Zákon č. 94/1969 Sb.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou

účinný od 1969-05-07 do 1996-05-28

Preambule

vysoce oceňujíce úlohu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Lidovou republikou rumunskou ze dne 21. července 1948 v rozvoji přátelských vztahů a spolupráce mezi oběma státy,
berouce v úvahu zkušenosti a výsledky, kterých obě země dosáhly při budování socialismu, současný stav a možnosti dalšího rozvoje politické, hospodářské a kulturní spolupráce, jakož i změny, které nastaly v Evropě a ve světě,
se rozhodly uzavřít tuto Smlouvu a za tím účelem se dohodly takto:
Československá socialistická republika a Rumunská socialistická republika,
rozhodnuty neustále rozvíjet a prohlubovat vztahy bratrského přátelství a všestranné spolupráce mezi oběma státy,
hluboce přesvědčeny, že rozvoj přátelských styků, spolupráce a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou odpovídá životním zájmům národů obou států a celého socialistického společenství,
rozhodnuty upevňovat jednotu a internacionální solidaritu všech zemí socialistického společenství, spočívající na totožnosti společenského zřízení, na jednotě základních cílů a tužeb a vzájemné podpoře v boji proti imperialismu,
konstatujíce, že Varšavská smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 byla uzavřena jako odpověď na hrozby vojenského seskupení NATO, a pevně rozhodnuty jednat v souladu s Varšavskou smlouvou po dobu její platnosti,
důsledně uplatňujíce politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením,
usilujíce o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě a o zabránění agrese sil imperialismu, militarismu a revanšismu,

Čl. 1

Článek 1
Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních věcí, vzájemných výhod a vzájemné soudružské pomoci upevňovat vztahy tradičního přátelství a všestranné spolupráce mezi oběma státy.

Čl. 2

Článek 2
Vysoké smluvní strany, vycházejíce ze základních zásad vztahů mezi socialistickými státy, budou rozvíjet a prohlubovat oboustranně výhodnou hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci a podporovat spolupráci v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, jakož i s ostatními socialistickými zeměmi.

Čl. 3

Článek 3
Vysoké smluvní strany budou napomáhat rozvoji spolupráce v oblasti kultury, umění, vědy, školství, zdravotnictví, tisku, rozhlasu a televize, filmu, tělesné výchovy, turistiky, jakož i všestranných styků společenských organizací.

Čl. 4

Článek 4
Vysoké smluvní strany budou i nadále usilovat o rozvoj přátelských vztahů mezi všemi socialistickými státy a o upevnění jejich jednoty v zájmu socialismu a míru.

Čl. 5

Článek 5
Vysoké smluvní strany budou důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky, o zmírnění mezinárodního napětí, o dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, o úplnou likvidaci kolonialismu a neokolonialismu, rasové diskriminace ve všech formách, jakož i o respektování práva národů rozhodovat o svém osudu.

Čl. 6

Článek 6
Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva a že byla proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Čl. 7

Článek 7
Vysoké smluvní strany budou usilovat o dosažení bezpečnosti a trvalého míru v Evropě, jakož i o rozvoj spolupráce a vztahů mezi evropskými státy na základě zásad svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, vzájemných výhod a nevměšování do vnitřních věcí.
Smluvní strany prohlašují, že jedním z hlavních předpokladů bezpečnosti v Evropě je nedotknutelnost existujících hranic mezi evropskými státy a že v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 učiní všechna nezbytná opatření proti úkladům a agresi imperialistických, militaristických a revanšistických sil.

Čl. 8

Článek 8
V případě ozbrojeného útoku ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států proti jedné z Vysokých smluvních stran, druhá Vysoká smluvní strana, uplatňujíc své nezadatelné právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu podle článku 51 Charty Organizace spojených národů, jí neprodleně poskytne veškerou pomoc včetně vojenské k odražení ozbrojeného útoku.
O opatřeních učiněných na základě tohoto článku uvědomí Vysoké smluvní strany ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Organizace spojených národů.

Čl. 9

Článek 9
Vysoké smluvní strany se budou vzájemně informovat a radit o všech důležitých otázkách dotýkajících se jejich zájmů.

Čl. 10

Článek 10
Vysoké smluvní strany prohlašují, že jejich závazky, vyplývající z platných mezinárodních smluv, nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy.

Čl. 11

Článek 11
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Bukurešti v době co nejkratší.
Smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let ode dne, kdy vstoupí v platnost, a bude se prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji žádná z Vysokých smluvních stran písemně nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.