§ 1
§ 1.
(1) Vedle předpokladů stanovených v § 4 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů, stanoví se jako další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo prokurátorem čekatelská praxe a justiční praxe.
(2) Ministr spravedlnosti nebo generální prokurátor mohou výjimečně z důležitých důvodů týkajících se rozmístění pracovníků upustit od splnění předpokladu čekatelské praxe nebo justiční praxe; ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 67/1950 Sb. zůstává nedotčeno.
§ 5
§ 5.
(1) Právní čekatele přijímá pro obor ministerstva spravedlnosti ministr spravedlnosti, pro obor prokuratury generální prokurátor.
(2) Pracovní poměr právních čekatelů se řídí obdobně ustanoveními zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců; platové poměry právních čekatelů upraví vláda.
(3) Ministr spravedlnosti stanoví, které jednotlivé úkony vyhrazené zákonem soudci nebo státnímu notáři může vykonat s právními účinky právní čekatel.
(4) Ustanovení odstavce 1 a 3 se vztahují též na právní čekatele z řad vojáků; příslušná opatření podle těchto odstavců činí ministr spravedlnosti, po případě generální prokurátor v dohodě s ministrem národní obrany.
(5) Pro platové poměry právních čekatelů z řad vojáků platí ustanovení zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, a ustanovení jeho prováděcích předpisů.
§ 6
§ 6.
(1) Účelem čekatelské praxe je vyškolit právní čekatele po ideové a odborné stránce pro jejich budoucí činnost. Čekatelská praxe je dvouletá; ukončuje se závěrečným zhodnocením, jímž se zjišťují politické, odborné a praktické znalosti právního čekatele.
(2) Výchovu právních čekatelů pro soudy a státní notářství během čekatelské praxe organisuje a řídí ministerstvo spravedlnosti. Výchovu právních čekatelů u prokuratur organisuje a řídí generální prokurátor.
(3) Pro výchovu advokátních koncipientů, kterou organisuje a řídí ministerstvo spravedlnosti, platí obdobně ustanovení odstavce 1.
§ 2
§ 2.
Soudce nebo prokurátora lze ustanovit toliko na volné funkční místo.
§ 3
§ 3.
Systemisace stanoví osobní stavy soudců a prokurátorů a jejich platy podle společenského významu, obtížnosti a rozsahu úkolů jimi obstarávaných a upravuje
a) označení (nomenklaturu) jednotlivých funkcí (funkčních míst), charakteristiku funkční činnosti, jakož i délku justiční praxe u funkcí, pro které se požaduje;
b) funkční platy za výkon jednotlivých funkcí;
c) počet funkčních míst podle jejich označení (nomenklatury) a podle schválené organisační struktury;
d) celkové průměry platů soudců a prokurátorů systemisovaného osobního stavu.
§ 4
§ 4.
(1) O hodnocení soudců a prokurátorů a o jejich platových poměrech platí přiměřeně ustanovení §§ 5 až 10, 14, 16 odst. 4, 17, 19 až 21 vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu.
(2) O nároku na funkční (osobní) plat po dobu nepřítomnosti v práci platí až do nové všeobecné úpravy dosavadní předpisy o poskytování základního platu po dobu této nepřítomnosti.
§ 8
§ 8.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákonného opatření pozbývají platnosti všechny předpisy o věcech upravených tímto zákonným opatřením. Zejména pozbývají platnosti
a) §§ 2, 3 a 4 odst. 1 č. 3 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (soudcovského zákona);
b) vládní nařízení č. 71/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro soudce, prokurátory a právní čekatele, s výhradou ustanovení § 4 odst. 2 tohoto zákonného opatření;
§ 9
§ 9.
Účinnost
Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1955; provede je předseda vlády a ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
§ 7
§ 7.
(1) Bližší předpisy k provedení tohoto zákonného opatření vydá, pokud se v něm nestanoví jinak, vláda, po případě orgány, které k tomu zmocní.
(2) Vláda též vydá směrnice o převodu soudců a prokurátorů do nové platové úpravy stanovené tímto zákonným opatřením.