Vyhláška č. 46/1966 Sb.

OBECNÁ USTANOVENÍ

ZVLÁŠTNÍ OCHRANNÁ OPATŘENÍ PROTI VZNIKU A ŠÍŘENÍ PŘENOSNÝCH NEMOCÍ

Druhy očkování a očkovací povinnost

(1) V zájmu účinného boje proti přenosným nemocem se provádí

a) pravidelné očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, neštovicím, přenosné dětské obrně a popřípadě proti dalším přenosným nemocem, které podle současných poznatků vědy stanoví hlavní hygienik Československé socialistické republiky (§ 8 až 11),

b) zvláštní očkování proti tuberkulóze, neštovicím, tetanu, břišnímu tyfu, paratyfům a tularémii (§ 12 a 13),

c) mimořádné očkování (§ 14),

d) očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny, pokud nemají potvrzení o předepsaném očkování (§ 15),

e) očkování při úrazech a poraněních (§ 16),

f) ochranné očkování osob v okolí zdroje nákazy (§ 48).

(2) Očkování uvedená v odstavci 1 jsou povinná; povinnost podrobit se očkování zahrnuje také povinnost podrobit se ve stanovené lhůtě po očkování kontrolnímu vyšetření a mimoto před očkováním proti tuberkulóze, a vyžaduje-li toho potřeba, před očkováním proti jiným přenosným nemocem ještě potřebným zkouškám. Zdravotní výchovou zajišťovanou za účinné pomoci Československého červeného kříže se občané vedou k tomu, aby se podrobili očkování uvědoměle a s dobrovolnou kázní.

Řízení a provádění očkování

(1) Očkování plánuje, organizuje, řídí a kontroluje hlavní hygienik Československé socialistické republiky a podle jeho směrnic a pokynů krajští a okresní hygienici.

(2) Očkování, kontrolní vyšetření a potřebné zkoušky provádějí zpravidla lékaři zařízení léčebně preventivní péče.

(3) Hlavní hygienik Československé socialistické republiky stanoví způsob očkování a může též upravit podle výsledků vědeckého výzkumu rozsah a lhůty očkování stanovené touto vyhláškou.

(1) Základní očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provádí u dítěte v době od započatého devátého týdne života tak, aby poslední dávka mu byla dána dříve, než dosáhne prvního roku života; očkuje se zpravidla smíšenou očkovací látkou.

(2) Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede v kalendářním roce, v němž dítě dosáhne třetího roku života, a pak v prvním roce povinné školní docházky.

(3) Další přeočkování proti záškrtu a tetanu se provede ve třetím roce povinné školní docházky a proti tetanu pak ještě v posledním roce povinné školní docházky.

(1) Základní očkování proti neštovicím se provede v době od dokončeného šestého do dokončeného jedenáctého měsíce života.

(2) Přeočkování se provede v druhém a sedmém roce povinné školní docházky.

U osob, které jsou při své povinné činnosti vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou, neštovicemi, tetanem, břišním tyfem, paratyfy nebo tularémií, se provede přeočkování, popřípadě zahájí nebo provede základní očkování proti těmto nemocem před započetím takové činnosti. Přeočkování těchto osob se provede proti tetanu v pětiletých lhůtách, proti neštovicím a tularémii ve tříletých lhůtách, proti břišnímu tyfu a paratyfům zpravidla ve dvouletých lhůtách; přeočkování proti tuberkulóze se provede, ukáže-li se toho potřeba.

Mimořádné očkování

Vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li to jiné důležité zdravotní zájmy, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik nařídit mimořádné očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo určité skupiny. Mimořádné očkování určitých skupin obyvatelstva proti některým přenosným nemocem může hlavní hygienik Československé socialistické republiky nařídit také v případech, kdy současný stav vědy nedává předpoklady k zavedení pravidelného očkování.

Očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny

(1) Podle mezinárodních zdravotnických předpisů*) musí být českoslovenští státní příslušníci cestující do některých států a osoby přicházející z některých států do Československé socialistické republiky očkováni proti určitým karanténním nemocem**).

(2) Českoslovenští státní příslušníci jsou povinni dát se před cestou, před níž musí být očkováni podle odstavce 1, včas klinicky vyšetřit a očkovat nejen proti karanténním nemocem, ale podle potřeby i proti jiným přenosným nemocem, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky.

(3) Cestující ze států, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky, jsou povinni předložit zdravotnické službě v pohraničních přechodech, popřípadě jiným pohraničním orgánům k tomu pověřeným mezinárodní osvědčení o očkování proti neštovicím, popřípadě proti choleře. Nemohou-li cestující předložit osvědčení o očkování, musí být vyzváni, aby se dali očkovat. Po očkování jsou po inkubační dobu pod zvýšeným zdravotnickým dozorem (§ 48). Odmítnou-li očkování, může být podle epidemiologické situace buď vysloven zákaz vjezdu nebo průjezdu, nebo může být nařízena na dobu inkubace karanténa, popřípadě ve výjimečných případech zvýšený zdravotnický dozor.

Dodatečné očkování

Osoby, které již vykonávají činnost uvedenou v § 12 a 13 a nebyly očkovány podle dosavadních předpisů, podrobí se očkování podle časového rozvrhu, který stanoví okresní hygienik.

Evidenční podklady pro očkování

(1) Evidenční podklady pro provádění očkování proti přenosným nemocem zajišťují příslušná zdravotnická zařízení především z vlastních materiálů, z materiálů jiných zdravotnických zařízení a popřípadě z materiálů škol a závodů. K řádnému doplňování evidence mohou si zdravotnická zařízení pořizovat výpisy potřebných údajů ze statistických údajů o stěhování u okresních komisí lidové kontroly a statistiky, jakož i nahlížet do abecedních lístkových evidencí pobytu obyvatelstva vedených u místních (městských) národních výborů a opatřovat si z nich potřebné výpisy, popřípadě požádat o poskytnutí potřebných údajů orgány Veřejné bezpečnosti.

(2) Ve výjimečných, zvláštními okolnostmi odůvodněných případech dodají na požádání místní (městské) národní výbory, které vedou lístkové evidence pobytu obyvatelstva, okresnímu hygienikovi úplné seznamy očkovanců podle věkových skupin.

(1) Pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 musí se podrobovat dalším preventivním lékařským prohlídkám ve lhůtách stanovených orgány hygienické služby.

(2) Mimo preventivní lékařské prohlídky jsou pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 povinni podrobit se neprodleně mimořádným lékařským prohlídkám,

a) jsou-li postiženi průjmovým, hnisavým nebo horečnatým onemocněním nebo přenosnou nemocí, anebo jsou-li podezřelí z onemocnění přenosnou nemocí (§ 43),

b) vyskytuje-li se na pracovišti nebo v domácnosti přenosná nemoc nebo podezření z onemocnění takovou nemocí.

(3) Pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 jsou povinni podrobit se lékařským prohlídkám i v jiných případech, než které jsou uvedeny v předcházejících odstavcích, vyžaduje-li to epidemiologická situace a nařídí-li to orgány hygienické služby.

Orgány hygienické služby mohou nařídit také preventivní lékařské prohlídky jiných osob, než které vykonávají činnost v oborech uvedených v § 23, zejména osob hromadně ubytovaných a osob, které se mají hromadně přepravovat.

Organizace je povinna

a) zabezpečit, aby práce v oborech uvedených v § 23 vykonávali pouze pracovníci, kteří mají průkaz nebo osvědčení; před vydáním průkazu (osvědčení) nesmí být práce zahájena,

b) hlásit včas obvodnímu lékaři pracovníky, kteří jsou povinni podrobit se preventivním lékařským prohlídkám, aby mohlo být zajištěno provádění těchto prohlídek,

c) zajistit vedení soupisu pracovníků, kteří jsou činni v oborech uvedených v § 23, s daty lékařských prohlídek a s vyznačením, zda šlo o prohlídky vstupní nebo mimořádné.

Osoby vylučující zárodky břišního tyfu, paratyfů nebo ostatních salmonelóz, úplavice, záškrtu, popřípadě i osoby vylučující jiné choroboplodné zárodky nebo cizopasníky, které musí být hlášeny a vedeny v evidenci podle § 52 odst. 3, musí se podrobit zvláštním opatřením nařízeným okresním hygienikem; tyto osoby jsou povinny

a) podrobit se stálému lékařskému dohledu a pravidelnému mikrobiologickému vyšetřování, jakož i léčení, a dostavit se za tím účelem do příslušného zdravotnického zařízení,

b) zachovávat hygienické zásady podle pokynů okresního hygienika nebo obvodních lékařů,

c) podrobit se karanténním opatřením v případech, kdy jim to je nařízeno, protože by jinak ohrožovaly zdraví jiných osob (§ 69 odst. 2),

d) provádět podle pokynů okresního hygienika dezinfekci výmětů a prádla,

e) hlásit předem každou změnu pracoviště a pobytu okresnímu hygienikovi příslušnému podle dosavadního bydliště; jde-li o změnu trvalého rázu, musí ji hlásit nejméně 14 dní předem,

f) hlásit při přijetí do ústavní péče, že vylučují zárodky přenosné nemoci,

g) nevykonávat, je-li to nařízeno okresním hygienikem, činnost, při níž by ohrožovaly zdraví ostatních spolupracovníků nebo osob svěřených jejich péči nebo při níž přicházejí do styku s poživatinami nebo s léčivy, anebo by jinak ohrožovaly zdraví občanů*)

Rekonvalescenti po přenosných nemocech uvedených v části I písm. A přílohy k této vyhlášce, jsou-li podezřelí, že by mohli vylučovat choroboplodné zárodky, jsou na příkaz okresního hygienika povinni podrobit se podle povahy své nemoci opatřením uvedeným v § 31.

Okresní hygienické stanice a obvodní lékaři vedou v evidenci rekonvalescenty po břišním tyfu a po paratyfech (dále jen „evidovaní rekonvalescenti“) a osoby vylučující zárodky těchto nemocí (dále jen „evidovaní bacilonosiči“) a provádějí nad nimi lékařský dohled.

Evidovaní rekonvalescenti jsou povinni podrobit se před propuštěním z ústavního léčení předepsaným závěrečným bakteriologickým vyšetřením. Evidovaný rekonvalescent, u něhož byla všechna tato vyšetření negativní (dále jen „evidovaný rekonvalescent s negativním nálezem“), smí být propuštěn z ústavního léčení. Evidovaný rekonvalescent, u něhož bylo některé ze závěrečných vyšetření pozitivní (dále jen „evidovaný rekonvalescent s pozitivním nálezem“), smí být propuštěn z ústavního léčení teprve se souhlasem okresního hygienika.

(1) Evidovaní rekonvalescenti s negativním nálezem smějí nastoupit do práce po propuštění z ústavního léčení, jakmile to dovolí jejich celkový zdravotní stav; v oborech uvedených v § 23 smějí však vykonávat tuto činnost teprve za dva měsíce po propuštění z ústavního léčení, byla-li předepsaná vyšetření v této době negativní.

(2) O nástupu do práce evidovaných rekonvalescentů s pozitivním nálezem rozhodne okresní hygienik. Tito rekonvalescenti, jakož i evidovaní bacilonosiči nesmějí být ani v případě, že pozdější vyšetření jsou u nich negativní, činni v oborech uvedených v § 23 - pokud okresní hygienik neučiní podle povahy určitého pracoviště výjimku -, ani nesmějí být začleňováni do hromadných akcí, při nichž je zvýšené riziko nákazy. Je-li zvýšené riziko nákazy, může okresní hygienik zakázat těmto osobám i výkon jiného povolání (§ 69 odst. 2).

Ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace

(1) Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, která je součástí pravidelných pracovních (technologických) postupů nebo která má povahu čištění s použitím dezinfekčních, dezinsekčních nebo deratizačních prostředků, provádějí jednotlivé osoby a organizace vlastními silami. Ostatní ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provádějí za úplatu organizace místního hospodářství, popřípadě jiné socialistické organizace zvláště k tomu určené příslušným ústředním orgánem v dohodě s hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.

(2) Odchylně od zásady stanovené v odstavci 1 jsou zajišťovány v rámci jednotlivých resortů tyto služby:

a) ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace v hlubinných a povrchových dolech, popřípadě v těch speciálních závodech, kde k tomu dá souhlas hlavní hygienik Československé socialistické republiky,

b) ochranná deratizace v průchodní kanalizační síti,

c) ochranná dezinfekce a dezinsekce v prostorách železniční dopravy.

(1) Ochrannou dezinsekci je nutno provádět podle potřeby ve všech hotelích, rekreačních střediscích a v jiných zařízeních pro hromadné ubytování a společné stravování, v zařízeních léčebně preventivní péče, v závodech zdravotnické výroby, v čekárnách, v divadlech, v kinech a v jiných zábavních podnicích, ve veřejných prostředcích pro přepravu lidí, ve skladištích bazarů, v půjčovnách oděvů a sportovních potřeb a ve všech zařízeních, kde se vyrábějí, zpracovávají, upravují, uskladňují, přepravují nebo vydávají poživatiny, zejména na jatkách, jakož i ve sběrnách odpadků a v závodech na jejich zpracování a v zemědělských závodech.

(2) Ve stěhovacích vozech se provádí ochranná dezinsekce ihned při zjištění hmyzu nebo při podezření ze zahmyzení, jinak pravidelně, nejméně jednou za měsíc.

(3) V závodech, zařízeních a objektech, v nichž jsou vhodné podmínky pro uhnízdění nebo obživu škodlivých hlodavců, provádí se ochranná deratizace, a to vždy opakovaně v krátkých lhůtách.

(4) Okresní hygienik může v rámci běžného hygienického dozoru nařídit ochrannou dezinsekci nebo ochrannou deratizaci v závodech a zařízeních nebo u jednotlivých osob, jestliže zjistí, že hrozí rozšíření obtíženého hmyzu nebo hlodavců i na okolní objekty.

(1) Národní výbor může při hromadném výskytu epidemiologicky závažného nebo obtížného hmyzu na návrh okresního hygienika nařídit provedení hromadné ochranné dezinsekce, zejména může nařídit ničení komárů v obvodu obce, v okolí rekreačních středisek nebo závodů, popřípadě na území celého okresu.

(2) Je-li to odůvodněno výskytem hlodavců, provádí se z příkazu národního výboru - zpravidla na návrh okresního hygienika - hromadná ochranná deratizace na území celé obce.

(1) Orgány hygienické služby metodicky vedou v součinnosti se zúčastněnými resorty organizace místního hospodářství určené k výkonu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a kontrolují účinnost prováděných prací.

(2) Resortní složky určené k výkonu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace jsou metodicky vedeny a kontrolovány odbornými orgány příslušných resortů podle zásad schválených hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.

(3) Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci v organizacích místního hospodářství i v resortních složkách smějí provádět jen pracovníci, kteří splňují podmínky stanovené příslušnými předpisy.*)

Lékařské vyšetření, léčení nemocných a protiepidemická opatření v ohnisku nákazy

(1) Osoby, které onemocněly přenosnou nemocí, osoby podezřelé z onemocnění takovou nemocí (§ 43) i osoby podezřelé z nákazy [§ 48 odst. 1 písm. c)] jsou povinny podrobit se včas lékařskému vyšetřování, potřebným zkouškám a léčení, jakož i izolaci nebo karanténním opatřením, je-li jim to nařízeno ošetřujícím lékařem, popřípadě okresním hygienikem.

(2) K osobě, která onemocněla přenosnou nemocí nebo která je podezřelá z onemocnění takovou nemocí, musí být podle jejího zdravotního stavu neprodleně přivolán lékař, anebo jí musí být jinak opatřena lékařská pomoc. Tím jsou povinni

a) člen domácnosti nebo spolubydlící nemocného,

b) osoba, která ošetřuje nemocného,

c) vedoucí školy, jiného vzdělávacího nebo výchovného zařízení nebo skupiny osob společně ubytovaných při onemocnění osoby svěřené jeho péči nebo zdržující se v kolektivu; stejnou povinnost má osoba odpovědná za vedení závodu nebo zařízení pro hromadné ubytování při onemocnění osoby tam pracující nebo tam ubytované,

d) správce domu, popřípadě domovní důvěrník.

(3) Povinnost opatřit lékařskou pomoc nastává u osob uvedených v odstavci 2 písm. b) až d) jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě nebo nesplnila-li tato osoba neprodleně tuto povinnost.

(1) S výjimkou případů uvedených v § 44 odst. 2 nařídí ošetřující lékař vždy izolaci osob nemocných přenosnou nemocí uvedenou v části I písm. A přílohy k této vyhlášce a izolaci osob, u nichž se sice projevují některé příznaky takové přenosné nemoci, ale není možno bezpečně soudit na onemocnění touto nemocí (podezřelých z onemocnění přenosnou nemocí).

(2) Potřebu izolace při hromadných onemocněních uvedených v části I písm. B přílohy k této vyhlášce posuzuje ošetřující lékař individuálně podle zdravotního stavu ošetřovaného, jeho zaměstnání, povahy postiženého kolektivu a podle epidemiologické situace.

(1) Izolace se provádí v nemocnici nebo v léčebném ústavu (ústavní izolace), popřípadě v domácnosti nemocného nebo podezřelého z onemocnění (domácí izolace).

(2) Ošetřující lékař může povolit domácí izolaci nebo může upustit od izolace při nemocech uvedených v části II přílohy k této vyhlášce.

(3) Hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik může rozšířit nebo zúžit výpočet nemocí, u nichž lze povolit domácí izolaci.

(1) Po dobu domácí izolace je nemocný (podezřelý z onemocnění) pod soustavným dohledem lékaře a je povinen dovolit přístup do své domácnosti lékaři i jím pověřenému zdravotnickému pracovníku.

(2) Nejsou-li dodržovány zásady účinné domácí izolace, může ošetřující lékař dodatečně nařídit izolaci ústavní.

(1) Po dobu domácí izolace musí se provádět dokonalá průběžná ohnisková dezinfekce podle pokynů lékaře prostředky, které tento lékař předepíše. Průběžnou ohniskovou dezinfekci mohou vykonávat rodinní příslušníci nemocného, popřípadě zdravotníci Československého červeného kříže, pokud byli řádně poučeni o způsobu ochrany před přenosnou nemocí a o výkonu dezinfekce, vybaveni vyhovujícími dezinfekčními látkami a popřípadě očkováni.

(2) Bezprostředně po tom, co nemocný přenosnou nemocí byl dopraven do ústavní izolace, změnil byt, byl vyléčen nebo zemřel, provede okresní hygienická stanice závěrečnou ohniskovou dezinfekci. O provádění závěrečné ohniskové dezinfekce se vede samostatná dokumentace.

(3) Průběžnou i závěrečnou ohniskovou dezinfekci ve zdravotnických zařízeních provádějí tato zařízení vlastními silami.

(4) V souvislosti s průběžnou nebo závěrečnou ohniskovou dezinfekcí může okresní hygienik nařídit hubení hmyzu a hlodavců.

(5) Ohniskovou dezinfekci, popřípadě ohniskovou dezinsekci a deratizaci je nutno bezpodmínečně provést v dopravním prostředku, ve kterém byl přepravován nemocný přenosnou nemocí nebo podezřelý z takového onemocnění.

(1) Cestující z ciziny, kteří jeví příznaky onemocnění přenosnou nemocí, jsou povinni podrobit se lékařským prohlídkám a izolaci, a je-li třeba, též nutnému odběru materiálu pro laboratorní vyšetřování.

(2) Karanténa, popřípadě zvýšený zdravotnický dozor se nařizuje u cestujících, kteří přicházejí z místa (oblasti, dopravního prostředku), kde se vyskytla karanténní nemoc (dále jen „zamořené místo“), a nebyli očkováni proti nemoci, o kterou jde. Doba trvání karantény (zvýšeného zdravotnického dozoru) se stanoví

počítáno ode dne posledního styku se zamořeným místem.

(3) Při výskytu některé karanténní nemoci mezi cestujícími podrobí okresní hygienik karanténním opatřením také všechny osoby, které s nemocným přišly do styku.

Hlášení a evidence přenosných nemocí a hromadných onemocnění

(1) V zájmu soustavného a účinného boje proti přenosným nemocem musí být včas hlášena a vedena v evidenci onemocnění a podezření z onemocnění nemocemi uvedenými v části I přílohy k této vyhlášce, jakož i úmrtí na tyto nemoce; hlásí se též úmrtí každé osoby nemocné aktivní tuberkulózou, i když zemřela z jiné příčiny.

(2) Hlásit a vést v evidenci je nutné též osoby

a) vylučující zárodky břišního tyfu, paratyfu a jiných salmonelóz, úplavice a záškrtu,

b) pokousané vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem.

(3) Je-li to v zájmu boje proti přenosným nemocem, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky rozšířit povinné hlášení a evidenci i na jiné nemoci, než je stanoveno v odstavci 1, popřípadě i na osoby vylučující zárodky jiných přenosných nemocí, než jsou uvedeny v odstavci 2, anebo na osoby vylučující cizopasníky; může také nařídit i hlášení jiných epidemiologicky závažných skutečností. Vyžaduje-li to epidemiologická situace, může totéž učinit v oboru své působnosti se souhlasem nadřízeného hygienika krajský nebo okresní hygienik.

(1) Každý ošetřující lékař, který zjistil skutečnost, jež má být hlášena, je povinen učinit hlášení okresnímu hygienikovi a v případech stanovených ministerstvem zdravotnictví také příslušnému obvodnímu lékaři a odbornému oddělení nemocnice s poliklinikou (polikliniky). Tutéž povinnost mají též vedoucí protituberkulózních zařízení, patologicko-anatomických a soudně lékařských oddělení (prosektur) zdravotnických zařízení (patologicko-anatomických ústavů, ústavů soudního lékařství) a mikrobiologických laboratoří. Jde-li o dítě navštěvující dětské nebo výchovné zařízení, uvědomí ošetřující lékař též správu tohoto zařízení.

(2) Každý jiný zdravotnický pracovník, má-li důvodné podezření, že jde o skutečnost, která má být hlášena, je povinen to oznámit příslušnému lékaři. To platí obdobně o odborně způsobilých veterinárních pracovnících, pokud jde o nemoci přenosné ze zvířat na lidi.

(1) Veterinární lékař je povinen hlásit onemocnění zvířete nemocí přenosnou na lidi, na niž se vztahuje povinnost hlášení, prostřednictvím vedoucího okresního veterinárního zařízení okresnímu hygienikovi.

(2) Okresní hygienik neprodleně uvědomí vedoucího okresního veterinárního zařízení a krajského hygienika o každém onemocnění nebo podezření z onemocnění člověka vzteklinou, snětí slezinnou a vozhřivkou, popřípadě jinými nemocemi přenosnými ze zvířat na lidi, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství.

(1) Ministerstvo zahraničních věcí hlásí telefonicky hlavnímu hygienikovi Československé socialistické republiky výskyt onemocnění karanténní nemocí našeho občana v zahraničí.

(2) Výskyt onemocnění karanténní nemocí v Československé socialistické republice hlásí ministerstvo zdravotnictví telegraficky Světové zdravotnické organizaci. Pokud by došlo k výskytu moru, asijské cholery, žluté zimnice, neštovic nebo k epidemickému rozšíření epidemické skvrnivky a návratné horečky v dunajských přístavech, informuje ministerstvo zdravotnictví také ostatní dunajské státy.

(3) Opatření při protiepidemickém dozoru na Dunaji jsou zahrnuta v „Doporučeních pro sjednocení hygienického a protiepidemického dozoru na Dunaji“.*)

Zacházení s materiálem obsahujícím choroboplodné zárodky

(1) Karanténa a izolace osob se provádějí ve zdravotnických zařízeních, popřípadě v jiných zařízeních určených orgány hygienické služby, karanténa zvířat na místech nebo v zařízeních určených okresním veterinárním lékařem.

(2) Ministerstvo zdravotnictví, a pokud jde o ochranná opatření u zvířat a potravin a surovin živočišného původu, ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství určí v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány věcné vybavení pohraničních přechodů zařízeními uvedenými v § 61.

(1) Dováží-li se nebo přepravuje-li se přes československé státní území jiné zboží než zvířata, a je-li nebezpečí, že by tímto zbožím mohla být zavlečena přenosná nemoc, je dovozce povinen, pokud jde o dovoz nebo přepravu ze států, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými orgány, předložit osvědčení zdravotnických, popřípadě, jde-li o potraviny a suroviny živočišného původu, veterinárních orgánů vývozního státu o zdravotní nezávadnosti zboží. Podle epidemiologické situace vývozního státu se zboží podrobí zdravotní prohlídce, popřípadě, jde-li o potraviny a suroviny živočišného původu, veterinární zdravotní prohlídce, i laboratorním zkouškám.

(2) Zboží (s výjimkou zvířat), které se přepravuje přes československé státní území, pokud se nepřekládá a je řádně zabaleno v původním obalu, zpravidla se ochranným opatřením nepodrobuje.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se přiměřeně vztahují též na obaly, v nichž je zboží zabaleno.

(1) Ochranná opatření, pokud jejich provádění nevyplývá přímo z předcházejících ustanovení, nařizuje hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo jím zmocněné orgány hygienické služby a provádějí je v oboru své působnosti příslušné orgány a organizace. Ochranná opatření na železničních pohraničních přechodech se provádějí ve spolupráci s hygienickou službou železnic.

(2) Vedle zvláštních povinností uložených podle předcházejících ustanovení mají všechny orgány a organizace, jakož i jednotliví občané povinnost v mezích své působnosti nebo při své činnosti učinit podle pokynů orgánů hygienické služby všechna opatření potřebná k hygienické a protiepidemické ochraně státních hranic a dodržovat jejich provedení.

(3) Pro dovoz a přepravu zvířat a potravin a surovin živočišného původu, pro veterinární zdravotní prohlídky a pro karanténu zvířat platí zvláštní předpisy.

Národní výbor může rozhodnout, že stát ponese určité náklady na hubení hmyzu nebo jiných živočichů v přírodě, pokud mohou přenášet choroboplodné zárodky.

(1) V případech, které nejsou uvedeny v § 66 a 67, nese náklady na protiepidemická opatření ten, jehož osoby nebo věci se opatření týká. I náhradu nákladů na epidemiologické vyšetřování nebo zkoumání, které jinak nese stát (§ 66 odst. 2), může orgán hygienické služby uložit zcela nebo zčásti tomu, jehož osoby nebo věci se vyšetřování nebo zkoumání týká, jestliže tímto vyšetřováním nebo zkoumáním byly zjištěny epidemiologické závady; náhrada nákladů se uloží zejména tehdy, byly-li závady zaviněny nebo bylo-li nutno vyšetřování nebo zkoumání opakovat proto, že závady nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny.

(2) Náklady povinného hubení škodlivých živočichů nese ten, na jehož pozemku nebo v jehož budově, popřípadě v jehož zařízení se škodliví živočichové hubí; pokud pozemek, budova nebo zařízení jsou v užívání jiného, nese náklady uživatel.

(3) Náklady spojené se zřizováním a udržováním zařízení k provádění ochranných opatření před zavlečením přenosných nemocí z ciziny (§ 61) hradí podniky provozující hromadnou dopravu s výjimkou nákladů, které nesou zdravotnické orgány nebo veterinární orgány; tyto orgány nesou náklady na vybavení zařízení zdravotnickými přístroji a nástroji, na udržování těchto přístrojů a nástrojů a na zásobení zdravotnickými potřebami a osobní náklady na zdravotnický provoz.

(4) Nákladem na protiepidemická opatření jsou také částky placené organizacím za odborné úkony nutné k provedení těchto opatření.

(1) Pracovníkům, kteří se se souhlasem orgánů hygienické služby v důsledku opatření proti přenosným nemocem a v zájmu dalšího výkonu práce na svém pracovišti přechodně ubytují mimo své bydliště, poskytuje se náhrada vyšších výdajů tím vzniklých, a to za podmínek stanovených předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.

(2) Doba, po kterou osoba vylučující choroboplodné zárodky, s výjimkou evidovaného bacilonosiče, nebo práce schopný rekonvalescent po přenosné nemoci nesmí přechodně konat práci, posuzuje se pro účely nemocenského pojištění, popřípadě sociálního zabezpečení jako karanténa (§ 48 odst. 2).

(3) Osobám, které nejsou v pracovním poměru, nahrazuje se ztráta výdělku, která jim prokazatelně vznikla, popřípadě vyšší výdaje vzniklé podle odstavce 1, avšak jen do výše, kterou určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí. Náhrada se neposkytuje, nezpůsobí-li ztráta výdělku těmto osobám vzhledem k jejich majetkovým poměrům zvláště citelnou hmotnou újmu.

(4) Jinak platí o náhradě za ztrátu výdělku v důsledku nařízených opatření proti přenosným nemocem a hromadným onemocněním příslušná ustanovení předpisů o nemocenském pojištění a o sociálním zabezpečení a obecných pracovněprávních předpisů.

(1) Příspěvek podle § 78 odst. 2 zákona je možno poskytnout, vznikla-li škoda provedením opatření proti přenosným nemocem nebo hromadným onemocněním nařízených podle této vyhlášky, anebo výkonem pomoci ke zdolání nebo k zamezení přenosných nemocí nebo hromadných onemocnění, pokud byla poskytnuta na výzvu orgánů hygienické služby a pokud znamená škoda pro poškozeného vzhledem k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům zvláště citelnou hmotnou újmu.

(2) Škoda na zdraví, která vznikla v důsledku očkování podle § 12 až 14 a 48 nařízeného pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich práce nebo v důsledku nařízeného očkování osob odjíždějících do ciziny nebo přijíždějících z ciziny (§ 15), pokud je tato cesta odůvodněna plněním povinností vyplývajících z pracovního poměru, posuzuje se pro účely nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení a pro účely odškodňování jako pracovní úraz.

Příspěvek je možno poskytnout až do výše vzniklých nákladů nebo způsobené škody.

O náhradě škody a o příspěvcích rozhoduje a náhradu škody a příspěvky poskytuje okresní národní výbor, v jehož obvodu byla opatření nařízena nebo v jehož obvodu byla pomoc poskytnuta.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ*)

Nemoci uvedené v části I písm. A pol. 4, 5, 8, 16, 18, 21, 36, 39, 41 až 43, 46, 49 písm. a), 51, 53, 57, 59 až 64, 66, 67 a 72 přílohy k této vyhlášce se považují za nakažlivé lidské choroby ve smyslu § 189 a 190 trestního zákona.

Zrušují se

1. Vyhláška č. 74/1950 Ú. l. (149/1950 Ú. v.), kterou se vydávají směrnice pro tlumení tuberkulózy zvířat v zájmu ochrany zdraví lidí,

2. vyhláška č. 106/1953 Ú. l. (139/1953 Ú. v.), o dezinfekci a boji proti škodlivým živočichům,

3. vyhláška č. 230/1953 Ú. l. (272/1953 Ú. v.), o hygienické a protiepidemické ochraně státních hranic,

4. vyhláška č. 132/1954 Ú. l. (158/1954 Ú. v.), o zdravotnickém dozoru na Dunaji,

5. vyhláška č. 207/1958 Ú. l. (207/1958 Ú. v.), o očkování proti přenosným nemocem,

6. vyhláška č. 1/1959 Ú. l. (1/1959 Ú. v.), o lékařských prohlídkách pracovníků v potravinářství,

7. ustanovení § 2 nařízení ministra spravedlnosti č. 54/1955 Sb., o tom, co se považuje za omamné prostředky, jedy, nakažlivé choroby a za škůdce užitkových rostlin podle trestního zákona.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.

Část I

Seznam nemocí, na které se vztahují opatření stanovená ve vyhlášce

(Nemoci označené + se považují za nakažlivé lidské choroby ve smyslu § 189 a 190 trestního zákona)

A

Přenosné nemoci

Onemocnění, pokud se vyskytují hromadně

Seznam nemocí, při kterých může ošetřující lékař povolit domácí izolaci

Seznam nemocí, při kterých může ošetřující lékař upustit od izolace