Vyhláška č. 581/2006 Sb.

Vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby, se mění takto:

1. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 a 2 zní:

10. V § 4 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:

„(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.“.

Dosavadní odstavce 8 až 11 se označují jako odstavce 9 až 12.

11. V § 4 odst. 9 se ve větě druhé slova „odstavce 6“ nahrazují slovy „odstavců 7 a 8“.

¹) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty.

²) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh.
První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh.
Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh.
Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.
Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh.
Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh.
Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh.
První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh.
Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh.
Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS.
Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.
Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.“.

12. V § 4 odstavec 12 zní:

„(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.“.

13. V § 5 odst. 3 se slova „§ 5 odst. 2 a 3“ nahrazují slovy „odstavcích 1 a 2“.

14. V § 6 odst. 3 se slova „cibulové sazečky“ nahrazují slovy „sazečky cibule“.

15. V § 7 odst. 1 písm. d) se slova „cibulovou sazečku“ nahrazují slovy „sazečku cibule“.

16. V § 7 odst. 2 se slova „úředních vzorků“ nahrazují slovy „rozboru úředního vzorku“.

17. V § 9 až 12 se nadpisy zrušují.

18. V § 9 odst. 1 se věta druhá zrušuje.

19. V § 10 odst. 3 se slova „cibulové sazečky“ nahrazují slovy „sazečky cibule“.

2. V § 2 písm. a) se slova „na předepsaném formuláři uvedeném v příloze č. 2“ nahrazují slovy „podle § 6 odst. 1 zákona“.

20. V § 12 se odstavec 4 zrušuje.

21. Přílohy č. 1 a 2 znějí:

„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby

9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity

(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem).

(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie.

9.1 Postup práce

Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.

(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh.

(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu.

(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.

Tab. 7

9.2 Výpočet hodnoty heterogenity

(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:

Je-li N menší než 10, počítá se hodnota $\overline{\mathrm{X}}$ na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.

Je-li hodnota $\overline{\mathrm{X}}$ u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.

(2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce

Kde $\mathrm{Vs}=\frac{\mathrm{N}\sum {\mathrm{X}}^2-(\sum \mathrm{X}{)}^2}{\mathrm{N}(\mathrm{N}-1)}\mathrm{Vt}=\frac{\overline{\mathrm{X}}\left(100-\overline{\mathrm{X}}\right)}{\mathrm{n}}$

(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,

Kde$\mathrm{Vs}=\frac{\mathrm{N}\sum {\mathrm{X}}^2-(\sum \mathrm{X}{)}^2}{\mathrm{N}(\mathrm{N}-1)}\mathrm{Vt}=\overline{\mathrm{X}}$

(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:

a) označení partie,

b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),

c) počet odebraných vzorků,

d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H.

(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede

a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,

b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: „Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“,

c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,

d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.

Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:

Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10

Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků: $\mathrm{Vs}=\frac{10\times 64240-640000}{10\times 9}=26,66$

Proměnlivost teoretická Vt: $\mathrm{Vt}=\frac{80\times 20}{100}=16$

Heterogenita H: $\mathrm{H}=\frac{26,66}{16}-1=0,66$

Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)

Tab. 8

1. Technické pomůcky

a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo),

b) dělidlo,

c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,

d) váhy,

e) prošívací jehla, motouz,

f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),

g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,

h) plátěný sáček,

i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování.

2. Metody odběru dílčích vzorků

2.1 Ruční odběr vzorků

(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají

a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.

1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,

2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm,

3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm.

Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.

b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.

Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.

Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.

Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.

(2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.

(3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.

(4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části pásů nebo rohoží.

2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla

2.2.1 Použití automatického vzorkovadla

(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.

(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla

a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,

b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,

c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,

d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,

e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,

f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,

g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.

(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.

(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.

(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla

a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce,

b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,

c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,

d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:

1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,

2. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360°, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,

3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,

4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,

e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.

(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.

(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.

2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla

(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.

(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.

2.2.3 Postup práce vzorkovatele

(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.

(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.

Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.

3. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů

(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:

Tab. 1

U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.

(2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie v tomto minimálním počtu:

Tab. 2

Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.

4. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců

(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě

a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),

b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,

c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.

(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.

(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.).

(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g.

5. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku

(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně.

(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce.

(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z následujících metod:

a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:

1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku,

2. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,

3. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek),

4. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než je maximální velikost semen,

5. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou ± 3%.

b) Metoda dělení rukou – její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu.

c) Metoda dělení lžičkou – doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice.

d) Modifikovaná metoda půlení – nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně polovina vzorku.

(4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku.

6. Odběr vzorků sadby brambor

(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu

Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u které nebylo provedeno vzorkování z porostu.

a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů:

1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou,

2. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá do vzorku pro polní vegetační zkoušku.

b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz. Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví tabulka 3.

Tab.3

c) Vzorkování sadby brambor z obalů

Tab.4

(2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor

a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi (sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek reprezentoval průměrný stav sadby,

b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech, které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel,

c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4.

7. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku

(1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto:

Tab. 5

(2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1.

(3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to podle hmotnosti partie.

Tab.6

(4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se důkladně promíchají.

(5) U sadby česneku se průměrný vzorek sestavuje přímo z dílčích vzorků.

(6) U sazečky cibule se z dílčích vzorků vytvoří souhrnný vzorek, jehož hmotnost je čtyřikrát větší než hmotnost laboratorního vzorku stanovená v Části I přílohy č. 5. Tento souhrnný vzorek se rozprostře do čtverce a rozdělí dvěma úhlopříčkami na čtyři trojúhelníky, z nichž jeden se použije jako laboratorní vzorek.

(7) Rezervní vzorky se připravují jen na žádost dodavatele.

8. Odběr vzorků sazenic zeleniny

(1) Kontrola sazenic zeleniny se provádí u dodavatele v období, kdy jsou zřetelně patrné růstové vlastnosti jednotlivých druhů a je možné posoudit jejich zdravotní stav. Vzorky se odebírají před expedicí.

(2) Velikost vzorku stanoví vzorkovatel na základě celkového množství sazenic; kontroluje se 1% vypěstovaných sazenic.

(3) Sazenice se z obalů - sadbovačů nevyjímají jednotlivě, ale odebírají se celé sadbovače šachovnicovitě v pořadí a počtu stanoveném vzorkovatelem podle velikosti partie.

(4) V případě podezření na druhovou příměs nebo zhoršený zdravotní stav se odebere a posuzuje vzorek dvojnásobné velikosti.

(5) Na vegetační zkoušku se odebírají vzorky o stanoveném počtu sazenic dle jednotlivých druhů. Vzorkovatel zajistí dodání vzorku na příslušnou zkušební stanici Ústavu.

(6) Rostliny napadené chorobami nebo škůdci doručuje vzorkovatel do laboratoře Ústavu.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Vzory formulářů a dokladů

Vzor formuláře

- žádosti o kontrolu osiva

- žádosti o odběr vzorku

- potisku vzorkovnice

- pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)^*)

- pro vedení evidence návěsek u dodavatele^*)

- návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby brambor)

*) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu, že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené v těchto vzorech.

Vzor dokladu

- Zápis z hodnocení vegetační zkoušky

1) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na zdravotní stav (Elisa test) a na mechanický rozbor sadby brambor

Návěsku vyplní dodavatel

2) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na vegetační zkoušku

Návěsku vyplní vzorkovatel

22. Příloha č. 5 zní:

„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

3. V § 2 písmeno c) zní:

„c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,“.

4. Nadpis nad § 3 zní:

„Technologický postup a způsob odběru vzorků

[K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]“.

5. V § 3 až 8 se nadpisy zrušují.

6. V § 3 odst. 4 se slova „dozorové činnosti“ nahrazují slovem „dozoru“ a slova „odst. 5“ se nahrazují slovy „odst. 11“.

7. V § 4 odst. 3 se slova „cibulové sazečky“ nahrazují slovy „sazečky cibule“.

8. V § 4 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:

„(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.“.

Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11.

9. V § 4 odst. 7 se za slovo „příměsí“ vkládají slova „jiných rostlinných druhů“.

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška¹) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství²) a upravuje

a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,

b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností.

(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) dílčím vzorkem – malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie,

j) standardním vzorkem – vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,

k) kontrolním vzorkem – vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,

l) zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech,

m) základním zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,

n) homogenitou osiva (stejnorodostí) – jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability,

o) heterogenitou osiva (různorodostí) – nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně,

p) egalizací – míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy,

r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor – počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,

s) vzorkovnicí – obal úředního nebo rezervního vzorku,

t) adjustací – úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva,

b) souhrnným vzorkem – vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech dílčích vzorků z jedné partie,

u) úředním vzorkovatelem – zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „Ústav“) oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona,

v) úředním přehlížitelem (dále jen „přehlížitel“) – zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů podle § 17 odst. 2 zákona.

c) laboratorním vzorkem – vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,

d) rezervním vzorkem – vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení „Rezervní vzorek“ se symbolem „R“,

e) revizním vzorkem – vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor,

f) úředním vzorkem – vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,

g) vzorkem na vegetační zkoušku – vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti,

h) společným vzorkem – vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem,

i) soukromým vzorkem – vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek,

Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky

Zemědělské druhy a zeleniny

Tabulka 1

Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky sadby

Tabulka 2

Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva

Metody zkoušení sadby brambor

Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.