Zákon č. 60/1956 Sb.

Zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, se mění takto:

1. § 2 odst. 2 druhá věta zní:

„Vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný také upraví pracovní a platové poměry těchto zaměstnanců; než se tak stane, platí pro ně dosavadní předpisy.“

2. § 14 zní:

„Pracovní příjmy zaměstnanců upraví podle všeobecných zásad státní mzdové politiky vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.“

3. § 32 se škrtá.

Vládní nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, se mění takto:

9. § 11 zní:

„Zaměstnancům, kteří trvale pracují v prostředí, v němž je mimořádně ohroženo jejich zdraví, lze přiznat nebezpečnostní příplatek podle míry ohrožení zdraví.“

10. § 12 odst. 2 zní:

„(2) Bližší předpisy vydá příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí; jde-li o předpisy platné pro obor více ústředních úřadů, ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů.“

11. § 13 zní:

„Prémie.

Za prokazatelné úspory nebo lepší hospodářské výsledky, kterých zaměstnanci dosáhli svou zásluhou, mohou být poskytovány prémie podle zásad schválených vládou nebo orgánem jí k tomu zmocněným.“

12. § 16 odst. 4 zní:

„(4) Zaměstnancům ustanoveným na funkčních místech, pro která je vzhledem k povaze funkční činnosti těchto zaměstnanců stanoven funkční plat již s přihlédnutím k práci konané nad stanovenou pracovní dobu, se poskytne náhradní volno toliko za práci přes čas konanou v noci a ve dnech pracovního klidu.“

13. Do § 16 se vkládá nový odstavec 5 tohoto znění:

„(5) Za pracovní pohotovost nařízenou nad stanovenou pracovní dobu se poskytne náhrada v rozsahu a za podmínek, které stanoví příslušný ministr v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí.“

1. § 3 zní:

„Systemisace osobních stavů, funkcí a funkčních platů.

Systemisace stanoví osobní stavy zaměstnanců a jejich platy podle obtížnosti, rozsahu a společenského významu úkolů jimi obstarávaných tak, že pro jednotlivé rozpočtové organisace, po případě pro určité skupiny těchto organisací nebo pro jednotlivé skupiny zaměstnanců stanoví

a) nomenklaturu funkcí a funkčních platů s charakteristikou funkční činnosti a předpoklady potřebnými pro zastávání stanovených funkcí (kvalifikační předpoklady),

b) celkový počet funkčních míst a druh funkcí podle nomenklatury funkcí a funkčních platů,

c) celkový náklad na funkční platy.“

2. V § 4 odst. 1 se škrtá druhá věta a první věta odstavce 3 zní:

„Zaměstnance na ostatní funkční místa ustanovuje a z nich odvolává, pokud není dále stanoveno jinak, vedoucí rozpočtové organisace, spravující příslušný systemisovaný osobní stav, nebo orgán jím k tomu zmocněný.“

3. § 5 zní:

„Zvyšování odborných znalostí zaměstnanců.

Vedoucí jednotlivých rozpočtových organisací a vedoucí jejich organisačních složek jsou povinni všestranně se starat o stálé zvyšování politické a odborné úrovně zaměstnanců, zejména jsou povinni organisovat ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí odborné kursy, semináře a jiné vhodné způsoby školení, které by zaměstnancům umožnily doplnit si potřebné znalosti, a na základě pravidelného hodnocení pracovních výsledků zaměstnanců soustavně pečovat o jejich správné rozmístění.“

4. § 6 zní:

„Funkční platy se stanoví podle zásad uvedených v § 3 pro jednotlivá funkční místa zásadně platovým rozpětím.“

5. § 7 zní:

„(1) Výši funkčního platu určí jednotlivému zaměstnanci v rámci stanoveného platového rozpětí orgán příslušný k ustanovení zaměstnance s přihlédnutím k rozsahu a obtížnosti vykonávané funkce, k jeho odborné kvalifikaci a k dosavadním výsledkům jeho činnosti. Pokud je podle platných předpisů příslušna k ustanovení zaměstnance vláda, určuje výši jeho funkčního platu příslušný člen vlády. Zaměstnanci, který nesplňuje stanovené kvalifikační předpoklady, se určí funkční plat zpravidla dolní hranicí platového rozpětí a nad tuto hranici jen úměrně k stupni dosaženého vzdělání a praxe s přihlédnutím k pracovním výsledkům.

(2) Funkční platy musí být určeny tak, aby celkový náklad na funkční platy systemisovaný podle § 3 písm. c) nebyl překročen.

(3) Zaměstnanci, který nesplňuje kvalifikační předpoklady pro nedostatek vzdělání, se určí při ustanovení na funkční místo způsob, jak si má doplnit znalosti potřebné pro výkon příslušné funkce, a přiměřená lhůta k tomu.

(4) Absolventům škol, ustanoveným bez předchozí praxe, se funkční plat stanoví v rámci zvláštních sazeb pro to určených (nástupní plat). Výši nástupního platu a délku doby, po kterou nástupní plat přísluší, stanoví nomenklatura funkcí a funkčních platů.“

6. § 8 druhá věta zní:

„Při změně funkčního platu zaměstnance přísluší mu funkční plat v nové výši od prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy nastala skutečnost odůvodňující tuto změnu (při změně výše platu v rámci platového rozpětí od prvního dne měsíce následujícího po dni rozhodnutí), a je-li tímto dnem první den v měsíci, již od tohoto dne.“

7. § 9 zní:

„Osobní plat.

(1) Zvlášť vynikajícím odborníkům, kteří vykazují mimořádně úspěšné pracovní výsledky, může příslušný ministr (vedoucí ústředního úřadu) a u zaměstnanců národních výborů rada krajského národního výboru přiznat místo funkčního platu osobní plat.

(2) Nejvyšší hranici, do které lze přiznat osobní plat, a celkovou částku, o kterou lze pro poskytování osobních platů zvýšit celkový náklad na funkční platy, stanoví pro obor jednotlivých ústředních úřadů a pro aparát rad národních výborů všech stupňů v jednotlivých krajích vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.“

8. § 10 zní:

„Příplatek za zastupování.

Zaměstnanec, který na služební příkaz zastupuje zaměstnance na funkčním místě s vyšším funkčním platem po dobu delší 4 týdnů, obdrží za dobu zastupování přesahující 4 týdny příplatek ve výši 15 % svého funkčního platu. Funkční plat s tímto příplatkem nesmí převýšit funkční plat, který by příslušel zastupujícímu zaměstnanci, kdyby byl ustanoven na příslušné funkční místo.“

Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 59/1955 Sb., o platových poměrech soudců, prokurátorů a právních čekatelů (platový řád), se mění takto:

1. § 3 zní:

„Systemisace stanoví osobní stavy soudců a prokurátorů a jejich platy podle společenského významu, obtížnosti a rozsahu úkolů jimi obstarávaných tak, že stanoví

a) nomenklaturu funkcí a funkčních platů s charakteristikou funkční činnosti, jakož i délku justiční praxe, pokud je předpokladem pro zastávání stanovených funkcí (kvalifikační předpoklady),

b) celkový počet funkčních míst a druh funkcí podle nomenklatury funkcí a funkčních platů,

c) celkový náklad na funkční platy.“

2. § 4 odst. 1 zní:

„(1) O zvyšování kvalifikace soudců a prokurátorů a o jejich platových poměrech platí přiměřeně ustanovení §§ 5, 6, § 7 odst. 1 až 3, §§ 8 až 10, 14, 16, 17, 19 až 21 vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu.“

Vládní nařízení č. 27/1951 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení státní mzdové komise, se mění takto:

§ 5 zní:

„Jednotliví ministři jsou v oboru své působnosti odpovědni za provádění mzdové politiky v rámci směrnic vydaných vládou nebo státní mzdovou komisí. Ústřední úřady postupují při provádění mzdové politiky v dohodě s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí. Bližší předpisy o působnosti ústředních úřadů při provádění mzdové politiky vydá vláda.“

Ministr financí se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, jak vyplývá z čl. II tohoto zákonného opatření.

Pro zaměstnance v osobních stavech systemisovaných podle dosavadních předpisů zůstávají až do nové systemisace podle čl. II, po případě podle čl. III tohoto zákonného opatření v platnosti dosavadní platové úpravy.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.