správní a strážní služby v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích, v okresních soudních věznicích, v justičních výchovných ústavech a na Slovensku též v donucovacích pracovnách (dále jen vězeňské ústavy), obstarává Sbor uniformované vězeňské stráže (dále jen SVS).

Okresní soud koná řízení a rozhoduje o všech soudně trestných činech, pokud o nich nenáleží soudit státnímu soudu.

Opravné prostředky proti rozhodnutí notářských komor.

(1) Do usnesení nebo opatření notářské komory nebo jejího presidenta je přípustna stížnost do 15 dnů ode dne doručení k nejvyššímu soudu.

(2) Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství, zůstávají nedotčena.

(1) Řízení a správa vězeňských ústavů, jakož i dozor na ně, náleží k věcem justiční správy.

(2) Trestní ústavy řídí jejich přednostové a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců ústavu.

(3) Krajské soudní věznice a okresní soudní věznice v obvodu téhož kraje řídí přednostové krajských soudních věznic a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců věznic.

Dozor na vězeňské ústavy.

(1) Dozor na vězeňské ústavy vykonávají ústavní komisaři (jejich náměstci). Komisařem (náměstkem) může být jen ten, kdo má způsobilost pro úřad soudcovský.

(2) Neustanoví-li ministr spravedlnosti jinak, je ústavním komisařem trestního ústavu předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je trestní ústav (na Slovensku okresní prokurátor), ústavním komisařem krajské soudní věznice předseda krajského soudu, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku krajský prokurátor), a ústavním komisařem okresní soudní věznice předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku okresní prokurátor). Náměstkem ústavního komisaře je v těchto případech náměstek předsedy krajského nebo okresního soudu (na Slovensku náměstek krajského nebo okresního prokurátora).

Hlasování.

Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladšími. Předseda senátu hlasuje naposled.

Prodloužení vazby.

Povolit prodloužení vazby přes dva měsíce podle § 190 tr. ř. přísluší senátu okresního soudu.

Ministr spravedlnosti vydává domácí řády pro vězeňské ústavy, instrukce pro orgány pověřené jejich řízením a správou a dozorem na ně, jakož i služební předpisy pro zaměstnance vězeňských ústavů.

Spory o příslušnost.

Spory o příslušnost mezi okresními soudy podřízenými témuž krajskému soudu rozhoduje s konečnou platností krajský soud oběma nadřízený; spory o příslušnost mezi jinými soudy rozhoduje nejvyšší soud.

Do rozhodnutí vyšetřujícího soudce o uvalení nebo zrušení vazby lze si stěžovat do tří dnů k senátu okresního soudu; do rozhodnutí senátu není opravného prostředku.

Obžalovací spis musí obsahovati:

1. jméno obviněného, a pokud možno, také den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště;

2. označení trestného činu stručným vylíčením skutkového stavu podle obsahu udání nebo podle výsledků přípravného řízení, uvedením zákonných znaků a pojmenováním činu podle ustanovení trestního zákona;

3. označení důkazů, které mají být provedeny při hlavním přelíčení.

Byla-li uvalena vazba teprve po podání obžaloby, budiž zatčený vyslechnut do osmačtyřiceti hodin předsedou senátu.

Ustoupí-li žalobce od obžaloby před počátkem hlavního přelíčení, zastaví řízení předseda senátu.

Stížnost.

Lhůta k podání jakékoli stížnosti přípustné v trestním řízení činí tři dny, stanoví-li jiné zákony lhůtu delší. Zvláštní lhůty stanovené k provedení stížnosti se zrušují.

Rozsudku okresního soudu lze odporovat odvoláním:

1. pro výrok o vině,

2. pro výroky o trestu a o zabezpečovacím opatření a pro výroky s nimi souvisící,

3. pro porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít vliv na výroky uvedené pod č. 1 nebo 2.

(1) Ve prospěch obžalovaného může podat odvolání vedle něho jeho obhájce, manžel (druh, družka), jeho zákonný zástupce, příbuzní v řadě přímé a veřejný žalobce; proti vůli obžalovaného však jen jeho obhájce, otec, matka a zákonný zástupce, a to jen je-li obžalovaný nezletilý. Tyto osoby mohou podat odvolání toliko ve lhůtě a vůbec podle ustanovení platných pro obžalovaného; není však třeba jim k tomu účelu doručovat rozsudek, leč by o to žádaly.

(2) Osoba oprávněná podati odvolání se ho může bez újmy práva jiných osob vzdát. Obhájce se smí vzdát odvolání jen s výslovným svolením obžalovaného nebo jeho zákonného zástupce.

(1) Žalobce může podat odvolání jak do osvobozujícího, tak do odsuzujícího rozsudku.

(2) Obžalovaný může podat odvolání do odsuzujícího rozsudku; do osvobozujícího rozsudku je může podat, jen dotýká-li se ho některý výrok pojatý do rozsudku.

(3) Jiná osoba, které byla rozsudkem uložena povinnost nebo ručení za povinnost obžalovaného (osoba zúčastněná), může podat odvolání jen do výroku pojatého do rozsudku, který se jí dotýká, a to i když nebyla zpravena o hlavním přelíčení.

(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje. Byl-li rozsudek doručen mimo obvod okresního soudu, který jej vynesl, může se odvolání podat ústně do protokolu také u okresního soudu, v jehož obvodě se stalo doručení. Obžalovaný může podat odvolání ústně do protokolu také u soudu, u něhož je uvězněn, nebo u představeného samostatného trestního nebo zabezpečovacího ústavu, v kterém se na něm vykonává trest nebo zabezpečovací opatření.

(2) Odvolání budiž podáno do tří dnů od prohlášení rozsudku; požádá-li však obžalovaný v této lhůtě o doručení rozsudku, nebo nebyl-li přítomen při prohlášení rozsudku, může podat odvolání do tří dnů od jeho doručení. Bylo-li odvolání podáno ústně, je lhůta k jeho podání zachována, byl-li protokol o odvolání sepsán dříve, než uplynula.

(1) Okresní soud odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně. Jako opožděné nemůže však být odmítnuto odvolání, které odvolatel podal opožděně jen proto, že se řídil nesprávným právním poučením. O odmítnutí odvolání rozhodne senát, proti jehož rozsudku odvolání směřuje.

(2) Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 si lze stěžovat do tří dnů od oznámení usnesení odvolateli. O odkladném účinku takové stížnosti platí totéž, co je ustanoveno o odkladném účinku odvolání (§ 90, odst. 1). Vyhoví-li krajský soud stížnosti, rozhodne o odvolání samém.

Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou před rozhodnutím nařídit potřebná šetření.

(1) Krajský soud odmítne odvolání v neveřejném sedění, mělo-li být jako opožděné odmítnuto již okresním soudem, nebo bylo-li podáno osobou, jež k podání odvolání není oprávněna, anebo vzdala-li se odvolání osoba k tomu oprávněná.

(2) Opominul-li okresní soud neprávem vyslovit svou věcnou nepříslušnost, zruší krajský soud v neveřejném sedění rozsudek a nařídí, aby se věc postoupila příslušnému soudu.

Jsou-li skutková zjištění, která jsou základem rozsudku okresního soudu, tak nedostatečná, že je nutné hlavní přelíčení opakovat, může krajský soud v neveřejném sedění zrušit rozsudek a přikázat věc okresnímu soudu, který rozhodl v prvé stolici, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Nebylo-li odvolání vyřízeno v neveřejném sedění, rozhodne o něm krajský soud po ústním líčení. Přitom užije přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení, pokud se v dalším nestanoví nic jiného.

(1) Navrhne-li některá strana, aby byl proveden nový důkaz nebo aby byl opakován důkaz provedený okresním soudem, a nehodlá-li předseda odvolacího senátu návrhu vyhovět, nebo odporuje-li návrhu druhá strana, rozhodne senát.

(2) Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou i bez návrhu stran nařídit, aby některý důkaz byl proveden nebo aby některá skutečnost byla zjištěna nebo objasněna.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne zároveň předseda odvolacího senátu nebo senát, má-li se připuštěný důkaz provést v ústním líčení před krajským soudem nebo má-li jej provést soudce dožádaný. Při provádění takového důkazu se dožádaný soudce řídí ustanoveními trestního řádu o přípravném řízení, s tou odchylkou, že vezme svědky do přísahy, pokud není zákonných překážek.

(4) Rozhodnutí a opatření uvedená v odstavcích 1 až 3 se mají učinit pokud možno již před ústním líčením o odvolání v neveřejném sedění.

K neveřejnému sedění a k ústnímu líčení před krajským soudem buď vždy pozvána krajská prokuratura, i když jde o věc soukromožalobní.

(1) Při ústním líčení vyloží nejprve zpravodaj stav věci. Odvolání, podání odůvodňující odvolání a odpověď těch, kdo se nedostavili, buďte přečteny. Poté se provádějí podle okolností nové důkazy nebo se opakují důkazy provedené již okresním soudem. Nedostaví-li se některá strana, má se za to, že souhlasí s přečtením písemností. Krajský soud může při svém rozhodování přihlížet k novému nebo k opakovanému důkazu jen tehdy, byl-li proveden při tomto líčení samém, nebo byl-li při něm přečten protokol o něm.

(2) Po provedení důkazů jsou slyšeny strany a zúčastněné osoby v pořadí, které určí předseda. Obžalovanému a jeho obhájci přísluší v každém případě poslední slovo.

Rejstřík trestů a zahlazení odsouzení.

(1) Rejstřík trestů ( nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. července 1922, č. 198 Sb., o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky), se vede u krajských prokuratur.

(2) O zahlazení odsouzení (§ 8 zákona ze dne 14. června 1928, č. 111 Sb., o zahlazení odsouzení) rozhoduje v prvé stolici okresní soud, v jehož obvodě je úřad rejstříku trestů.

Řízení o ukládání trestu smrti.

(1) Na místo trestu smrti uvedeného v zákoně, uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný.

(2) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodne, že se odsouzenému milost neudílí.

(3) Byl-li obžalovaný odsouzen k trestu smrti, usnese se soud, prohlásiv rozsudek, po slyšení veřejného žalobce v neveřejném sedění, zda doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo; rozhodoval-li ve věci i krajský soud, učiní také on usnesení o tom. Toto usnesení (tato usnesení) se předloží po právní moci rozsudku se spisy nejvyššímu soudu, který je po slyšení generálního prokurátora předloží se svým posudkem ministru spravedlnosti.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nelze užít v řízení před soudy stannými.

Poměr k dosavadním předpisům.

Kde se v dosavadních předpisech odkazuje na řízení před krajskými soudy nebo na opravné řízení do rozsudků krajských soudů, je tím rozumět řízení před okresními soudy, po případě opravné řízení do rozsudků okresních soudů podle tohoto zákona.

Změny některých předpisů o řízení.

(1) Ustanovení § 126, odst. 2 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. a ustanovení § 238, odst. 2 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, ve znění zákona ze dne 1. července 1927, č. 107 Sb., se mění a zní:

„Jde-li o posudek znalců lékařů, může být v takovém případě vyžádán posudek lékařské fakulty některé tuzemské university.“

(2) Ustanovení § 421, odst. 1 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. se mění a zní:

„Podá-li žalobce na konci přípravného vyšetřování obžalobu pro zločin nebo přečin na obviněného, jehož místo pobytu není známo nebo není v tuzemsku, doručí se obžaloba obhájci, který budiž k tomu účelu ustanoven“.

(3) Ustanovení § 518, odst. 9 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 se mění a zní:

„Proti tomuto rozsudku možno podati odvolání jen do výměry trestu a pro porušení ustanovení zákona o řízení, které mohlo míti vliv na tento výrok“.

(4) Zákon ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění se mění a doplňuje takto:

V § 11 se připojuje další odstavec jako odstavec 3, který zní:

„K podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu (§ 16) z trestu doživotního se vyžaduje uplynutí stejné doby, jako u dočasného trestu třicetiletého.“

§ 12 zní:

„(1) O podmíněném propuštění rozhoduje komise (komise pro podmíněné propuštění z trestu) zřízená u krajského soudu, v jehož obvodě si trestanec odpykává trest. Skládá se ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.

(2) Komise se usnáší za předsednictví soudce z povolání, který je služebním pořadím starší. Rozhoduje většinou hlasů, když vyšetřila věc a vyslechla krajského prokurátora. Trestanci oznámí před tím vše, co svědčí proti jeho propuštění, aby se mohl obhájit.

(3) Členy komise určí předseda krajského soudu na dobu jednoho roku.“

§ 13 zní:

„(1) Do usnesení komise mohou si stěžovati krajský prokurátor a trestanec k ministerstvu spravedlnosti, které rozhoduje s konečnou platností. Stížnost krajského prokurátora má odkladný účinek.

(2) Byla-li žádost pravomocně zamítnuta, může být opět podána nejdříve po uplynutí jednoho roku.“

(5) Ustanovení § 16, odst. 2, zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží se mění a zní:

„(2) Dozorčí rada se skládá z komisaře jako předsedy, dvou přísedících a člena krajské prokuratury, v jejímž obvodě je příslušná polepšovna.“

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

(1) Občanské věci právní, v kterých nebylo do dne počátku účinnosti tohoto zákona skončeno řízení v první stolici, postupují se, je-li toho třeba, bez návrhu stran soudu příslušnému podle tohoto zákona. Další řízení, zejména také přípustnost opravných prostředků, se řídí ustanoveními tohoto zákona.

(2) V občanských věcech právních, v kterých bylo už rozhodnuto krajským soudem nebo zemským (hlavním) soudem jako soudem první stolice před účinností tohoto zákona, rozhodne o opravném prostředku s konečnou platností krajský soud v sídle zemského soudu, který rozhodl ve věci nebo by byl podle dosavadních předpisů příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku, ve zvláštním senátě složeném ze tří soudců z povolání. O řízení před tímto zvláštním senátem platí dosavadní ustanovení o řízení odvolacím. Zruší-li se rozhodnutí, přikáže se věc k novému rozhodnutí nebo k novému jednání a rozhodnutí soudu, který je příslušný v první stolici podle tohoto zákona. Další řízení, zejména také přípustnost opravných prostředků se řídí ustanoveními tohoto zákona.

(3) V občanských věcech právních, v kterých bylo už rozhodnuto v druhé stolici před účinností tohoto zákona, rozhoduje o opravném prostředku podaném do rozhodnutí zemského (hlavního) soudu nejvyšší soud v dosavadním složení a podle dosavadních předpisů; jde-li však o rozhodnutí krajského soudu, rozhoduje o opravném prostředku zvláštní senát krajského soudu uvedený v odstavci 2. Zruší-li se rozhodnutí, přikáže se věc k novému rozhodnutí nebo k novému jednání a rozhodnutí soudu příslušnému v druhé stolici podle tohoto zákona. Pro další řízení platí ustanovení tohoto zákona.

(4) Žaloba pro zmatečnost a o obnovu a návrh na obnovu v řízení nesporném do rozhodnutí, vydaného podle dosavadních předpisů krajským soudem v první stolici, se podávají u soudu příslušného v první stolici podle tohoto zákona. Jde-li o rozhodnutí vydané krajským nebo zemským (hlavním) soudem v druhé stolici, třeba žalobu pro zmatečnost a obnovu (návrh) podat u soudu příslušného ve věci rozhodovat v druhé stolici podle tohoto zákona. U téhož soudu se podává žaloba (návrh), směřuje-li proti rozhodnutí nejvyššího soudu vydanému v druhé nebo třetí stolici nebo proti rozhodnutí hlavního soudu vydanému v třetí stolici.

(5) Bylo-li by podle dosavadních předpisů podat žalobu (návrh) u některého zrušeného soudu nebo u soudu, který podle ustanovení tohoto zákona není již pro věc samu příslušný, podává se žaloba (návrh) u soudu, který je nebo by byl ve věci samé příslušný podle tohoto zákona. Je-li v těchto případech pochybné, který soud je místně příslušný, užije se předpisů o obecné příslušnosti.

Působnost ve věcech justiční správy náležející podle dosavadních právních předpisů zemským (hlavním) soudům a jejich předsedům a zemským (hlavním) státním zastupitelstvím a jejich přednostům a působnost uvedená v čl. XIII zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí do účinnosti zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy, přechází s výjimkou věcí uvedených v dalších ustanoveních na předsedy krajských soudů, po případě na krajské prokurátory.

Věci národního pojištění (veřejnoprávního sociálního pojištění), v kterých řízení nebylo ještě skončeno před účinností tohoto zákona, postupují soudy a úřady dosud příslušné soudům příslušným podle tohoto zákona. O dalším řízení platí ustanovení tohoto zákona.

(1) Věci soudní správy, které v den počátku účinnosti tohoto zákona nebudou vyřízeny dosud příslušnými soudy, po případě úřady, budou vyřízeny soudem, po případě úřadem příslušným podle tohoto zákona.

(2) O opravných prostředcích do rozhodnutí krajských soudů (státních zastupitelství) vydaných v oboru správní působnosti před účinností tohoto zákona rozhodne ministerstvo spravedlnosti.

(3) O opravných prostředcích do rozhodnutí zemských (hlavních) soudů a zemských (hlavních) státních zastupitelství vydaných v oboru správní působnosti před účinností tohoto zákona rozhodne soud nebo úřad příslušný podle dosavadních předpisů.

(1) Soudce a konceptní úředníky, ustanovené na služebních místech u soudů (úřadů veřejné žaloby), které se tímto zákonem zrušují, přeloží ministr spravedlnosti na služební místa u jiných soudů (úřadů veřejné žaloby). Pokud by s tímto přeložením bylo spojeno přeřadění do nižší stupnice funkčního služného nebo na služební místo systemisované v druhé skupině služebních míst soudcovských, určí se přeloženému zaměstnanci služné podle § 51, odst. 1 platového zákona. Ustanovení předcházející věty platí obdobně i pro jiná překládání soudců (konceptních úředníků úřadů veřejné žaloby) nutná k provedení tohoto zákona.

(2) Zaměstnanci, ustanovení na služebních místech systemisovaných u účtáren zemských soudů, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona zaměstnanci v osobním stavu účtárny ministerstva spravedlnosti beze změny dosavadní služební hodnosti a platového zařadění. Systemisace služebních míst účetních úředníků ministerstva spravedlnosti se doplňuje služebními místy, propůjčenými těmto zaměstnancům před účinností tohoto zákona.

(3) Ostatní zaměstnance ustanovené na služebních místech systemisovaných u zemských (hlavních) soudů převede ministr spravedlnosti k jiným soudům, po případě justičním úřadům. Není-li pro ně volných systemisovaných míst, budou tito zaměstnanci vedeni nad systemisovaný stav a zařadí se na systemisovaná služební místa, jakmile se tato uvolní.

Až do dne, kdy nabudou účinnosti ustanovení části I a II tohoto zákona, platí pro příslušnost soudů a úřadů ve věcech národního pojištění přechodně toto:

1. O žalobách do výměrů, jimiž bylo rozhodnuto o dávkách nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění nebo podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění, rozhodují rozhodčí soudy, zřízené podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „rozhodčí soudy“). Místně příslušný je soud v sídle okresní národní pojišťovny, jež vydala výměr, nebo podle volby žalobcovy soud, v jehož obvodě žalobce bydlí.

2. O žalobách do výměrů, jimiž bylo rozhodnuto o dávkách důchodového pojištění podle zák. č. 99/1948 Sb. nebo podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním pojištění důchodovém a úrazovém, rozhodují pojišťovací soudy, zřízené podle zákona č. 221/1924 Sb. (dále jen „pojišťovací soudy“). Místně příslušný je pojišťovací soud, v jehož obvodě žalobce bydlí.

3. Pojišťovací soudy jsou příslušné rozhodovat ve sporech mezi nositelem pojištění a zdravotními ústavy (zařízeními), vzniklých při provádění dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nebo při provádění ustanovení §§ 198 a 199 zák. č. 99/1948 Sb. Místně příslušný je pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalované strany. Je-li žalována Ústřední národní pojišťovna a spadá-li věc výlučně do působnosti některé její územní organisační složky nebo týká-li se jí výlučně, může býti žalována také u soudu, v jehož obvodě je sídlo územní organisační složky.

4. Pokud se výměry vydanými pojišťovnou (ústřednou nebo územní organisační složkou Ústřední národní pojišťovny) při provádění zákona o národním pojištění nebo dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nerozhoduje o dávkách z pojištění (č. 1 a 2), rozhodují o stížnostech (odvoláních, námitkách) do těchto výměrů okresní národní výbory. Místně příslušný je okresní národní výbor, v jehož obvodě má sídlo pojišťovna (ústředna nebo územní organisační složka Ústřední národní pojišťovny), jejímuž výměru se odporuje.

5. Žalobu podle č. 1 a 2 je podati do 60 dnů a stížnost podle č. 4 do 30 dnů ode dne doručení výměru, žalobu podle č. 3 do 60 dnů ode dne, kdy se strana dověděla o tom, že nárok vznikl nebo že se stal sporným. Žaloba a stížnost podle č. 1 a 4 se podává u okresní národní pojišťovny, která napadený výměr vydala, žaloba podle č. 2 u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodě žalobce bydlí. Byla-li žaloba (stížnost) podána v stanovené lhůtě u jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny, pokládá se za včas podanou. Žaloba podle č. 3 se podává přímo u příslušného soudu. Žaloba (stížnost) se podává písemně ve dvojím vyhotovení, lze ji však podati též ústně do protokolu. Výměr se k žalobě (stížnosti) připojuje.

6. V řízení před rozhodčími soudy a pojišťovacími soudy obou stolic se postupuje podle zákona č. 221/1924 Sb. a podle vládního nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 213 Sb., kterým se vydávají podrobné předpisy o službě u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, soudů pojišťovacích a vrchního pojišťovacího soudu a upravuje se jejich jednací řád; v řízení o stížnostech (odvoláních, námitkách), uvedených v č. 4 se postupuje podle předpisů o řízení správním. Do rozhodnutí okresního národního výboru je přípustné odvolání k zemskému národnímu výboru, na Slovensku k pověřenectvu sociální péče.

7. Ministr sociální péče může na návrh jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací doplniti počet přísedících soudů uvedených v č. 1 a 2 tak, aby v nich byly zastoupeny všechny skupiny pojištěnců Ústřední národní pojišťovny podle povolání.

8. Ustanovení č. 1 až 7 platí pro spory a řízení zahájené po 30. září 1948 a pravomocně neskončené do dne vyhlášení tohoto zákona. Spory a řízení zahájené po 30. září 1948 u soudů a úřadů nepříslušných podle těchto ustanovení a neskončené do dne vyhlášení tohoto zákona, postoupí se v tom stavu, v jakém jsou v tento den, soudům a úřadům příslušným podle č. 1 až 4.

Spory a řízení zahájené do 30. září 1948 dokončí soudy a úřady příslušné podle dosavadních předpisů (§ 253 zákona č. 99/1948 Sb.).

(1) Nedotčeny zůstávají předpisy civilních soudních řádů o příslušnosti soudu pro žalobu pro zmatečnost a pro žalobu o obnovu a předpisy restitučního zákona o soudní příslušnosti.

(2) Nedotčeno zůstává též ustanovení § 1 zákona ze dne 1. prosince 1948, č. 273 Sb., o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy.

Zrušují se:

1. zemské (hlavní) soudy a zemská (hlavní) státní zastupitelství;

2. okresní soud obchodní a krajský soud obchodní v Praze;

3. pracovní soudy (zvláštní oddělení okresních soudů pro pracovní spory);

4. rozhodčí soudy veřejnoprávního sociálního pojištění a pojišťovací soudy;

5. hornické rozhodčí soudy a vrchní hornický soud rozhodčí.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona. Zrušují se jmenovitě:

1. ustanovení §§ 22 a 23 zák. čl. XXXIII/1871;

10. ustanovení §§ 21, 22 a 82, odst. 1, § 83, odst. 2, věta druhá zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění novel;

11. ustanovení § 25, odst. 2 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů (zákon o soudní organisaci);

12. ustanovení §§ 7 až 14, §§ 17, 18, 23 a 25 uvoz. zák. k trestnímu řádu zák. čl. XXXIII/1896;

13. ustanovení § 2, odst. 2, § 17, odst. 4, §§ 28, 29, 34, odst. 2, §§ 37, 42, 56, odst. 1, §§ 69, 75, 103, 107, 110 až 112, §§ 115, 123 a 124, odst. 8, § 145, odst. 5, § 146, odst. 3, § 158, odst. 1 až 3, § 160, odst. 4, §§ 162 až 168, § 215, odst. 2, § 238, odst. 3 až 5, § 285, odst. 2, § 286, odst. 2, § 335, odst. 4, § 378, odst. 2, §§ 381 až 423, odst. 1 až 5 a 7, §§ 424 a 425, odst. 3, §§ 426 až 442, § 476, odst. 4, §§ 521 až 560 a § 564 trestního řádu zák. čl XXXIII/1896;

14. ustanovení §§ 1 až 4, §§ 22, 54, 55 a 65, odst. 2, §§ 95 a 399, odst. 2 a 3, §§ 515, 520 až 547, §§ 551, 583 až 587 zák. čl. I/1911 ve znění novel;

15. ustanovení §§ 29 až 36 porotní novely zák. čl. XXXIII/1914;

16. ustanovení §§ 5 a 6 zákona ze dne 21. března 1918, č. 109 ř. z., o odškodnění osob neprávem odsouzených;

17. ustanovení § 6 zákona ze dne 18. srpna 1918, č. 318 ř. z., o odškodnění za vyšetřovací vazbu;

18. ustanovení §§ 4 a 5 zákona ze dne 11. prosince 1923, č. 8 Sb. z roku 1924, o trestním řízení konaném podle trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 proti nepřítomným osobám;

19. zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb., o hornických soudech rozhodčích;

2. zákon ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., jimž se upravuje právo stran žalovati pro porušení práva způsobená soudcovskými úředníky při vykonávání jejich úřadu;

20. vládní nařízení ze dne 26. ledna 1925, č. 18 Sb., kterým se provádí zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb., o hornických soudech rozhodčích;

21. ustanovení čl. II, §§ 1 a 2 zák. č. 107/1927 Sb.;

22. ustanovení čl. XV, odst. 2 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;

23. ustanovení §§ 10 až 14 zákona ze dne 21. března 1929, č. 31 Sb., kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády;

24. ustanovení čl. V, odst. 1, věta první a druhá zákona ze dne 8. července 1930, č. 130 Sb., kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;

25. ustanovení §§ 28 až 36, §§ 44, 47 a § 70 zákona ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží;

26. ustanovení § 3, odst. 1 a 2 a §§ 45, 46 a 47 zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného;

27. zákon ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech), ve znění novel;

28. zákon ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb., o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech;

29. ustanovení čl. V, č. 1 zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném;

3. ustanovení čl. VII. uvoz. zák. k trestnímu řádu č. 119/1873 ř. z.;

30. zákon ze dne 12. června 1940, č. 146 Sl. z., o vydávání trestních příkazů v řízení před okresními soudy;

31. ustanovení §§ 2, 18 a 82 zákona ze dne 12. června 1942, č. 112 Sl. z., o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy;

32. ustanovení čl. XIII, odst. 2 zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí v účinnost zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy;

33. zákon ze dne 8. října 1942, č. 209 Sl. z., o přenesení působnosti hlavního horního rozhodčího soudu na hlavní soud v Bratislavě;

34. použivatelnost vládního nařízení ze dne 16. prosince 1943, č. 41 Sb. z roku 1944, o přenesení některých správních úkolů v justičním oboru;

35. ustanovení §§ 14 až 23, § 26, odst. 2 až 4, §§ 27 až 29 a §§ 36 až 38 nařízení Slovenské národní rady ze dne 6. června 1945, č. 53 Sb. n. SNR, o úpravě některých hmotně-právních otázek souvisících s obnovením československého právního pořádku a o novelisaci některých ustanovení trestního práva procesního;

36. ustanovení čl. III a IV dekretu presidenta republiky ze dne 8. srpna 1945, č. 62 Sb., o úlevách v trestním řízení soudním;

37. dekret presidenta republiky ze dne 26. října 1945, č. 112 Sb., o správě soudních věznic a trestních ústavů;

38. ustanovení §§ 1 až 87 a §§ 91 a 92 zákona ze dne 10. prosince 1946, č. 232 Sb., o porotních soudech;

39. ustanovení § 1, odst. 1 a §§ 3 a 47, odst. 1 vládního nařízení ze dne 17. prosince 1946, č. 3 Sb. z r. 1947, kterým se upravují některé otázky organisace a služební a platové poměry sboru uniformované vězeňské stráže;

4. ustanovení §§ 8 až 13, §§ 15, 16, 32, 33, odst. 2, § 41, odst. 2, odst. 2, §§ 48, 49, 52, odst. 2, §§ 62, 63, 68, odst. 2, věta druhá, § 89, odst. 2 a 3, § 92, odst. 3, §§ 94, 95 a 108, odst. 2, §§ 114, 126, odst. 3 až 5, §§ 189, 192 až 195, § 196, věta druhá, §§ 207 až 219, §§ 227, 261, 280 až 296, §§ 362, 363, č. 4, §§ 384, 405, odst. 1, § 427, odst. 3, §§ 447 až 481 a § 485 trestního řádu č. 119/1873 ř. z.;

40. ustanovení čl. I zákona ze dne 12. června 1947, č. 105 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organisaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních;

41. ustanovení § 9 vládního nařízení ze dne 17. června 1947, č. 121 Sb., o znalečném v trestním řízení soudním;

42. ustanovení § 19 zák. č. 98/1948 Sb.;

43. ustanovení §§ 228 až 240 zák. č. 99/1948 Sb.;

44. ustanovení § 67, odst. 2 a 3 zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.

5. zákon ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. z. z roku 1878, kterým se doplňují a mění ustanovení trestního řádu o zmatečních stížnostech;

6. ustanovení §§ 28, 36 a 39 zák. čl. V/1878;

7. ustanovení čl. XIV zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z., jímž se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění novel;

8. ustanovení §§ 1 až 7, § 7a, §§ 8, 10, 23, 30, 31, 40 a 42, odst. 2 až 4, § 45, odst. 2, § 46, odst. 3, §§ 49 až 53, §§ 61 až 64, § 68, §§ 70 až 73, §§ 79 a 111, odst. 1 a 2, §§ 118 a 120 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění novel;

9. ustanovení § 27, odst. 1 a 2, § 29, odst. 1, § 482, §§ 502 až 513, §§ 519 a 527, odst. 2, §§ 528 a 575, odst. 3, §§ 600 až 602 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní), ve znění novel;

(1) Ministr spravedlnosti může nařízením vydat předpisy, souvisící s provedením tohoto zákona. Zejména může nařízením upraviti jednací řád pro soudy.

(2) Ministr spravedlnosti po dohodě s ministrem financí určí, které okresní soudy na Slovensku vykonávají soudní moc jako trestní soudy důchodkové.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. února 1949, pokud jeho jednotlivá ustanovení nenabyla podle § 144, odst. 2 účinnosti již dříve.

(2) Dnem 1. ledna 1949 nabývá účinnosti ustanovení § 128, odst. 1; dnem vyhlášení tohoto zákona nabývá účinnost ustanovení § 139 a ustanovení § 142, čís. 9 o zrušení § 575, odst. 3 c. ř. s.

(3) Zákon provede ministr spravedlnosti.

(1) Při sestavování senátů je hledět k tomu, aby soudcové z lidu byli podle možnosti z téhož nebo blízkého oboru práce, k němuž patří strany (účastníci), nebo jehož se týká projednávaná věc.

(2) Jde-li o spory pracovní nebo o věc národního pojištění, musí být aspoň jeden ze soudců z lidu členem jednotné odborové organisace.

(3) V trestním řízení proti mladistvým musí mít členové senátu vychovatelské zkušenosti a alespoň dva členové senátu krajského soudu musí být též znalí sociální péče o mládež.

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

(1) V trestním řízení zahájeném před účinností tohoto zákona pokračuje okresní soud podle tohoto zákona.

(2) Byl-li však v řízení zahájeném před účinností tohoto zákona již vynesen rozsudek v první stolici, skončí se řízení podle dosavadních předpisů; pokud však podle dosavadních předpisů náleželo rozhodovat o opravném prostředku zemskému (hlavnímu) soudu, koná řízení a rozhoduje krajský soud zřízený v dosavadním sídle onoho soudu v tříčlenném senátu bez účasti soudců z lidu. Bude-li rozsudek zrušen a věc vrácena soudu první stolice k novému projednání, pokračuje v řízení okresní soud podle ustanovení tohoto zákona.

(3) Skončilo-li se řízení zahájené před účinností tohoto zákona pravomocným odsouzením obžalovaného, činí rozhodnutí a opatření stran výkonu trestu náležející podle dosavadních předpisů krajskému soudu, okresní soud v sídle krajského soudu, který ve věci rozhodl v první stolici; jemu přísluší také nařídit výkon trestu podmíněně odloženého.