Zákon č. 552/2020 Sb.

Nález Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17 ve věci návrhů na zrušení § 20z odst. 1 vět třetí a čtvrté zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb.

účinný od 2020-12-23

Část 1

I.
Předmět řízení

Část 2

II.
Znění napadených ustanovení

§ 20z

„§ 20z
(1) Za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen ,registr‘) vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona46) uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami podle jiného zákona upravujícího činnost bank, prodávajícími spotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen ,provozovatel‘), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele.
46) Například § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 127 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.“

Úvodní text

[...]
_________________

Část 3

III.
Argumentace navrhovatelů

Část III.a

III.a
Argumentace městského soudu

Část III.b

III.b
Argumentace skupiny senátorů

Část 4

IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem

Část IV.a

IV.a
Vyjádření Poslanecké sněmovny

Část IV.b

IV.b
Vyjádření Senátu

Část IV.c

IV.c
Sdělení vlády

Část IV.d

IV.d
Sdělení Veřejné ochránkyně práv

Část IV.e

IV.e
Sdělení navrhovatele

Část IV.f

IV. f
Sdělení vedlejší účastnice

Část IV.g

IV.g
Vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů

Část IV.h

IV.h
Vyjádření zájmového sdružení právnických osob SOLUS

Část IV.ch

IV.ch
Vyjádření Poradny při finanční tísni, o. p. s.

Část IV.i

IV.i
Ústní jednání

Část 5

V.
Aktivní procesní legitimace a podmínky řízení před Ústavním soudem

Část 6

VI.
Posouzení kompetence a ústavní souladnosti procedury přijetí napadených ustanovení

Část 7

VII.
Vlastní přezkum

Část VII.a

VII.a
Obecná východiska

Část VII.a/1

VII.a/1
Právo na ochranu soukromí a na informační sebeurčení

Část VII.a/2

VII.a/2
Ochrana spotřebitele a jeho osobních údajů

Část VII.a/3

VII.a/3
Zájem na bonitě a nepředlužování spotřebitelů

Část VII.b

VII.b
Ústavnost § 20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele

Část VII.b/1

VII.b/1
Zásah do základního práva na informační sebeurčení

Část VII.b/2

VII.b/2
Účel právní úpravy

Část VII.b/3

VII.b/3
Vhodnost a potřebnost přijatého opatření

Část VII.b/4

VII.b/4
Přiměřenost zásahu v užším smyslu

Část VII.c

VII.c
Ústavnost § 20z odst. 1 věty třetí zákona o ochraně spotřebitele

Část 8

VIII.
Závěr