Zákon č. 59/1955 Sb.

(1) Vedle předpokladů stanovených v § 4 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů, stanoví se jako další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo prokurátorem čekatelská praxe a justiční praxe.

(2) Ministr spravedlnosti nebo generální prokurátor mohou výjimečně z důležitých důvodů týkajících se rozmístění pracovníků upustit od splnění předpokladu čekatelské praxe nebo justiční praxe; ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 67/1950 Sb. zůstává nedotčeno.

(1) Právní čekatele přijímá pro obor ministerstva spravedlnosti ministr spravedlnosti, pro obor prokuratury generální prokurátor.

(2) Pracovní poměr právních čekatelů se řídí obdobně ustanoveními zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců; platové poměry právních čekatelů upraví vláda.

(3) Ministr spravedlnosti stanoví, které jednotlivé úkony vyhrazené zákonem soudci nebo státnímu notáři může vykonat s právními účinky právní čekatel.

(4) Ustanovení odstavce 1 a 3 se vztahují též na právní čekatele z řad vojáků; příslušná opatření podle těchto odstavců činí ministr spravedlnosti, po případě generální prokurátor v dohodě s ministrem národní obrany.

(5) Pro platové poměry právních čekatelů z řad vojáků platí ustanovení zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, a ustanovení jeho prováděcích předpisů.

(1) Účelem čekatelské praxe je vyškolit právní čekatele po ideové a odborné stránce pro jejich budoucí činnost. Čekatelská praxe je dvouletá; ukončuje se závěrečným zhodnocením, jímž se zjišťují politické, odborné a praktické znalosti právního čekatele.

(2) Výchovu právních čekatelů pro soudy a státní notářství během čekatelské praxe organisuje a řídí ministerstvo spravedlnosti. Výchovu právních čekatelů u prokuratur organisuje a řídí generální prokurátor.

(3) Pro výchovu advokátních koncipientů, kterou organisuje a řídí ministerstvo spravedlnosti, platí obdobně ustanovení odstavce 1.

Soudce nebo prokurátora lze ustanovit toliko na volné funkční místo.

Systemisace stanoví osobní stavy soudců a prokurátorů a jejich platy podle společenského významu, obtížnosti a rozsahu úkolů jimi obstarávaných a upravuje

a) označení (nomenklaturu) jednotlivých funkcí (funkčních míst), charakteristiku funkční činnosti, jakož i délku justiční praxe u funkcí, pro které se požaduje;

b) funkční platy za výkon jednotlivých funkcí;

c) počet funkčních míst podle jejich označení (nomenklatury) a podle schválené organisační struktury;

d) celkové průměry platů soudců a prokurátorů systemisovaného osobního stavu.

(1) O hodnocení soudců a prokurátorů a o jejich platových poměrech platí přiměřeně ustanovení §§ 5 až 10, 14, 16 odst. 4, 17, 19 až 21 vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu.

(2) O nároku na funkční (osobní) plat po dobu nepřítomnosti v práci platí až do nové všeobecné úpravy dosavadní předpisy o poskytování základního platu po dobu této nepřítomnosti.

Dnem počátku účinnosti tohoto zákonného opatření pozbývají platnosti všechny předpisy o věcech upravených tímto zákonným opatřením. Zejména pozbývají platnosti

a) §§ 2, 3 a 4 odst. 1 č. 3 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (soudcovského zákona);

b) vládní nařízení č. 71/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro soudce, prokurátory a právní čekatele, s výhradou ustanovení § 4 odst. 2 tohoto zákonného opatření;

c) zákon č. 33/1953 Sb., o právní praxi a odborné zkoušce v oboru justice a prokuratury.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1955; provede je předseda vlády a ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

(1) Bližší předpisy k provedení tohoto zákonného opatření vydá, pokud se v něm nestanoví jinak, vláda, po případě orgány, které k tomu zmocní.

(2) Vláda též vydá směrnice o převodu soudců a prokurátorů do nové platové úpravy stanovené tímto zákonným opatřením.