Zákon č. 84/1952 Sb.

Základní ustanovení.

Státní plán rozvoje národního hospodářství ukládá peněžnictví, aby provádělo kontrolu korunou nad výrobou a oběhem zboží, nad prováděním investic, nad plněním plánu zásobování a odbytu, nad plněním plánu snížení vlastních nákladů a plánu produktivity práce, nad zrychlováním obratu oběžných prostředků, nad uskutečňováním zásady hospodárnosti a nad upevňováním a dodržováním zásad chozrasčotu. Ukládá mu dále, aby byla věnována péče vzrůstu úspor pracujících a jejich využití k budování socialistického hospodářství. Aby peněžnictví mohlo účinněji plnit všechny tyto úkoly, provádějí se změny v jeho organisaci.

Peněžní a úvěrovou soustavu tvoří státní peněžní ústavy, kterými jsou

1. Státní banka československá,

2. Investiční banka.

(2) Investiční banka provádí financování investic a poskytování dlouhodobého úvěru.

Státní peněžní ústavy jsou samostatné právnické osoby. Neručí za závazky státu, leč by výslovně takovou záruku převzaly. Stát ručí za závazky státních peněžních ústavů, pokud je tak výslovně stanoveno.

Ministerstvo financí může se souhlasem vlády ponechat v činnosti některé dosavadní peněžní ústavy v nezměněné právní formě, změnit jejich právní formu, zrušit je, nebo zřídit nové peněžní ústavy a určit jejich právní formu.

(1) Státní peněžní ústavy požívají právní ochrany a oprávnění, která příslušejí národním podnikům.

Investiční banka.

(1) Investiční banka přestává být národním podnikem a organisuje se jako státní peněžní ústav. Je podřízena ministerstvu financí. Zřídí pobočky ve všech sídlech krajských národních výborů a těch okresních národních výborů, v jejichž obvodu to rozsah investiční činnosti vyžaduje.

(2) Organisaci, působnost a hospodaření Investiční banky stanoví statut, který vydá vláda. Jinak zůstává v platnosti zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, ve znění zákona č. 61/1950 Sb.

Ustanovení společná.

Generální ředitel Státní banky československé stanoví úrokovou sazbu ze vkladů a úvěrů, jakož i poplatky a náhrady při provádění peněžních obchodů.

(1) Dosavadní ústavy lidového peněžnictví se přeměňují na státní peněžní ústavy způsobem dále uvedeným.

(2) Okresní spořitelny a záložny, na Slovensku okresní spořitelny a pokladnice, jakož i Spořitelny a záložny v Praze a v Brně se přeměňují na státní spořitelny. Obvod a sídlo státní spořitelny jsou zpravidla totožné s obvodem a sídlem okresního národního výboru. Z důvodů hospodářské účelnosti mohou obvod a sídlo státní spořitelny být stanoveny odchylně; podrobnosti upraví statut.

(3) Spořitelny a záložny a záložny-kampeličky, na Slovensku spořitelny a pokladnice a úvěrní družstva, se sloučí universální sukcesí bez likvidace se státní spořitelnou v sídle příslušného okresního národního výboru a stávají se jejími pobočkami nebo jednatelstvími. Pobočky mají označení „Státní spořitelna“ s údajem sídla pobočky. Obvod pobočky nebo jednatelství je totožný s územím jedné nebo více obcí nebo části obce podle určení státní spořitelny.

Anonymita vkladů je zaručena. Zprávy o vkladních knížkách a vkladech lze podávat jen v případech, kde to stanoví zákonné předpisy.

(1) Činnost státních spořitelen řídí a dozor nad nimi vykonává ministerstvo financí; k tomu účelu se zřizuje v ministerstvu financí hlavní správa státních spořitelen a v pověřenectvu financí oblastní správa státních spořitelen. V sídlech krajských národních výborů se zřizují krajské správy státních spořitelen jako střediska řídící, plánovací a kontrolní. Hlavní správa sestavuje jednotný rozpočet, který schvaluje ministr financí.

(2) Organisaci, působnost a hospodaření hlavní správy, oblastní správy a krajských správ, jakož i státních spořitelen, určí statut, který vydá vláda.

Vláda může nařízením stanovit v oboru daní úlevy nebo osvobození pro vklady a úroky z nich.

Ministr financí vyhlásí druhy a náležitosti vkladních knížek, způsob výplaty z vkladních knížek a způsob umořování vkladních knížek při ztrátě a zničení, jakož i podmínky pro přijímání vkladů na běžné účty a pro jiné způsoby ukládání pracovních úspor obyvatelstva.

Zaměstnanci.

(1) Zaměstnanci státních peněžních ústavů se stávají státními zaměstnanci v oboru působnosti ministerstva financí.

(2) Ministerstvo financí může převádět zaměstnance mezi jednotlivými státními peněžními ústavy.

(1) Státní peněžní ústavy mají výhradní právo přijímat pracovní úspory obyvatelstva na vkladní knížky (vkladní listy) v rozsahu stanoveném ministerstvem financí. Za tyto vklady ručí stát.

(2) Vkladní knížka je potvrzením o přijatém peněžním vkladu, upraveným tak, aby byla z něho patrna výše vkladu, jeho změny a jeho konečný stav. Vkladní knížka je cenným papírem.

Zaměstnanci státních peněžních ústavů, jakož i orgány dohlížející na činnost a hospodaření státních peněžních ústavů, jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve věcech služebních. Tato povinnost trvá i po ukončení služebního poměru.

Ustanovení přechodná a závěrečná.

(1) Odbor ústavů lidového peněžnictví v Ústřední radě družstev se zrušuje. Potřebný počet zaměstnanců zrušeného odboru přejde do oboru působnosti ministerstva financí, které určí jejich zařazení.

(2) Orgány ústavů lidového peněžnictví, zejména představenstva, dozorčí rady a zatímní správy se zrušují.

(1) Povinnost orgánů bývalých ústavů lidového peněžnictví, zejména členů představenstva, dozorčí rady a zatímních správ, zachovávat služební tajemství a jejich odpovědnost za škody způsobené neplněním povinností zůstávají nedotčeny.

(2) Nároky z členských podílů bývalých členů ústavů, jichž jsou státní spořitelny právními nástupci, budou vypořádány v případech a způsobem, které stanoví ministr financí směrnicemi.

Na návrh státního peněžního ústavu provedou soudy zápis vlastnických a jiných práv pro československý stát (příslušný státní peněžní ústav) s odvoláním na tento zákon.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména

1. ustanovení §§ 16 až 24 zákona č. 143/1930 Sb., o poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,

2. zákon č. 181/1948 Sb., o organisaci peněžnictví, s výjimkou § 7 odst. 3, §§ 9 až 11, §§ 14 až 16 a §§ 18 až 21,

3. ustanovení §§ 16 a 17 zákona č. 187/1948 Sb., o Ústřední radě družstev,

4. zákon č. 229/1949 Sb., o vkladních knížkách,

5. ustanovení §§ 5 a 12 a §§ 14 až 16 zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé.

Pohledávky z vkladů na vkladní knížky a z úroků z těchto vkladů se promlčují ve 20 letech od posledního zápisu ve vkladní knížce. Ministerstvo financí stanoví, ve kterých případech se státní peněžní ústavy nemají promlčení dovolávat.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr financí.