Zákon č. 42/1980 Sb.

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Ústřední orgány při výkonu působnosti podle tohoto zákona navzájem spolupracují tak, aby bylo zabezpečeno provádění státní hospodářské politiky a byly chráněny obchodně politické zájmy Československé socialistické republiky v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodněprávních vztahů Československé socialistické republiky.

Tento zákon upravuje

organizování, řízení a kontrolu zahraničně hospodářské činnosti a vymezuje její formy,

zřizování obchodních zastupitelství zahraničních osob na území Československé socialistické republiky,

zřizování organizačních složek československých právnických osob v zahraničí,

postavení obchodních a průmyslových komor na území Československé socialistické republiky a jejich úkoly,

neobchodní vývoz a dovoz,

ochranu obchodně politických zájmů Československé socialistické republiky a

vymezuje působnost ústředních orgánů v této oblasti.

Pro účely tohoto zákona

a) československými osobami se rozumějí právnické osoby mající sídlo a fyzické osoby mající bydliště na území Československé socialistické republiky; zahraničními osobami se rozumějí ostatní právnické a fyzické osoby;

b) službou se rozumí plnění závazku, jehož předmětem je hospodářská činnost poskytovaná za úplatu; službou není činnost poskytovaná na základě pracovněprávního vztahu;

Podniky zahraničního obchodu

(1) Podnik zahraničního obchodu je právnickou osobou zřízenou k provádění zahraničně obchodní činnosti, která odpovídá za porušení svých závazků a ostatních povinností svým vlastním majetkem.

(2) Podnik zahraničního obchodu neručí za závazky státu, ani za závazky jiných právnických osob, a stát a jiné právnické osoby neručí za závazky podniku zahraničního obchodu; tím není dotčeno ručení vzniklé v souladu s příslušnými předpisy.

(3) Podniky zahraničního obchodu zakládá po projednání s příslušným národním výborem federální ministerstvo zahraničního obchodu. Při určení i jiné než zahraničně obchodní činnosti jako části základního předmětu podnikání podniku zahraničního obchodu vyžádá si federální ministerstvo zahraničního obchodu souhlas příslušného orgánu státní správy s touto částí předmětu podnikání, pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují. Zakládací listina podniku zahraničního obchodu obsahuje zejména jeho název, sídlo, identifikační číslo osoby, den založení, vymezení základního předmětu podnikání a výši základního jmění. Založení podniku zahraničního obchodu se zapisuje do podnikového rejstříku. Způsobilost podniku zahraničního obchodu nabývat práv a zavazovat se vzniká dnem zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podniku do podnikového rejstříku podává federální ministerstvo zahraničního obchodu, které k takovému návrhu připojí

a) zakládací listinu,

b) souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem podnikání, pokud zvláštní předpis takový souhlas vyžaduje.

(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu vykonává vůči podniku zahraničního obchodu funkci orgánu hospodářského řízení za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem a v tomto postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost podniku.

(1) Stát vytváří podmínky pro podnikatelskou činnost podniku zahraničního obchodu a tuto činnost reguluje především právními předpisy.

(2) Činnost a územní působnost podniku lze omezovat nebo do ní zasahovat za podmínek a způsobem stanoveným zákonem.

(1) V čele podniku zahraničního obchodu je generální ředitel, který jako jediný vedoucí řídí činnost podniku, je za ní a její výsledky odpovědný federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu; jako statutární orgán jedná jménem podniku. Generálního ředitele jmenuje a odvolává ministr zahraničního obchodu. Generální ředitel jmenuje a odvolává své náměstky, kteří jsou statutárními orgány podniku zahraničního obchodu. Generální ředitel a jeho náměstci se zapisují do podnikového rejstříku jako statutární orgány podniku zahraničního obchodu. Způsobilost jednat jménem podniku zahraničního obchodu nabývá generální ředitel a jeho náměstci dnem jmenování. Účinky ukončení jejich funkce vůči třetím osobám nastávají ode dne zápisu změn do podnikového rejstříku.

(2) Vnitřní organizace podniku zahraničního obchodu a organizace vnitřního řízení je ve výhradní působnosti podniku. Vnitřní organizaci podniku zahraničního obchodu upravuje organizační řád, popřípadě jiný podnikový organizační předpis. V označení vnitřní organizační jednotky podniku zahraničního obchodu nesmí být použito slovo „podnik“ nebo „organizace“. Podnik zahraničního obchodu může stanovit, které vnitřní organizační jednotky se zapíší do podnikového rejstříku jako odštěpné závody. Vedoucí odštěpného závodu se zapisuje do podnikového rejstříku a je oprávněn činit jménem podniku všechny právní úkony týkající se tohoto odštěpného závodu.

(3) Podnik zahraničního obchodu je povinen pečovat o to, aby jeho majetek byl plně, účelně a hospodárně využíván a chráněn. Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o hospodaření s majetkem podniků zahraničního obchodu.

(4) Podnik zahraničního obchodu vede předepsaným způsobem účetnictví, sestavuje roční účetní závěrku a poskytuje ji příslušným orgánům státní správy. Přezkušování roční účetní závěrky podniku zahraničního obchodu provádí odborník, případně skupina odborníků určená federálním ministerstvem zahraničního obchodu, nebo ověřovatel (auditor). Náklady spojené s přezkušováním hradí podnik.

(5) Podnik zahraničního obchodu je povinen spolupracovat ve své hospodářské a sociální činnosti s příslušnými národními výbory a podílet se na komplexním hospodářském a sociálním rozvoji jejich územních obvodů způsobem a za podmínek stanovených zákonem. Je rovněž povinen úzce spolupracovat s příslušným národním výborem při realizaci opatření k ochraně životního prostředí.

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhoduje o zrušení, rozdělení, splynutí a sloučení podniků zahraničního obchodu a o změně předmětu jejich podnikání; přitom postupuje obdobně podle ustanovení § 13 odst. 3 první a druhá věta. K opatření podle předchozí věty se vyjadřuje příslušný odborový orgán. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může též změnit jejich název, sídlo a výši základního jmění. Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky a práva přecházejí v rozsahu určeném federálním ministerstvem zahraničního obchodu na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky zahraničního obchodu. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek, práva a závazky přecházejí na přejímající podnik zahraničního obchodu. Při splynutí podniků dosavadní podniky zahraničního obchodu zanikají a jejich majetek, práva a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik zahraničního obchodu.

(2) Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniku zahraničního obchodu nebo změna jeho základního jmění nesmí být na újmu věřitelům podniku zahraničního obchodu. Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniků zahraničního obchodu nebo změna jejich základního jmění nabývají účinnosti ode dne zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podává federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(3) Není-li rozhodnuto o přechodu některého nároku rozděleného podniku zahraničního obchodu, může věřitel uplatnit svůj nárok vůči kterémukoli z podniků vzniklých rozdělením podniku zahraničního obchodu a tyto podniky jsou zavázány společně a nerozdílně.

(4) Při zrušení podniku zahraničního obchodu federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhodne o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu nebo o provedení jeho majetkové likvidace. K rozhodnutí o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu než na podnik zahraničního obchodu je nutný předchozí souhlas přejímající osoby.

(1) Účelem majetkové likvidace (dále jen „likvidace“) podniku je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.

(2) Podnik zaniká po provedené likvidaci výmazem podniku z podnikového rejstříku.

(1) Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora popř. likvidátory (dále jen „likvidátor“), kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.

(2) Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.

(1) Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.

(2) Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.

(3) Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména

a) soustředit peněžní prostředky u jednoho československého peněžního ústavu,

b) dokončit běžné záležitosti,

c) vypořádat daně a poplatky,

d) vypořádat závazky a pohledávky,

e) zpeněžit majetek podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,

f) podávat federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložená čtvrtletní a roční závěrkou.

(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.

(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky federálním ministerstvem zahraničního obchodu a po splnění daňových povinností

a) naloží s konečným zůstatkem likvidace podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,

b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,

c) oznámí skončení likvidace soudu s návrhem na výmaz podniku z podnikového rejstříku.

Likvidace podniku při jeho předlužení se řídí zvláštními předpisy.^9d)

Účelové zahraničně obchodní organizace

(1) K zajištění rozvoje a provádění zahraničně obchodní činnosti, zejména k soustředění některých odborných činností, ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky zřizuje a zrušuje účelové zahraničně obchodní organizace.

(2) Pro zřizování, převádění, slučování, rozdělování a zrušování a činnost účelových zahraničně obchodních organizací platí obdobně obecné předpisy o státních organizacích.

(1) Povolení k poskytování zahraničně hospodářských služeb uděluje, mění a odnímá v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu v oblasti

a) uskutečňování železniční, letecké, říční a říčně námořní dopravy federální ministerstvo dopravy;

b) spojů federální ministerstvo spojů;

c) silniční dopravy ministerstva vnitra republik;

d) kultury ministerstva kultury republik;

e) pojišťovnictví ministerstva financí republik v dohodě s federálním ministerstvem financí;

f) lázeňské léčby ministerstva zdravotnictví republik;

g) bankovně finanční Státní banka československá.

(2) Pro udělování, změnu a odnímání povolení k poskytování zahraničně hospodářských služeb platí obdobně ustanovení § 8 odst. 2, 3 a 4.

OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ KOMORY

ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÁ KOMORA

(1) K podpoře rozvoje československých hospodářských styků se zahraničím vyvíjí činnost Československá obchodní a průmyslová komora.

(2) Československá obchodní a průmyslová komora je právnickou osobou sdružující československé osoby, které provádějí zahraničně hospodářskou činnost nebo s ní související výrobní a jinou hospodářskou činnost.

(3) Sídlem Československé obchodní a průmyslové komory je Praha. Její oblastní orgány mohou působit v různých oblastech Československé federativní republiky podle zájmů svých členů.

Zahraničně hospodářská činnost podle tohoto zákona má tyto formy:

a) zahraničně obchodní činnost (§ 6);

b) zahraničně hospodářské služby (§ 17);

c) výrobní specializace a výrobní kooperace se zahraničím (§ 23);

d) vědeckotechnická spolupráce se zahraničím (§ 29);

e) nakládání právy k vynálezům, průmyslovým vzorům a ochranným známkám (dále jen „průmyslová práva“) a výrobně technickými poznatky ve vztahu k zahraničí (§ 33).

Zahraničně hospodářská činnost je řízena, organizována a kontrolována státem tak, aby se rozvíjela v souladu s potřebami národního hospodářství Československé socialistické republiky.

Československá obchodní a průmyslová komora při výkonu své působnosti rovněž

a) poskytuje odborné konzultace a jinou pomoc svým členům;

b) šíří znalosti o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech týkajících se hospodářských styků se zahraničím a v souvislosti s tím vydává a rozšiřuje informativní a odborné publikace;

c) vydává osvědčení týkající se skutečností důležitých v právních vztazích vznikajících při uskutečňování mezinárodního obchodu; tato osvědčení mají povahu veřejných listin.

(1) Nejvyšším orgánem Československé obchodní a průmyslové komory je valná hromada členů, která zejména přijímá stanovy Československé obchodní a průmyslové komory a stanoví hlavní směry její činnosti a výši členských příspěvků.

(2) Valná hromada je způsobilá se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(3) V době mezi zasedáními valné hromady řídí Československou obchodní a průmyslovou komoru představenstvo volené valnou hromadou na dobu pěti let.

(4) Jménem Československé obchodní a průmyslové komory jednají jako statutární orgán předseda, jednotliví místopředsedové nebo generální tajemník, kteří jsou voleni valnou hromadou.

Podrobnosti o činnosti Československé obchodní a průmyslové komory, členství, právech a povinnostech členů, o jejím hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které na návrh federálního ministerstva zahraničního obchodu schvaluje vláda Československé socialistické republiky.

ROZHODČÍ SOUD ČESKOSLOVENSKÉ OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ KOMORY

(1) Rozhodčí soud působí při Československé obchodní a průmyslové komoře jako stálý nezávislý orgán pro rozhodování sporů o majetkové nároky nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku.

(2) V čele rozhodčího soudu je předsednictvo volené představenstvem Československé obchodní a průmyslové komory na dobu tří let. Předsednictvo rozhodčího soudu je způsobilé se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(3) Předsednictvo rozhodčího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a členů. Předsednictvo volí předsedu a místopředsedy, kteří jednají jménem rozhodčího soudu.

Organizační uspořádání rozhodčího soudu a řízení před ním upravuje řád rozhodčího soudu, který na návrh předsednictva rozhodčího soudu vyhlašuje federální ministerstvo zahraničního obchodu ve Sbírce zákonů.

SPECIÁLNÍ A SMÍŠENÉ OBCHODNÍ KOMORY

(1) Československé osoby se mohou dohodnout na zřízení speciální obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví.

(2) Československé osoby se mohou dohodnout se zahraničními osobami na zřízení smíšené obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků ve vztahu k určitému státu nebo několika státům.

(3) Speciální a smíšené obchodní komory se mohou zřizovat pouze se souhlasem federálního ministerstva zahraničního obchodu.

(4) Podrobnosti o činnosti speciálních a smíšených obchodních komor podle odstavce 1 a 2, členství, právech a povinnostech členů, o jejich hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které schvaluje federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může k rozvoji hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví nebo ve vztahu k určitému státu nebo několika státům zřídit speciální nebo smíšenou obchodní komoru.

(2) Rozhodnutí o zřízení speciální nebo smíšené obchodní komory obsahuje zejména její název, sídlo, předmět činnosti a den zřízení.

(3) Organizaci speciálních a smíšených obchodních komor zřízených podle odstavce 1 upravuje statut, který vydává ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky.

Speciální a smíšené obchodní komory se zapisují do podnikového rejstříku.

(1) Zahraničně obchodní činnost zahrnuje u československých osob:

a) vývoz věcí z Československé socialistické republiky a dovoz věcí do Československé socialistické republiky za účelem prodeje nebo využití ve výrobě nebo při poskytování služeb (obchodní vývoz a dovoz);

j) provozování námořní plavby.

b) koupi zboží a jeho přímý prodej v zahraničí bez dovozu do Československé socialistické republiky;

c) poskytování služeb zahraničním osobám na území Československé socialistické republiky s výjimkou přímého uspokojování osobních potřeb fyzických osob nebo obdobných potřeb právnických osob za československou měnu;

d) poskytování služeb v zahraničí;

e) přijímání služeb od zahraničních osob s výjimkou služeb přijímaných československými fyzickými osobami k uspokojování osobních potřeb;

f) prodej zboží a poskytování služeb na území Československé socialistické republiky za devizové prostředky;

g) zprostředkovatelskou činnost vykonávanou pro československé osoby ve styku se zahraničními osobami;

h) provádění nestranné kontroly na základě smlouvy za účelem vydání kontrolního osvědčení o zboží dodávaném nebo službách poskytovaných v mezinárodním obchodě;⁴)

i) obstarávání přepravy věcí (zásilek) všemi druhy dopravních prostředků a činnosti s tím související, jestliže místo odeslání nebo místo určení nebo obě tato místa jsou mimo území Československé socialistické republiky;

(2) Zahraničně obchodní činnost zahrnuje u zahraničních osob:

a) vývoz věcí z Československé socialistické republiky a dovoz věcí do Československé socialistické republiky za účelem prodeje nebo využití při výrobě nebo při poskytování služeb (obchodní vývoz a dovoz);

b) poskytování služeb na území Československé socialistické republiky;

c) prodej zboží na území Československé socialistické republiky, pokud se neuskutečňuje pouze mezi zahraničními osobami;

d) provádění nestranné kontroly na základě smlouvy na území Československé socialistické republiky za účelem vydání kontrolního osvědčení.⁴)

(3) Zahraničně obchodní činností je též jednání o uzavření smluv týkajících se činností uvedených v odstavcích 1 a 2, jakož i propagace těchto činností československými právnickými osobami v zahraničí a zahraničními osobami na území Československé socialistické republiky.

(4) Zahraničně obchodní činností je též činnost uvedená v odstavci 1 a 3, prováděná

a) Československým filmem a Československou televizí;

b) Československou tiskovou kanceláří s výjimkou obstarávání a dodávání zpravodajského materiálu na základě smluv.⁵)

(5) Zahraničně obchodní činnost nezahrnuje:

a) dovoz a vývoz hodnot a obchod devizovými prostředky upravený předpisy o devizovém hospodářství⁶) s výjimkou zlata, určeného pro výrobní spotřebu nebo technické účely;

b) činnost uskutečňovanou Státní bankou československou na základě zvláštního zákona⁷) a peněžními ústavy a organizacemi, které Státní banka československá pověřila plněním některých úkolů jí zákonem vyhrazených;

c) poskytování a přijímání právní pomoci v oblasti advokacie;⁸)

d) činnost znalců a tlumočníků uskutečňovanou podle zvláštního zákona.⁹)

(1) Zahraničně obchodní činnost mohou provádět pouze

a) podniky zahraničního obchodu (§ 13) v mezích určeného předmětu podnikání;

b) jiné československé právnické osoby a zahraniční osoby na základě a v mezích uděleného povolení, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

(2) Povolení k zahraničně obchodní činnosti se nevyžaduje

a) u zahraničních osob k jednání o uzavření smluv s podniky zahraničního obchodu a s československými právnickými osobami, majícími povolení k zahraničně obchodní činnosti, a k plnění těchto smluv;

b) v dalších případech, kdy z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat provádění zahraničně obchodní činnosti na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 9.

(1) Povolení k zahraničně obchodní činnosti uděluje, mění a odnímá federální ministerstvo zahraničního obchodu po projednání s příslušnými ústředními orgány.

(2) Při udělování povolení k zahraničně obchodní činnosti se přihlíží zejména k tomu, aby byly zabezpečeny co nejvýhodnější formy zapojení národního hospodářství Československé socialistické republiky do mezinárodní dělby práce.

(3) Povolení k zahraničně obchodní činnosti může být uděleno, jestliže jsou zajištěny předpoklady pro její řádné provádění.

(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu po projednání s příslušnými ústředními orgány změní nebo odejme povolení, jestliže československá právnická osoba nebo zahraniční osoba, kterým bylo povolení uděleno, porušuje povinnosti stanovené pro provádění zahraničně obchodní činnosti nebo nejsou-li nadále zajištěny předpoklady pro řádné provádění zahraničně obchodní činnosti. Federální ministerstvo zahraničního obchodu po projednání s příslušnými ústředními orgány může též odejmout povolení, jestliže se změnily okolnosti rozhodné pro jeho udělení podle odstavce 2.

(5) Udělení povolení k zahraničně obchodní činnosti, jeho změna a odnětí se zapisují u československých právnických osob zapsaných v podnikovém rejstříku do tohoto rejstříku.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o udělování, změně a odnímání povolení k zahraničně obchodní činnosti a o tom, které zahraničně obchodní činnosti, za jakých podmínek a v jakém rozsahu mohou být prováděny bez tohoto povolení.

Podniky zahraničního obchodu

Účelové zahraničně obchodní organizace

Řízení a kontrola zahraničně hospodářských služeb

VÝROBNÍ SPECIALIZACE A VÝROBNÍ KOOPERACE SE ZAHRANIČÍM

VĚDECKOTECHNICKÁ SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM

(1) Vědeckotechnickou spoluprací se zahraničím podle tohoto zákona je spolupráce mezi československými právnickými osobami a zahraničními osobami při výzkumu nebo vývoji v oblasti vědy a techniky, zejména společné řešení výzkumných nebo vývojových úkolů nebo vzájemná výměna vědeckých nebo technických poznatků s výjimkou činností uvedených v hlavách 2 až 4 a 6.

(2) Vědeckotechnická spolupráce se zahraničím se uskutečňuje zejména za účelem zabezpečení řešení úkolů zařazených do státního plánu rozvoje vědy a techniky.

Ústřední orgány řídí a kontrolují vědeckotechnickou spolupráci se zahraničím uskutečňovanou právnickými osobami jimi řízenými.

(1) Nakládání průmyslovými právy a výrobně technickými poznatky ve vztahu k zahraničí se může uskutečnit pouze na základě smlouvy (dále jen „licenční smlouva“).

(2) Licenční smlouvu může uzavřít, změnit nebo zrušit československá právnická osoba, která je socialistickou organizací, pouze na základě a v mezích povolení uděleného řídícím ústředním orgánem, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

(3) Ostatní československé právnické osoby a československé fyzické osoby mohou licenční smlouvu uzavřít, změnit nebo zrušit pouze na základě a v mezích povolení uděleného federálním ministerstvem pro technický a investiční rozvoj.

(4) Povolení se nevyžaduje,

a) jestliže k převodu nebo využití práv k vynálezům nebo výrobně technických poznatků dochází v rámci smlouvy o výrobní specializaci nebo výrobní kooperaci se zahraničím, jejíž uzavření bylo povoleno podle § 26;

b) v dalších případech, kdy z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat uzavření licenční smlouvy na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 36.

Povolení k uzavření, změně nebo zrušení licenční smlouvy uděluje, mění a odnímá ústřední orgán, který řídí československou právnickou osobu, jež má licenční smlouvu uzavřít, se souhlasem federálního ministerstva zahraničního obchodu a věcně příslušného ústředního orgánu státní správy, neřídí-li tuto československou právnickou osobu, a federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, pokud nejde o licenční smlouvy, k nimž uděluje povolení (§ 34 odst. 3).

Federální ministerstvo zahraničního obchodu spolu s federálním ministerstvem pro technický a investiční rozvoj upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o udělování, změně a odnímání povolení k uzavírání, změně a zrušování licenčních smluv, o tom, kdy se povolení nevyžaduje nebo kdy se k jeho udělení nevyžaduje souhlas federálního ministerstva zahraničního obchodu, a o postupu při přípravě a uzavírání licenčních smluv.

NEOBCHODNÍ VÝVOZ A DOVOZ

Neobchodním vývozem a dovozem je vývoz a dovoz věcí mimo rámec zahraničně obchodní činnosti.

(1) Vyžaduje-li to ochrana zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky nebo jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, může se neobchodní vývoz nebo dovoz určitých věcí zakázat nebo vázat na udělení povolení.

(2) Na rozhodování o přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu se vztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád) s těmito odchylkami:

a) podání, kterým se zahajuje řízení, lze učinit i ústně;

b) rozhodnutí o tom, že se neobchodní vývoz nebo dovoz připouští, nemusí mít písemnou formu.

(3) O přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu rozhodují orgány celní správy.

(1) Povolení zřídit obchodní zastupitelství uděluje, mění a odnímá v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a federálním ministerstvem financí v oblasti

a) uskutečňování mezinárodní železniční, letecké, říční, říčně námořní a silniční dopravy federální ministerstvo dopravy, v oblasti silniční dopravy též v dohodě s ministerstvem vnitra republiky, na jejímž území má obchodní zastupitelství vyvíjet činnost;

b) bankovně finanční Státní banka československá.

(2) Povolení zřídit obchodní zastupitelství v oblasti pojišťovnictví uděluje, mění a odnímá federální ministerstvo financí v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a s ministerstvem financí republiky, na jejímž území má obchodní zastupitelství vyvíjet činnost.

(3) Povolení zřídit obchodní zastupitelství v ostatních oblastech uděluje, mění a odnímá federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí.

(4) Při udělování povolení zřídit obchodní zastupitelství se přihlíží zejména k tomu, aby byly zabezpečeny rozvoj a ochrana zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí, federálním ministerstvem dopravy a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem způsob a rozsah činnosti obchodních zastupitelství a podrobnosti o udělování, změně a odnímání povolení a o tom, kdy se povolení nevyžaduje.

OCHRANA OBCHODNĚ POLITICKÝCH ZÁJMŮ

(1) Československá právnická osoba může zřídit svou organizační složku v zahraničí k provádění hospodářské činnosti nebo k její podpoře jen na základě a v mezích uděleného povolení, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

(2) Povolení se nevyžaduje, jestliže z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat zřízení organizační složky československé právnické osoby v zahraničí na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 42.

ŘÍZENÍ ZAHRANIČNÍ OBCHODNÍ POLITIKY

Federální ministerstvo zahraničního obchodu

a) navrhuje vládě Československé socialistické republiky zásady jednotné zahraniční obchodní politiky;

b) provádí jednotnou zahraniční obchodní politiku ve styku s příslušnými orgány jiných států;

c) řídí a kontroluje provádění jednotné zahraniční obchodní politiky v souvislosti s činnostmi upravenými tímto zákonem a i v ostatních oblastech hospodářských styků se zahraničím; k tomu účelu vydává předpisy a činí potřebná opatření.

(1) Podniky zahraničního obchodu zřízené podle dosavadních předpisů se považují za podniky zahraničního obchodu podle tohoto zákona.

(2) Oprávnění nebo povolení k zahraničně hospodářské činnosti, k neobchodním vývozům a dovozům a ke zřízení organizačních složek československých právnických osob v zahraničí udělená podle dosavadních předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1980.

ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÁ KOMORA

ROZHODČÍ SOUD ČESKOSLOVENSKÉ OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ KOMORY

NEOBCHODNÍ VÝVOZ A DOVOZ

OCHRANA OBCHODNĚ POLITICKÝCH ZÁJMŮ

PREVENTIVNÍ KONTROLA VYVÁŽENÉHO A DOVÁŽENÉHO ZBOŽÍ

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je oprávněno kontrolovat jakost a množství vyváženého a dováženého zboží nebo k provádění této kontroly zřídit právnickou osobu nebo prováděním této kontroly pověřit právnickou osobu, kterou řídí (kontrolní organizace).

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je oprávněno

a) po projednání s příslušnými orgány stanovit povinnost československé právnické osoby dodávající zboží pro vývoz opatřit kontrolní osvědčení u některých druhů zboží;

b) požadovat průkaz o použití a využití dováženého zboží.

(3) Federální ministerstvo zahraničního obchodu nebo kontrolní organizace jsou oprávněny zakázat, aby vadné zboží bylo odesláno do zahraničí, nebo vázat přípustnost odeslání takového zboží na splnění stanovených podmínek.

(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o rozsahu a způsobu provádění kontroly a o vydávání kontrolních osvědčení.

(1) Československá obchodní a průmyslová komora, působící podle dosavadních předpisů je Československou obchodní a průmyslovou komorou podle tohoto zákona.

(2) Dosavadní organizační řád Československé obchodní a průmyslové komory platí do dne nabytí účinnosti stanov schválených podle § 46.

(3) Orgány Československé obchodní a průmyslové komory vykonávají své funkce až do zvolení orgánů Československé obchodní a průmyslové komory podle tohoto zákona.

(1) Rozhodčí soud Československé obchodní a průmyslové komory rozhoduje spory podle Řádu Rozhodčího soudu Československé obchodní komory vyhlášeného vyhláškou federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 47/1975 Sb., do dne nabytí účinnosti řádu rozhodčího soudu vyhlášeného podle § 48.

(2) Předsednictvo Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory vykonává své funkce až do zvolení předsednictva Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory podle tohoto zákona.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, na řízení o vydávání, změně a odnímání povolení a vydávání opatření podle tohoto zákona se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád).¹¹)

(1) Ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři, se mění tak, že se vypouštějí slova „...a v dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu i v oblasti obchodu.“.

(2) Zrušují se

a) ustanovení zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství s výjimkou ustanovení o znárodnění;

j) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 17/1967 Sb., o úpravě sběratelské výměny poštovních známek a ostatních předmětů filatelistického zájmu se zahraničím;

k) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 8/1969 Sb., o povolování při dovozu a vývozu zboží a při některých dalších činnostech v zahraničním obchodě;

l) vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 125/1975 Sb., o provádění zahraničně obchodní činnosti pro zahraniční podniky;

m) vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 58/1979 Sb., o zákazu nebo omezení vývozu některých druhů věcí v turistickém styku.

b) zákon č. 85/1972 Sb., o postupu při uzavírání smluv o hospodářské kooperaci se zahraničím;

c) § 38 odst. 2 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev;

d) § 3 zákona č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě;

e) vládní nařízení č. 11/1959 Sb., o změně působnosti v oboru dovozu a vývozu drahých kovů pro průmyslové, technické nebo spotřební účely;

f) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 103/1960 Sb., o působnosti Československé obchodní komory a její organizaci, ve znění vyhlášek ministerstva zahraničního obchodu č. 32/1961 Sb. a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 69/1978 Sb.;

g) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 121/1968 Sb., o oprávnění k zahraničně obchodní činnosti, ve znění vyhlášky ministra zahraničního obchodu č. 164/1969 Sb.;

h) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 31/1964 Sb., o řízení při vývozu, ve znění vyhlášky ministerstva zahraničního obchodu č. 4/1969 Sb.;

i) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 32/1964 Sb., o řízení při dovozu, ve znění vyhlášky ministerstva zahraničního obchodu č. 5/1969 Sb.;